Našeho syna jsme od malička vychovávali k tomu, že se druhým má pomáhat. Celý život se podle toho choval a málem kvůli tomu o svůj život přišel.

Sedíme na zahrádce nemocnice a s manželem se snažíme zůstat v klidu. Ale jde to jen velice těžko, když vidíme, jak náš skvělý, chytrý syn neustále loví ve své „porouchané“ paměti. Hlavu má obvázanou, jeho pohled je takový prázdný a zoufalý.

Naštěstí poznává alespoň nás. Kdyby ne, asi by to můj manžel nepřežil, spíš tedy jeho nemocné srdce. Jenže náš syn Vojta trpí poúrazovou amnézií. Jen doufám, že to není definitivní stav a vzpomene si i na doby dávno minulé.

Budeme si pomáhat

S manželem jsme měli Vojtu až docela pozdě. O to s větší vervou jsme se vrhli do jeho výchovy. Dbali jsme především na to, aby z něj vyrostl slušný člověk plný empatie a ochoty pomáhat druhým.

A to se nám určitě podařilo. Dospěl, před čtyřmi roky se oženil a my se můžeme nyní radovat z našeho prvního vnoučka. Bohužel Vojta se zatím neraduje. Možná ani netuší, že to dítě je jeho.

Přišli ke mně se svou radostnou zprávou

Ten nešťastný den, který změnil celý náš život k nepoznání, začínal přitom tak krásně! Syn mi ráno zavolal a domluvili jsme se, že se i s manželkou po práci staví. Moc jsem se těšila. Vždy, když měl přijít, to pro mě byl malý svátek. Hodně pracoval, jeho čas byl vzácný, a tak jsme se nevídali tak často.

To odpoledne jsem vyzvedla vnoučka ze školky a pak začala chystat večeři. Večer se moc povedl. Hlavně proto, že nám syn se snachou oznámili, že čekají druhého potomka. Byli jsme s manželem nadšení. Protože se mladí zdrželi, nechali u nás mého vnuka spát. Ráno ho jeho děda odvede do školky.

Bylo to jen docela náhodné setkání

Syn se ženou odcházeli ještě před půlnocí. Byla krásná jarní noc a mladí se dohodli, že se kousek projdou a půjdou domu pěšky. Proč si raději nevzali taxíka?! Hned kousek od našeho domu totiž narazili na tu bandu.

Tři chlapi přepadli nějakého chodce a chtěli ho zřejmě okrást. On se však bránil a vznikla z toho rvačka. Tak nám to později líčila snacha.

Řekli, že mu zachránil život

Můj slušně vychovaný syn pochopil, že musí muži, který skončil na zemi a do kterého ti darebáci kopali hlava nehlava, pomoci. Proti třem však ani on neměl šanci. Navíc dostal také pár kopanců do hlavy.

Teprve když uslyšeli přijíždět policii, kterou snacha zavolala a které si naštěstí předtím vůbec nevšimli, začali utíkat. Sanitka přijela vzápětí a odvezla oba napadené muže do nemocnice. Podle doktorů náš syn tomu druhému zachránil život a zasáhl v pravý čas. Sám to ale také odnesl.

Darebáky chytli, to nám ale moc nepomůže

Měla jsem takový strach o našeho syna, že mě neuklidnilo ani to, že ty chlápky chytli. Vojta byl nějakou dobu v umělém spánku, prodělal náročnou operaci mozku, a když se konečně probudil, skoro nic si nepamatoval.

Všichni tvrdí, že to zvládne, že všechno bude jako dřív. Myslím si ale, že ne. Toho příšerného strachu o něj se už nezbavím do smrti.

Irena Š. (62), Ústí nad Labem