Domů     Snacha se rozhodla nás ničit
Snacha se rozhodla nás ničit
5 minut čtení

S manželem, dvěma syny a jejich rodinami žijeme v našem rodinném paneláčku, jak jsme náš několikagenerační dům nazvali. Dřívější klidné soužití se nám ale začíná hroutit.

S manželem jsme jedinými vlastníky domu, ale respektujeme soukromí svých dětí a nic bychom neměnili bez porady s nimi. Nikdy jsme jim do života nemluvili a na rozhodnutí týkající se nás všech se schází takzvaná rodinná rada.

První se nepovedla?

Nevyjadřovali jsme se tedy samozřejmě ani k výběru jejich partnerek. Doufali jsme, jako většina rodičů, že si naše děti dobře vyberou a budou šťastné. Náš první syn Ivan je ženatý už deset let.

Zpočátku jsme s jeho manželkou Blankou vycházeli dobře, ale v průběhu let se k nám začala chovat čím dál hůř. Když se ale oženil i mladší Jarda, stala se z ní fúrie.

„Nezdá se ti, Ivano, že se nám ta snacha nějak změnila?“ zeptal se mě jednou opatrně můj tolerantní manžel.

„Také jsem už na to myslela, jen jsem nechtěla přivolávat problémy,“ přitakala jsem mu. To jsme ovšem netušili, co nás čeká. Naše byty jsou všechny oddělené, takže si rozhodně nelezeme do soukromí!

Mysleli jsme na zadní kolečka

Můj manžel předělal dvougenerační dům na třígenerační a každá bytová jednotka dostala své měřáky na vodu i teplo, aby nevznikaly nějaké třenice a hádky.

Navíc jsme to udělali i pro případ, že by s námi děti bydlet nechtěli, tak abychom mohli nevyužité prostory třeba pronajímat.

Na důchod se hodí každá koruna a takhle velký barák není snadné, a hlavně levné udržovat. My bydlíme v přízemí a máme vchod z boku domu. Další dvě jednotky jsou v prvním patře a na půdě.

Manžel to vymyslel jako takové mezonetové byty, které jsou zrcadlovitě navrženy, aby si kluci nemohli závidět. K naší radosti kluci zůstali a přivedli si k nám i své nevěsty.

Držela si odstup

Jak jsem už řekla, s první snachou ze začátku nebyly problémy. Je fakt, že když se narodilo naše první vnouče, začala být občas náladová, ale přičítala jsem to únavě. Snažila jsem se jí pomáhat, ale ne vždy o pomoc stála, a tak jsem se jí nevnucovala. Blanka byla trochu zvláštní.

Když jsem jí nabídla tykání, odmítla: „Nezlobte se, jsem z domova zvyklá vykáním vyjadřovat úctu, na tykání bych si nezvykla!“ Na to se nedalo říci nic, tak jsem její rozhodnutí vzala jako fakt.

Ovšem když si mladší syn Jiří přivedl Danu, nálada v domě se změnila. Dana byla vřelá, bezprostřední a moc milá holčina.

Vlastně jsme si začaly tykat úplně bezprostředně velmi krátce po seznámení. Na jednom rodinném grilování jsem si všimla, jak Blanka zahlíží, když si s Danou povídám, nedej bože, že se něčemu smějeme! Tak jsem jí tykání opět nabídla:

„Tak co, Blani, nechceš mi už konečně tykat? Jsi jediná, kdo mi ještě vyká,“ řekla jsem vstřícně.

Odtáhla se

Zpražila mě pohledem a řekla jen: „Ne, díky!“ Je fakt, že jsem to nečekala, a tak jsem se asi zatvářila divně. Nic jsem jí nikdy neudělala a toto chování mi přišlo jako pohrdání mou osobou, a ne jako projev úcty.

Ostatně nedávno si toho všiml i náš vnouček Ivánek: „Babi, proč ti máma vyká, ona tě nemá ráda?“ zeptal se bezelstně. „Kdepak, to tak dřív bylo zvykem, že děti rodičům vykali, a maminka je tak vychovaná,“ snažila jsem se držet dekorum.

Začal řešit dědictví

Pár měsíců po svatbě Jirky a Dany se zdálo, že se Blanka uklidnila. S Danou si rozuměly, chodily spolu cvičit i na víno a já jsem se snažila nevyhledávat situace, kde by nám to drhlo. Říkala jsem si, že už se možná snacha konečně uklidnila.

Jak jsem se ale pletla! Jednou za námi přišel Ivan s tím, že se chce zeptat, jak máme v úmyslu naložit s domem. Že by možná bylo dobré, abychom jej přepsali na něj a Jirku. „Proč, prosím tě? Ještě žijeme,“ divili jsme se s tátou.

Oba jsme si nepřišli staří a byli jsme v kondici. Smrt nám na záda zatím rozhodně nedýchala.

„No, přece abychom potom nemuseli platit dědickou daň!“ odvětil náš syn a nás tím úplně vyvedl z míry. A tak jsme ho ujistili, že nic podobného v dohledné době neplánujeme, a ať nemá strach, že o nic nepřijde. Hned následující den se z obydlí syna Ivana ozývala ukrutná hádka.

Byla zběsilá

Takhle jsme Blanku nikdy řvát neslyšeli. Došlo nám, že to ona byla iniciátorkou myšlenky o darování domu. O co jí šlo? Nic by tím přece nezískala. Ona ale asi měla plán, kterému jsme nerozuměli.

A začala nás nenápadně vydírat. Napřed zakázala vnukovi, aby k nám chodil! Údajně prý proto, aby nás nerušil, že jsme prý už staří, jak nám vysvětlil Ivánek, který to ovšem těžce nesl.

Hučí i do druhé snachy

Horší je, že máme s manželem pocit, že se snaží proti nám obrátit i Danu. Jak jsem byla ráda, že alespoň ty dvě si rozumí, teď už si tím nejsem tak jistá. Nedávno jsem našla svého skleslého muže: „Je to jasné! Dělá nám to naschvál.

Chce nás odtud vyštípat do domova důchodců,“ hlesl. A já mu musím dát za pravdu.

Ivana Z. (66), Prostějov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Bylo, přesně tak, jak se to dělává, prostřeno i pro náhodného hladového pocestného. A jeho místo protentokrát nezůstalo prázdné. Neměla jsem tušení, kdo je můj otec. V tomhle případě byla máma jako umanutá. Přitom jinak to byla rozumná ženská, chápavá, láskyplná, ale jakmile zaznělo slovo táta, začala se chovat jako nějaká hysterka. Už od dětství mi vysvětlovala, že táta byl neuvěřitelný padouc
5 minut čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že přijde den, kdy si s dcerou nebudu mít co říct. Věřila jsem, že i kdyby se cokoli pokazilo, mezi námi zůstane vazba. Alespoň ten neviditelný most, který nás kdysi spojoval od prvního nadechnutí. Ne, ani ten nevydržel. Čas umí stavět bariéry, které nejsou vidět, ale zato se dají cítit v celém těle. Nepřišlo to ze dne na den. Nezachytila jsem žádný konkrétní okamžik, k
4 minuty čtení
S mým manželem jsme spolu už čtyřicet sedm let. Bydlíme v malém domku s kouzelnou zahrádkou plnou růží. Náš dům je plný věcí. Starých fotek, knížek i hrnců po babičce. A taky plný lidí. Našich dětí. Tří dospěláků. A pořád je máme na krku. Nejstarší je povaleč Nejstarší je Petr. Čtyřicet dva let. Když mu bylo dvacet, přišel domů s tím, že utekl z vysoké: „Škola mě nebaví. Chci cestovat.“ O
2 minuty čtení
Brala jsem ji jako svou vnučku, celé dětství jsem ji hlídala. Pak se někam odstěhovala. Po deseti letech mi ale kdosi zazvonil u dveří. První krůček udělala Markétka u mě doma. Její rodiče, mí mladí sousedé, na ni neměli moc času, byli hodně zaneprázdnění, a já byla taková jejich babička na hlídání. Ty jejich bydlely příliš daleko. Markétka byla více u mě než doma. Mé vlastní děti, dva synové,
4 minuty čtení
Moje rodina byla vždycky jako z reklamy na idylku. Dokud nedošlo k rozkolu kvůli penězům! Naštěstí jsme k sobě dokázali zase najít cestu. Manžel Karel je stavební inženýr, máme dvě děti: dvacetiletého Tomáše, studenta medicíny, a sedmnáctiletou Lucii, gymnazistku. Bydlíme v kouzelném domku se zahradou, kde si pěstujeme zeleninu, a každé léto jezdíme na rodinnou chatu k jezeru, kde se scházíme c
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tchyně je naším andělem strážným
skutecnepribehy.cz
Tchyně je naším andělem strážným
Tchyni jsem měla velice ráda. Brala jsem ji jako druhou maminku. Když tragicky zahynula, dostala jsem několik znamení. Když mi bylo třicet dva let, začala jsem chodit s Vaškem. Byl jedináček, navíc mu zemřel otec. Ani si ho nepamatuje. O to silnější pouto měl se svou maminkou. Ta mě hned při seznámení objala a políbila
Při záplavách na Sumatře umírali lidé! Vědci se bojí i o ohrožené orangutany
21stoleti.cz
Při záplavách na Sumatře umírali lidé! Vědci se bojí i o ohrožené orangutany
Na podzim 2025 postihly indonéský ostrov Sumatru záplavy a sesuvy půdy. Následky tohoto neštěstí jsou hrozivé. Počet obětí přesáhl číslovku 1000. Další tisíce lidí jsou zraněných. Mnozí zůstávají nezv
Vraždění Medicejských zpackal pomstychtivý kněz
historyplus.cz
Vraždění Medicejských zpackal pomstychtivý kněz
„Signálem k útoku bude cinknutí zvonku při pozdvihování při mši,“ shodnou se spiklenci. Oči věřících budou zbožně sklopeny k zemi a oni budou moct jednou provždy skoncovat s vládou Medicejských ve Florencii. Úkladná vražda v kostele je ale příliš velké sousto…   Florencie je republikou, ale má svého nekorunovaného krále. Lorenzo Medici (1449–1492) jde ve šlépějích svého velkého
Hotel Spöl v Livignu otevírá novou kapitolu alpského wellness
iluxus.cz
Hotel Spöl v Livignu otevírá novou kapitolu alpského wellness
Po období rozsáhlé rekonstrukce se Hotel Spöl v Livignu znovu otevřel pro zimní sezónu hostům – a vrací se silnější, krásnější a promyšlenější než kdy dřív, a to ačkoli celá rekonstrukce ještě nebyla
Hroutí se Kaňokové i vztah s kameramanem?
nasehvezdy.cz
Hroutí se Kaňokové i vztah s kameramanem?
Herečce ze serálu Ratolesti Beátě Kaňokové (36) se hroutí život pod rukama! Alespoň tomu vše nasvědčuje. Někteří kolegové herečky si všímají, že poslední dobou není ve své kůži. Je pohublá a působí
Zdraví vlasů začíná v kuchyni
nejsemsama.cz
Zdraví vlasů začíná v kuchyni
Žádná zázračná pilulka vám nemůže zajistit krásné vlasy. Takovou moc má jedině vhodně zvolená strava. Mít krásné a silné vlasy není jen otázka genů nebo drahé kosmetiky. Velkou roli hraje to, co jíte každý den. Strava bohatá na vitaminy, minerály a kvalitní bílkoviny dokáže vlasům dodat lesk, sílu i odolnost. Než investujete peníze do předražených preparátů, zkuste vytěžit
Nakládaní utopenci
tisicereceptu.cz
Nakládaní utopenci
Naložit si doma utopence není žádná věda, ovšem nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Ingredience cca 20 špekáčků 3 feferonky 4 cibule 5 kyselých okurek
Rozsviťte Vánoce!
epochaplus.cz
Rozsviťte Vánoce!
Vánoce jsou krásné svátky, mají však jednu nevýhodu. U nás na severní polokouli jsou právě v době, kdy je většinu dne tma! Jak je udělat jasnější a rozzářenější, když nám nepomůže slunce? Odpověď je jasná! Zimní slunovrat znamená, že se den bude konečně prodlužovat! Ovšem jen velmi pozvolna, slunce a světlo je třeba promyšleně lákat
Obří stopy v půdě: Jsou důkazem existence bigfoota?
enigmaplus.cz
Obří stopy v půdě: Jsou důkazem existence bigfoota?
V místech, kde jsou hlášena opakovaná pozorování bigfoota, se občas objevují podivné otisky v bahně. Připomínají lidské stopy, jsou však výrazně větší. Kryptozoologové je považují za možný důkaz exist
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
Největší cirkus světa nadchl Čechy
epochalnisvet.cz
Největší cirkus světa nadchl Čechy
V cirkusovém stanu, dlouhém 180 metrů, člověk neví, kam upřít zrak dřív. Jsou tu tři manéže, dvě jeviště i 400 metrů dlouhá okružní dráha, stěny lemují klece zvěřinců a pod kopulí se lesknou hrazdy artistů.   Na počátku 20. století je to už 20 let, co se ve Spojených státech zrodil největší cirkus světa Barnum &
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i