Domů     Zlé stíny pohlcovaly auto
Zlé stíny pohlcovaly auto
5 minut čtení

Nikdy jsem neřídila ráda za tmy, ale kvůli nemocné dceři jsem se překonala, nasedla do auta a vyrazila domů za hluboké tmy. Byla to nejděsivější noc mého života.

Před několika lety se mi cestou z Berlína stalo něco podivného a děsivého. Celou dobu mě totiž sledoval záhadný náklaďák.

Mělo to svůj důvod

Snažila jsem se ho setřást, ale bohužel neúspěšně. Když jsem zastavila před domem a chtěla se schovat, dozvěděla jsem se od svého pronásledovatele nečekanou pravdu.

Služební cesta

Asi každý z nás má z něčeho strach. Moje slabina spočívá v tom, že velmi nerada řídím v noci. Když nemusím, do auta večer nesedám. Zkrátka mám pocit, že se ve tmě špatně orientuji.

Proto jsem nebyla zrovna bůhvíjak nadšená, když mě v práci poslali na služební cestu do Německa.

Snažila jsem se domluvit s jedním kolegou, že bychom jeli společně, jenže k mé smůle on měl v plánu zůstat na místě déle než já, takže mi nezbylo nic jiného než se svému strachu postavit.

Vyžádala jsem si nocleh

Rozhodla jsem se tedy, že vyjedu už po obědě, abych nemusela řídit večer. Čekalo mě kolečko schůzek. Věděla jsem, že domů vyrazím až ráno. Vynutila jsem si totiž, aby mi zaměstnavatel zaplatil hotel. Když můj pracovní den skončil, šla jsem konečně na pokoj.

Jenže sotva jsem si napustila plnou vanu vody a chtěla se do ní naložit, zavolal mi manžel.

Dcera ležela doma v horečkách

„Ahoj, Nikolka má vysoké horečky, co mám dělat?“ mluvil poplašeně do telefonu. Nikolka byla naše pětiletá dcerka. V rychlosti jsem dala manželovi potřebné instrukce, čím má teplotu snižovat. Manžel slíbil, že to udělá a ještě se mi za hodinu ozve.

Nicméně, i když už neplašil a tvrdil, že to zvládne, nedalo mi a rozhodla jsem se, že raději vyrazím domů ihned.

Dodávala jsem si sílu

Představa, že moje holčička trpí a já ji nemohu utěšit, mě ničila. Věděla jsem, že bych stejně probděla celou noc. Zhluboka jsem se nadechla a řekla jsem si: „To zvládneš, nic to není.

Jízda ve tmě je v pohodě.“ Sice jsem se bála, ale ne tolik jako o svoji dceru. Vyrazila jsem tedy a žádné komplikace jsem si nepřipouštěla.

Neustále na mě blikal

Cesta z Německa probíhala v pohodě. Provoz na silnici byl velice malý a já jsem se začala pomalu uvolňovat. Z rádia mi tiše hrála muzika. Měla jsem před sebou poslední hodinu jízdy.

Při opětovném pohledu do zrcátka jsem si ale najednou uvědomila, že za mnou jede nějaký náklaďák, který neustále přepíná dálková a potkávací světla. Navíc v pravidelných intervalech.

Pronásledoval mě!

Myslela jsem si, že mě chce předjet, tak jsem se mu snažila uhnout ke straně. On ale jel dál za mnou. Zamířila jsem na dálnici. Náklaďák se pořád držel v závěsu. Snažila jsem se mu ujet. Předjížděla jsem jiná auta, abych mu zmizela z dohledu.

Ať jsem ale dělala cokoliv, držel se mě jako klíště. V jednu chvíli jsem začala i zpomalovat. On udělal totéž. Úplně mě to rozhodilo. „Co po mně chceš?“ ptala jsem se do prázdného auta a zmocnil se mě strach.

Nemohla jsem se ho zbavit

Několik minut jízdy od domova jsem narychlo zabočila na jednu zkratku. Doufala jsem, že on se svým velkým vozem manévr nezvládne. Bohužel byl pořád za mnou. Nemít takový strach, zastavila bych a počkala, co udělá. Nicméně jsem raději jela dál, abych už byla doma.

Bydlíme na kraji jedné vesnice. Věděla jsem o polní cestě, která kolem našeho domu vede, tak jsem to vzala po ní. „Ha, setřásla jsem tě,“ zaradovala jsem se. Ale předčasně. Náklaďák se nakonec objevil i na polní cestě.

Konečně doma

A pak jsem k tomu všemu v autě zaslechla podivné zvuky. Jako by někdo začal mlátit do kufru. Opravdu jsem se bála, jenže jsem nevěděla, co mám dělat. Naštěstí k domovu mi zbývalo už jenom několik minut. Šlápla jsem na plyn a jela rychlostí blesku.

Jakmile jsem uviděla náš dům, oddychla jsem si. Zaparkovala jsem, vyskočila z auta a běžela ke dveřím. Náklaďák mezitím zastavil před naším domem a vystoupil z něj statný muž. „Co po mně chcete?“ zařvala jsem na něj hystericky s rukou na klice.

Strachoval se o můj život

„Honím vás až z Berlína. Už tam jsem si všiml, že se kolem vašeho auta pohybují nějaké stíny. Nevypadaly přátelsky,“ sdělil mi stěží uvěřitelnou skutečnost a pokračoval.

„Byla jste ubytovaná v hotelu, kde před lety zemřelo několik lidí, sotva ho opustili. Pochopil jsem, že ty stíny pro vás neznamenají nic dobrého, a zároveň jsem zjistil, že se bojí světla. Proto jsem na vás pro jistotu pořád svítil.“

Unikla jsem nebezpečí?!

Nyní, s odstupem několika let, opravdu věřím tomu, že nebyla náhoda, že měla dcera horečky. A nebyla to zlotřilost, že za mnou ten muž s náklaďákem jel celou cestu.

Kdybych v tom hotelu zůstala déle nebo nade mnou nebděl můj anděl strážný, bůh ví, jak by to dopadlo. Svému zachránci jsem dodnes nesmírně vděčná.

Soňa M. (53), severní Čechy

Související články
3 minuty čtení
V chatové oblasti jsem byla sama. Když jsem ulehla do postele, nemohla jsem přes jasné světlo úplňku spát. V chatě se pak začalo dít něco zvláštního. Máme s Honzou chatu u Šumavy. Byl akorát začátek jara, když jsme si řekli, že tam pojedeme. Já se rozhodla, že pojedu už v pátek ráno, abych to tam dala do pořádku. Těšila jsem se, že až v chatě po zimě uklidím, budu odpočívat. Zdálo se, že v chat
3 minuty čtení
Na naší chatě jsem se vždy cítila velmi příjemně. Pak jsem ovšem jednoho dne spatřila v kůlně záhadné červené světlo. Naši chatku nedaleko Prahy kdysi postavili moji rodiče a já ji zdědila po své matce. Stála na pěkném místě kousek od lesa. Považovala jsem ji za odpočinkový ráj. Ostatně oblíbil si ji i můj choť Petr. Jezdili jsme na ni pravidelně na víkendy. Práce kolem chaty byla fůra, ale nám
5 minut čtení
Pokud někdo opravdu miluje, nemůže ho zastavit ani smrt. Moje velká láska nade mnou stále drží ochrannou ruku, i když už tu dávno není. V době dospívání jsem si příliš nevěřila. Patřila jsem k těm neprůbojným, uzavřeným typům. Ve třídě jsem byla spíš za šedou myšku, co sedává sama v koutě. Taková obyčejná holka Nebyla jsem ten typ holky, za kterou by se kluci na ulici otáčeli. Měla jsem d
3 minuty čtení
Na našem dětském hřišti se už řadu let dějí podivné věci. Kdosi točí děti na kolotoči a houpá na houpačce. Děti se smějí a mávají. Ale komu? To my dospělí nevidíme. Na starém dětském hřišti se po večerech scházela divná společnost. Často se stávalo, že ráno byly všude střepy od lahví, a to bylo ještě to nejmenší. Hřiště bylo místem, kterému se normální lidé vyhýbali i za bílého dne, maminky s d
2 minuty čtení
Ten kufřík po dědovi jsem našla na staré půdě. Byly v něm i zvláštní kostky a kameny. Dědeček mi ve snu poradil, jak s nimi přilákat štěstí. Na půdu se mi lézt nechtělo, jenže babičce jsem to slibovala dlouho. Řekla jsem, že tam proberu staré věci, nepotřebné vyhážu a zbylé srovnám. „Najdeš tam taky kufr, co s ním tvůj děda projezdil svět. Je v něm spousta divných věcí. To víš, dědeček! Hrál
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dům, který vypadá jako z jiné planety. Futuristické Solo Houses se staly sídlem seriálového Edenu
iluxus.cz
Dům, který vypadá jako z jiné planety. Futuristické Solo Houses se staly sídlem seriálového Edenu
Na první pohled připomíná kosmickou základnu. Teprve při bližším pohledu je zřejmé, že nejde o filmovou kulisu vytvořenou počítači, ale o skutečnou stavbu ukrytou v divoké krajině španělského regionu
Můžou vám bublinky zničit úsměv?
nejsemsama.cz
Můžou vám bublinky zničit úsměv?
Nic neosvěží během letních veder tak, jako vychlazená perlivá voda. V poslední době se však často mluví o tom, že není úplně bez rizik. Je to pravda, nebo jde jen o fámu? Pojďte se na to s námi podívat. Jednou se říká, že nám prospívá, pak zase že ne a pít bychom ji často neměly.
8 důvodů, proč letos v létě vyrazit do Madonna di Campiglio
epochanacestach.cz
8 důvodů, proč letos v létě vyrazit do Madonna di Campiglio
Dolomity umí být dramatické, ale málokde je jejich krása tak snadno dostupná jako v oblasti Madonna di Campiglio. Stačí pár minut v lanovce a ocitnete se mezi skalními věžemi, horskými jezery a nekonečnými výhledy. Přinášíme tipy na osm zážitků, kvůli kterým stojí za to naplánovat si letní dovolenou právě sem. Madonna di Campiglio uhrane každé
V nočních hernách byl Vinklář jako doma
nasehvezdy.cz
V nočních hernách byl Vinklář jako doma
Jako manžel Josef Vinklář (†76) zklamal, jako otec se zase dočkal zklamání on. Byl sice skvělý herec, ale žít s Josefem Vinklářem (†76) nebyl žádný med, o čemž se přesvědčily i jeho slavné manželky
Orientální baklava
tisicereceptu.cz
Orientální baklava
Kus sladké exotiky i u vás doma Suroviny 450 g listového těsta 120 g másla 300 g vlašských ořechů 2 lžičky mleté skořice a cukru Na sirup 340 g cukru krystal 6 lžic medu 340 ml vody
Ráj proměněný v peklo. I Venuši možná kdysi pokrýval oceán
21stoleti.cz
Ráj proměněný v peklo. I Venuši možná kdysi pokrýval oceán
Dnes je Venuše nejžhavější planetou Sluneční soustavy, je dokonce teplejší než k Slunci bližší Merkur. Na jejím povrchu panují teploty kolem 464 °C, atmosféra je více než devadesátkrát hustší než na Z
Slavnostní otevření Panamského průplavu: Američané museli nejdřív porazit moskyty
historyplus.cz
Slavnostní otevření Panamského průplavu: Američané museli nejdřív porazit moskyty
Měla to být sláva se vším všudy. Lavice pro hosty z celého světa však zejí prázdnotou. Cestu nákladní lodi SS Ancon právě otevřeným Panamským průplavem sleduje jen hrstka přítomných. Svět vstoupil do války, lidé proto o jednu z největších staveb v dějinách ztrácejí zájem.   Byla to bída. Když Američané v roce 1904 převzali od
Má první láska je i nadále se mnou
skutecnepribehy.cz
Má první láska je i nadále se mnou
Pokud někdo opravdu miluje, nemůže ho zastavit ani smrt. Moje velká láska nade mnou stále drží ochrannou ruku, i když už tu dávno není. V době dospívání jsem si příliš nevěřila. Patřila jsem k těm neprůbojným, uzavřeným typům. Ve třídě jsem byla spíš za šedou myšku, co sedává sama v koutě. Taková obyčejná holka Nebyla jsem
Prostor, který roste s dítětem
rezidenceonline.cz
Prostor, který roste s dítětem
Je to svět, který se vyvíjí a proměňuje od prvních dětských krůčků až po dospívání. Správně navržený pokoj podporuje bezpečí, kreativitu, soustředění i odpočinek a reaguje na každou etapu života a specifické potřeby dítěte. Pro nejmenší je klíčová jednoduchost, měkkost a bezpečí, proto by pokoj miminka měl působit především klidně a útulně. Předškolní věk je
Město, které pohlcuje moře: Jak slavný Dunwich mizí pod hladinou
epochaplus.cz
Město, které pohlcuje moře: Jak slavný Dunwich mizí pod hladinou
Na východním pobřeží Anglie leží místo, které vypadá nenápadně. Jen málokdo by dnes hádal, že právě zde kdysi stojí jeden z nejvýznamnějších anglických přístavů. Středověký Dunwich soupeří svým významem s Londýnem, pyšní se kostely, kláštery i rušnými tržišti. Pak se ale příroda obrátí proti němu. Bouře, mořská eroze a postupující pobřeží během několika staletí pohltí
Pád Maximiliena Robespierra: Zuřivého jakobína nikdo nelitoval?
epochalnisvet.cz
Pád Maximiliena Robespierra: Zuřivého jakobína nikdo nelitoval?
V horké letní noci trpí Robespierre krutými bolestmi. Zmítá se na lůžku a hlavou mu víří kolotoč myšlenek. Když se probere z mdlob, vzpomene si na jednu z pařížských jasnovidek, kterou před lety navštívil. Prorokovala mu tragický osud. Tehdy se jí vysmál. „Robespierre to dotáhne hodně daleko,“ prohlásil o něm jiný významný francouzský revolucionář, Honoré de Mirabeau
Kroky v prázdných chodbách a přízraky v oknech: Nejděsivější domy v Česku budí hrůzu
enigmaplus.cz
Kroky v prázdných chodbách a přízraky v oknech: Nejděsivější domy v Česku budí hrůzu
Nejsou to jen staré pověsti vyprávěné u ohně. Po celé naší republice stojí domy, statky a zámky, které mají pověst míst, kde se zjevují přízraky, ozývají nevysvětlitelné zvuky nebo se dějí podivné jev