Už od puberty mám skvělou kamarádku. Zatímco já našla štěstí v rodině, Alena budovala kariéru. Je úspěšná, nezávislá, dobře vypadá, ale sama a bez dětí.

Aja a Majda, nerozlučná dvojka. Sedly jsme si spolu do lavice hned v prváku. A byly to krásné čtyři roky. Plánovaly jsme, jak spolu půjdeme do Prahy na vysokou, budeme bydlet na koleji nebo si něco pronajmeme.

Jenže na vysokou šla jen Alena, já totiž byla těhotná. Byla jsem ve třetím měsíci, když jsem maturovala.

Těhotenství byl jeden velký omyl, i když jsem pochopitelně ráda, že mám dceru. Mirek, se kterým jsem dítě čekala, byl jen chvilková známost, znali jsme se pár týdnů.

Líbil se mi, já jemu, byli jsme zamilovaní, nebylo nám ještě ani dvacet a nebyli jsme na dítě ani manželství připraveni.

Utekla jsem k rodičům

Narodila se nám Andrea. Bydleli jsme v jedné domácnosti s jeho rodiči. Po pěti letech jsme šli od sebe. Prostě to nešlo. Rozvedli jsme se, já odešla ke svým rodičům a po nějaké době jsem si našla vlastní bydlení.

S dcerou jsme zůstaly samy, i když její táta se s ní často vídal a vídá neustále. Já zůstala sama, on si pořídil novou rodinu. Máme spolu docela fajn vztah, občas se vídáme, hlavně když jsme řešili Andrejku, která je dnes už dospělá.

Odmala milovala dceru

Alena v mém životě byla stále. Byla nadšená z mé dcery a byla její oblíbenou tetičkou už odmalička. Už tehdy tvrdila, že ona děti nechce, stačí jí pomazlit se s mojí malou a její mateřské pudy jsou uspokojené.

Chce si svůj život řídit sama a nenechat se nikým omezovat. Tenkrát jsem se jí smála: „Jednou budeš chtít hnízdit!“

Jenže jsem se spletla, Aja tuto potřebu neměla. Po vysoké si našla práci a začala stoupat po kariérním žebříčku. Je ve svém oboru úspěšná a podle toho i finančně ohodnocená. Vypadá jako modelka, je krásná, vždycky vkusně oblečená. Veškeré peníze investuje do sebe a podle toho i vypadá.

Chce mě nahradit?

Nezávidím jí to a přeju jí to, někdy si říkám, že jsem mohla být na jejím místě, ale to bych neměla svou úžasnou dceru. Alena není vdaná, občas se vedle ní nějaký muž vyskytuje, ale řekla mi, že o žádnou vážnou známost nebo manžela nestojí.

Život, jaký vede, jí prý vyhovuje. Navíc jsem začala mít podezření, že náhražku za vlastní dítě našla v mé dceři. Chová se k ní jako ke své kamarádce. Dokonce si už telefonuje jen s ní a mě poznenáhlu ze své holčičí party vypustily.

Pokaždé jí něco přiveze, oblečení, kosmetiku, mobil, hodinky a dcera je z ní u vytržení.

Já jsem vždycky spíš na druhé koleji, a to mě štve, dcera nemluví o nikom jiném než o Aje: „Ona je fakt úžasná. Jednou budu jako ona,“ říká často a evidentně nechápe, jak mě zraňuje. Jako kdyby mi chtěla naznačit, že má kamarádka je jednička a já jsem nula.

Přijdu o ni?

Nedávno Andrea odpromovala a hned se přihrnula Alena s tím, že by dcera mohla být zaměstnaná na dobrém místě, které jí sehnala. Ovšem místo toho, aby se nejdřív poradila se mnou, tak to rovnou řekla Andree a hned jí navrhla, že u ní může i bydlet.

Ta šílí radostí a bere to jako hotovou věc. Jenže co já? I já si přeji to nejlepší pro ni, ale nějak si nedovedu představit, že by bydlela u Aleny a já vypadnu z jejího života. Bojím se, že se mi odcizí…

Magda S. (53), Frýdek-Místek