Domů     Vykopala jsem truhličku plnou mincí
Vykopala jsem truhličku plnou mincí
5 minut čtení

Na zahradě jsem vykopala poklad, ale nechtělo se mi to někomu říkat. Vždyť můžu krásně zbohatnout.

Život v paneláku byl pro mě požehnání. Dětství jsem totiž strávila ve zchátralém a hlavně studeném domku na vesnici. Museli jsme pořád šetřit a to i dřívím a uhlím na zátop. V zimě jsem spala ve svetru a v rukavicích.

„Víš, co všechno to uhlí stojí?“ vyčítal mi otec a mamka jen mlčela. Když jsem se vdala a získala byt v paneláku, neznalo moje nadšení mezí. To teplo a horká voda ve vaně, kdy si člověk vzpomněl! Kdo nezažil ten věčný pocit chladu, nedokázal ocenit všechny tyhle výhody.

Kvůli vnoučatům máme domek

Život utíkal, děti odrostly a manžela zřejmě začalo trápit dobré bydlo. „Takový domeček se zahrádkou. To by bylo! Mohli bychom snídat veku na dvorku, užívat si sluníčka…“ lákal mě, ale já nechtěla ani slyšet. Vzpomínky byly stále živé.

On ale nemínil dát pokoj. Pořád fantazíroval, až se k němu přidaly i naše dvě dospělé dcery. „Mami, ale bylo by to hezké. Mohly bychom za vámi jezdit na prázdniny, až budou děti chodit do školy…“ Měli jsme tři vnoučata předškolního věku. Byla stále nemocná.

Záněty středního ucha, rýma, angína. Pořád se jim tyhle neduhy střídaly a já začala měnit názor. Kvůli nim, mým miláčkům.

„No, možná má ten váš taťka nakonec pravdu. Takový zdravý venkovský vzduch by mohl dětem prospět. A nakonec nám všem taky!“

Bagr na zahradě

Bylo rozhodnuto a my, po několika měsících konečně objevili to pravé venkovské stavení, ne moc předražené, ale na čerstvém vzduchu. Nebyla to žádná starodávná barabizna. Spíš zánovní malý domek. Bez sklepa, ale se zahradou a dvorkem.

Přesně, jak si manžel vysnil. Mně se líbila hlavně ta zahrada. Jen potřebovala trochu údržby. No, vlastně hodně. Staré pařezy a několik opravdu hodně starých stromů potřebovalo odstranit.

K mému údivu jsme potřebovali asi deset povolení, než jsme mohli pozvat pána s malým bagříkem, aby nám zahradu zplanýroval. Pán s tím svým bagříkem nejprve objel celou zahradu, občas někam rýpnul a potom zabrzdil a odešel. Prý, že přijde zítra! Naštvalo mě to. Počítala jsem, že si udělá práci a já budu pokračovat.

Pod pařezem byla truhla

Takhle jsem musela čekat a ještě trpně přihlížet, jak ničí i to, co zničeno být nemělo! A také cena za jeho práci nebyla nejnižší. „Paninko, vy si to představujete moc jednoduše!“ zavolal na mě a byl pryč. Šla jsem obhlédnout terén.

Všude vyježděné koleje a občas dokonce i nějaký zpřelámaný keř. Ale jeden pařez přece jen odstranil. Na jeho místě zůstala velká díra. Zahlédla jsem v ní nějaké dřevo a tak jsem se dala do hrabání.

Musela jsem dávat pozor, aby se na mě ten pařez ze shora neskutálel. Truhla! Malá truhlička se zrezivělým kováním ležela přímo pod vytaženým pařezem. Nebyla nijak moc těžká, ale než jsem ji z té díry vytáhla, pořádně jsem se zapotila.

Usedla jsem do trávy a vypáčila ji. Kdybych neseděla, omdlela bych. Poklad! Několik zlatých a stříbrných mincí, nějaké příbory a taky korále.

O poklad jsem se nemínila dělit

Zrychlil se mi tep. Vůbec jsem nevěděla, co dělat. První nápad, že poběžím za manželem, jsem zamítla. Byl to velký poctivec a určitě by chtěl poklad odnést do nějakého muzea nebo na policii. Co já vím? Ani dcerám jsem nic říct nemohla.

Začaly by se dohadovat, co udělat. Hádaly se obě od malička o každou maličkost. Natož o truhlu zlata! Připadala jsem si jako zločinec, přestože jsem nic neprovedla. Ale chystala jsem se k tomu, i když jsem ještě nevěděla k čemu. Kde se dají prodat zlaté mince?

A komu? A za kolik? Truhličku jsem pečlivě ukryla pod postel, ale jednu minci jsem si vzala. Hned druhý den jsem se vypravila na výzvědy do asi třicet kilometrů vzdáleného zámku. Pracoval tam takový starý kastelán, který přímo žil historií.

„Ten mi jistě poradí!“ říkala jsem si a v dlani svírala tu zlatou minci. Po očištění se krásně leskla, ale žádnou velkou radost jsem necítila. Ne, že by mě hryzalo svědomí. Vždyť zahrada byla moje, tak co? Ale to, že se asi dopouštím nějakého trestného činu, nikomu na náladě nepřidá.

Je ze mě pašeračka

Kastelán si minci pečlivě prohlédnul a potom pokrčil rameny. „Paní, ani se nebudu ptát, kolik těch mincí máte, ale měla byste je odevzdat. Ten peníz bude mít ohromnou hodnotu!“ domlouval mi, ale já jen poděkovala.

Přece mu neřeknu, že jich mám pod postelí celou truhlu! Dál už jsem pátrala jen na internetu. A v hlavě se mi, jako pravému zločinci, zrodil plán. Pojedu prodat minci do zahraničí! Už jen z té myšlenky mi bylo zle, ale nějaké peníze by se hodily.

Bylo před Vánocemi a já si koupila třídenní zájezd. Kam, to neprozradím. Ale nebylo to tak daleko, ani nijak drahé. Pár mincí jsem si zašila do podšívky kabátu. Sama jsem nemohla uvěřit, co to dělám. Co když mě chytnou a zavřou?

V autobusu jsem pořád čekala na nějakou kontrolu, ale žádná se nekonala. Ani jsem si nevšimla, že už jsme dávno za hranicemi. Hned jak nás vypustili na náměstí, kde se konaly trhy, jsem se vydala do nejbližšího starožitnictví.

Chvíli na mě koukali, ale potom za jednu minci nabídli cenu vyšší, než jsem si troufla doufat. Ukázala jsem další a nakonec jich prodala deset. Domů jsem vezla plnou tašku peněz. Jsem zločinec, ale nevadí mi to. Tak snad neskončím v tom vězení…

Irena S. (66) Českolipsko

Související články
3 minuty čtení
V hospodě člověk narazí na všelijaké existence. Dobře to znám, pracovala jsem po lokálech celý život. O jednom štamgastovi se říkalo, že mu není pomoci. Já tomu ale nechtěla uvěřit! Byla jsem osamělá, stárnoucí a muži se mě, myslím, báli, připadala jsem jim nejspíš přehnaně energická. Já jsem však žádná rozená velitelka nebyla. Vyučila jsem se servírkou, celý život jsem pracovala v hospodách, a
3 minuty čtení
Byl to český fousek, výjimečný lovecký pes! To nás ubezpečovali, když starý pán, jeho majitel, zemřel. Kam s tím psem? Nakonec nás přesvědčil on sám! Stalo se to v době, kdy jsem ještě chodila do školy. Bydleli jsme na vsi, vedle nás měl domek starý pan Kubíček. Žil sám jen se svým psem. Nemohl si svého Astora, jak mu říkal, vynachválit. „To je nejlepší ze všech loveckých psů,“ básnil o svém čt
3 minuty čtení
Kamila neměl nikdo v lásce. Tvářil se jako morous a s nikým nemluvil. Byl to podivín. Kolegyně se ale vsadila, že toho samotáře svede. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví, něco si mumlal pro sebe a za nic na světě by se ke mně neotočil čelem, aby se mi musel podívat do očí nebo se mnou dokonce promluvit. Nikdo z našeho podniku ho neměl rád. Byl to protiva, který se pohyboval v
4 minuty čtení
Ve školce jsem pracovala až do chvíle, než se změnilo vedení a já musela z práce odejít. Brzy jsem si našla novou práci a s ní i kamarádku. Byla veselá a přátelská a já vždy byla důvěřivá. Po rozvodu jsem společnost nevyhledávala, chodila jsem jen z práce domů a ráno zase do práce. Děti nemám a jsem spíš introvert. „Musíš se přestat schovávat před světem,“ radila mi Sandra, moje nová kamarád
3 minuty čtení
Vždy jsem se považovala za člověka, který je racionální. Nikdy by mě nenapadlo, že padnu do osidel podvodnice, léčitelce. Od mládí jsem sportovala a dá se říct, že jsem dbala na správnou životosprávu. Ani s alkoholem jsem to nikdy nepřeháněla. Cigarety mi nesměly do domu. Ale co naplat, roky přibývají. Objevily se zdravotní potíže. Nechala jsem se zmást Byla jsem naučená věřit lékařům, pr
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Řecký Roswell: Co se odehrálo nad vesnicí Megaplatanos?
enigmaplus.cz
Řecký Roswell: Co se odehrálo nad vesnicí Megaplatanos?
Megaplatanos je malá vesnice na severu Řecka, v geografickém území Makedonie. Turisté tuto oblast vyhledávají především pro návštěvu antických památek či pro reminiscence na starověkého vládce Alexand
To pírko z havrana bylo určitě kouzelné!
skutecnepribehy.cz
To pírko z havrana bylo určitě kouzelné!
Hrozně jsem se bála. Seděla jsem v parku a třásla se při myšlence, jak mě bude za chvíli zkoušet nejstrašnější profesor. Najednou mi spadlo k nohám černé pírko. Studovala jsem tenkrát historii. Každá fakulta má svého obávaného profesora, i já takového měla. U něho jsem měla dělat zkoušku z paleografie, což je věda, která se zabývá čtením a výkladem starých listin. Student
3 travičky, které píší dějiny: Měla Kateřina Medicejská jedovou komnatu?
epochaplus.cz
3 travičky, které píší dějiny: Měla Kateřina Medicejská jedovou komnatu?
Směs bahna a močůvky pod okny pařížských domů nabírá rudý nádech lidské krve. Bartolomějská noc z 23. na 24. srpna 1572 je v plném proudu. Podle všeho iniciuje řádění francouzská královna Kateřina Medicejská (1519–1589). Nechvalně se tak zapíše do historie.   Ostatně, na dvoře ji za života manžela nikdo příliš nemusí, je nižšího původu a
Život pod hvězdnou oblohou
rezidenceonline.cz
Život pod hvězdnou oblohou
Na začátku byl jasný požadavek: Potřebujeme interiér, který bude harmonicky vyvážený a ve kterém se bude dobře cítit jak muž, tak i žena. Chceme do něj dostat barvy, ale nikoli ho barvami přehlušit. A jak zadání dopadlo? Každý, kdo chce bydlet ve městě, si vybírá bydlení ideálně v blízkosti parku či jiné zeleně, ať už
Dort s kávou a ořechy
nejsemsama.cz
Dort s kávou a ořechy
Suroviny: Na korpus: 50 g mletých vlašských ořechů 220 g cukru 220 g másla 200 g hladké mouky 4 vejce 2 lžíce kakaa 4 lžičky instantní kávy 2 lžičky kypřicího prášku ½ lžičky jedlé sody Na krém: 350 g moučkového cukru 170 g másla 1 lžíce vody 3 lžičky instantní kávy vlašské ořechy na ozdobu
Čingischán: Vůdce, dobyvatel a odkaz mongolské říše
21stoleti.cz
Čingischán: Vůdce, dobyvatel a odkaz mongolské říše
Pražské Národní muzeum hostí jednu z nejvýznamnějších výstav letošního roku. Pod názvem Čingischán a jeho svět se návštěvníci mohou ponořit do fascinující historie mongolského impéria a jeho vládce. T
Javoříčské jeskyně: Podzemní Niagarský vodopád a nejslavnější krápníková záclona
epochanacestach.cz
Javoříčské jeskyně: Podzemní Niagarský vodopád a nejslavnější krápníková záclona
Téměř šest kilometrů jsou dlouhé třípatrové podzemní chodby nejkrásnějších českých jeskyní. Javoříčské jeskyně jsou významným zimovištěm netopýrů a vrápenců, ale turistů tu potkáme přece jen o poznání víc. Obdivovat přírodní krásy jich sem každoročně přijede na šedesát tisíc. Na vrchu Špraněk nedaleko Javoříčka lidé odnepaměti znali skalní dutinu zvanou Svěcená díra. Byla dlouhá dvacet metrů
Generál Buquoy: Válčil ve službách Habsburků za almužnu?
historyplus.cz
Generál Buquoy: Válčil ve službách Habsburků za almužnu?
„Vzdát se? Vzdát se takové kanálii?!“ vykřikne zlostně Buquoy na uherské jezdce, kteří ho obklíčili. „Nikdy! To raději zemřu!“ Tasí kord a… Kdosi mu ho vyrazí z ruky. Záhy bezbranného válečníka zasáhne kopí. Poprvé, podruhé, potřetí… A také padne výstřel z pistole!   Bude vojákem! Stejně jako jeho otce, který byl za věrné služby španělským Habsburkům povýšen
Osídlil Antarktidu odvážný Nor?
epochalnisvet.cz
Osídlil Antarktidu odvážný Nor?
Celý život norský přírodovědec Carsten Borchgrevink směřoval na jih. Z rodné Kristianie, dnešního Osla, se mladík vydává studovat lesnictví do Saska. Jenže studium je pro dobrodružnou povahu mladého Nora příliš nudné.   Sotva školu absolvuje, Carsten Borchgrevink (1864–1934) odpluje do Austrálie…Čtyři roky pendluje kontinentem se zeměměřičskými týmy, až se nakonec přece jen usadí v městečku Bowenfels.
Ricottové lívance s ovocem
tisicereceptu.cz
Ricottové lívance s ovocem
Lívanečky z ricotty jsou úžasně vláčné a křehké a jsou připravené za chvíli. Potřebujete 3 vejce 250 g ricotty 250 ml mléka 120 g hladké mouky 1 lžičku prášku do pečiva máslo nebo ghí javo
Na místě bývalého pivovaru v karlovarské čtvrti Rybáře vznikne nový developerský projekt
iluxus.cz
Na místě bývalého pivovaru v karlovarské čtvrti Rybáře vznikne nový developerský projekt
Nad levým břehem řeky Ohře nedaleko vlakového nádraží v Karlových Varech vyrostou v nadcházejících letech nové byty, obchody, náměstíčko, ale i veřejný park plný zeleně. Moderní výstavba s názvem Nové
Dopřeje Decastelo novou šanci exmanželovi?
nasehvezdy.cz
Dopřeje Decastelo novou šanci exmanželovi?
Tráví spolu čas, mají děti a kdysi se bláznivě milovali. Herečka Eva Decastelo (46) ze seriálu Kamarádi našla prý znovu vřelou náruč u svého bývalého muže, scenáristy Reného Decastela (51). Sotva se