Domů     Zažili jsme spolu pády i vzestupy
Zažili jsme spolu pády i vzestupy
6 minut čtení

S mým manželem Petrem jsme se rozvedli, když bylo naší dceři deset let. Oba jsme měli pocit, že náš vztah se už vyčerpal a je třeba jít dál a najít si jiné partnery.

Ten pocit měl tedy hlavně Petr. To on si jako první našel jinou ženu, mnohem mladší a samozřejmě hezčí, než jsem byla já. Neměla jsem mu to za zlé.

Za ta léta jsme prošli mnoha obdobími, kdy jsme se postupně rozcházeli a zase dávali dohromady hlavně kvůli naší dceři Lence.

Střídavá péče

Když byla malá, potřebovala nutně oba rodiče. Ale když už pomalu vstupovala do puberty, věřila jsem, že na ni náš společný rozchod nebude mít takový dopad. Zvlášť, když jsme se s Petrem dohodli na střídavé péči.

Čtrnáct dnů měla bydlet u mě, další půlku měsíce pak u mého bývalého a jeho nové partnerky.

Emoce na mě dolehly

Když jsem poprvé dceři balila věci, protože se měla na čtrnáct dní odstěhovat k Petrovi, celou dobu jsem u toho plakala. U rozvodového soudu mi to nepřišlo až tak hrozné, naopak, chtěla jsem, aby Lenka úplně nepřišla o svého otce.

„Mami, nebreč,“ sedla si tenkrát vedle mě Lenka. „Vždyť je to jen čtrnáct dní! Jako kdybych odjela na školu v přírodě,“ utěšovala mě.

„No jo, jenomže na tu jezdíš jen jednou do roka, ale u táty budeš každý měsíc,“ utírala jsem si červený nos. Lenka se tedy za mé pomoci odstěhovala na celých čtrnáct dní ke svému otci.

Když za ní zaklaply dveře, bylo v bytě najednou takové ticho, že jsem si musela pustit aspoň televizi.

Hlavou mi vířily otázky

A pak mě nenapadlo nic lepšího než začít uklízet. Ne že by se mi moc chtělo luxovat nebo utírat prach, natož umývat okna, ale všechno bylo lepší než jen tak sedět a nechat myšlenky, aby se mi honily hlavou. Najednou mi přišlo, že mám už celý život za sebou.

Bylo mi přes třicet let, byla jsem čerstvě rozvedená, s dcerou ve střídavé péči.

Co dál? Bylo ještě něco dál? Nebo to všechno právě skončilo a já už jen budu chodit do práce a čekat, až budu mít nárok na důchod? Než jsem si položila všechny tyhle a jim podobné otázky, na které jsem rozhodně nenašla žádnou odpověď, byl už večer.

Vzkaz v knížce

V televizi šly samé podivné seriály, které jsem dřív neměla vůbec čas sledovat a ani jsem s tím nechtěla začít. Proto jsem si raději lehla do postele a začetla se do knížky, kterou jsem dostala od Petra kdysi k Vánocům.

Na první stránku mi napsal věnování: „Lásce mého života, Petr.“ Musela jsem se usmát. Nikdy bych si bývala nepomyslela, že si ji začnu číst ve chvíli, kdy on bude trávit večer s naší dcerou v jiném bytě s jinou ženou.

Nevěděla jsem, co s volným časem

Asi jsem při čtení té knihy musela usnout, protože mě probudilo až drnčení budíku. Bylo ráno a já musela jít do práce. Byl pátek. Hned po snídani mi zavolala dcera. „Jak se máš?“ Když jsem slyšela její hlas v telefonu, málem jsem se rozbrečela.

„To mi řekni hlavně ty!“ snažila jsem se, aby nebylo slyšet, jak se mi zajíká hlas. „Mami, ty zase brečíš!“ Lenka se nedala ošálit. „Ale ne, jen se mi po tobě trochu stýská!“ řekla jsem. „Co budete dělat o víkendu?!“

„Nevím, táta chystá nějaké překvapení, tak se těším. A ty?“ „Ještě si něco musím vymyslet, nechceš mi poradit?“ Mé víkendy se doteď odehrávaly podle jediného scénáře. Můj život určovala rodina. A tu jsem teď neměla. „Jdi třeba do kina!“ navrhla mi dcera.

Velkolepé přivítání

Když se Lenka po čtrnácti dnech vrátila od táty domů, čekal ji vymalovaný pokoj a pořádný dort. Málem jsem jí nakreslila transparenty, jak moc jsem se na ni těšila. „Mami, ty sis to tady vůbec neužila!“ odhadla správně Lenka.

„Měla jsi konečně čas sama pro sebe a místo toho, aby sis dělala, co chceš, vymaluješ skoro celý byt! Že tys nešla ani do toho kina?!“ „Tam půjdeme spolu, jestli chceš,“ nabídla jsem dceři.

Idylka se nekonala

Bylo zvláštní, že jsem ji po těch čtrnácti dnech, co se mnou nežila, brala najednou jinak. Spíš jako kamarádu než jako dceru. Jako kdyby za těch pár dní dospěla. Snad i povyrostla, zkrásněla.

„Jsi moc hezká, víš to, holčičko moje?“ „A ty jsi moje nejmilejší maminka!“ chytla mě kolem krku a dala mi pusu.

Byla jsem tak šťastná, že je zase doma. „A jaká je ta tátova nová holka?“ nedalo mi se nezeptat. Ještě nikdy jsem ji totiž neviděla. „Myslíš Kamilu?“ Lenka vyslovila její jméno a mně bodlo u srdce. „Jestli se ptáš, jak vaří, uklízí a tak, za moc to nestojí.

Táta na ni kvůli tomu křičel. A ne jednou,“ ubezpečila mě dcera.

„Nepovídej!“ kroutila jsem nevěřícně hlavou. „Představ si,“ skoro zašeptala, jako by to bylo největší tajemství na světě, „chtěla upéct koláč a spálila ho tak, že jsme ho museli vyhodit i s plechem!

A co je největší pecka, nabourala tátovi auto!“ „Jeho největšího miláčka?“ sotva jsem popadala dech.

„Jo. Sice mu jen trochu ťukla blatník, ale táta řádil, že ho málem odvezli do cvokárny!“ „Hlavně že jsi to tam přežila ty,“ vzala jsem svou dceru do náruče. „Mami, a ty si myslíš, že už bys nikdy tátu zpátky nechtěla?“ zeptala se najednou Lenka.

„Proč se mě na to ptáš?“ zajímalo mě. „Protože říkal, že by se k tobě nejradši vrátil.“

Druhou šanci jsme nepromarnili

Nechala jsem věcem volný průběh. Když mi Petr volal, chovala jsem se naprosto neutrálně. Myslím, že pochopil velmi brzy. A také se velmi brzy snažil znovu si mě získat. Nijak jsem mu to neusnadňovala. Nakonec, proč také.

Se mnou to měl vždycky příliš snadné. Kromě toho, muži jsou dobyvatelé a ze mě se stala doslova nedobytná pevnost. Když jsem cítila, že mě znovu začíná milovat, byla jsem ta nejšťastnější žena na světě. A musím říct, že i já jsem se do něj znovu zamilovala.

Simona Č. (60), Znojemsko

Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.