Rozhodl se šetřit, na všem a na všech! Místo teplé vody tekla jen studená a doma byla taková zima, že jsem si ani nesundávala kabát.

Manžel byl odjakživa trochu podivín. Řešil problémy netradičně a já ho za to obdivovala! Svépomocí opravil domek, dálkově vystudoval vysokou školu a získal dobře placené zaměstnání. Vše v naší rodině bylo tak, jak má být. Pár let po odchodu dětí z domova se začalo všechno kazit.

Byl posedlý šetřením

Můj muž přišel o práci a musel přijmout jinou, méně placenou. Tehdy se v něm něco zlomilo. „Musíme šetřit,“ prohlásil a stáhl topení na minimum. Potom přišla na řadu teplá voda a nakonec jídlo. Postavil se před ledničku a kroutil hlavou.

Ukazoval na jednotlivé přihrádky a říkal naprosto rozhodným hlasem, že takhle už teda žít nebudeme. Prý žijeme rozmařile, nad poměry! Prý musíme jíst skromně! Kupovat máslo bylo od té chvíle zakázané, natož maso, nebo dokonce nějaká ta šunčička!

Dojídala jsem se tajně v zaměstnání, ale večer, to bylo peklo! „Alenko, stačí nám kus suchého chleba, stejně máme oba vysoký cholesterol,“ domlouval mi, když viděl, že držím v ruce kus sýra.

Nejhorší na tom všem bylo, že jsem ke svému údivu začala tloustnout, místo hubnout.

Noční zloděj?

Možná za to mohl nedostatek zeleniny, která byla samozřejmě také moc drahá a nesměla jsem ji kupovat. A možná i to moje tajné mlsání v práci. Byla jsem tak vyhladovělá, že jsem snědla vše, co mi přišlo do ruky! Ani mě nenapadlo se vzepřít.

Potom se ale stalo něco, co můj názor radikálně změnilo. Zrovna tloukla půlnoc. Měla jsem tou dobou už dávno spát. Jenže mě probudily podivné zvuky. Ale manžela jsem nikde neviděla.

Že by překvapení?

Potichu jsem vstala, abych domnělého zloděje hned nevyrušila. Chtěla jsem ho překvapit. Ani mě nenapadlo, že bych mohla být v nebezpečí. Jako kdyby v naší předsíni někdo mlaskal! Chvíli jsem jen tak tiše ležela a poslouchala.

Rozhlížela jsem se kolem, co bych tak mohla použít jako případnou zbraň. Nic jsem nenašla, ale stejně jsem neohroženě postupovala dál.

Pochutnával si celý spokojený

Vyplížila jsem se z ložnice a rozsvítila. Místo zloděje stál přede mnou manžel, u nohou otevřenou aktovku, co nosil do práce. V ruce měl napůl snědenou klobásu! Cpal se jako nezavřený, tváře mastné a oči vyboulené!

Když mě uviděl, málem se zadávil. Začal kuckat! Teprve v tu chvíli mi došlo, na co se vlastně koukám. Můj spořivý manžel si nosil domů v aktovce laskominky a tajně se jimi cpal, když jsem usnula! Nechala jsem ho kuckat a šla si lehnout.

Druhý den jsem mu uvařila opulentní večeři. Lákavě voňavou! Byly to zbytky z místní hospody, určené pro zvířata. Když se dobře okořenily… Manžel si moc pošmákl a já se na něho nemohla vynadívat!

Kateřina P. (59), Ostrava