Domů     Konečně jsme už spolu
Konečně jsme už spolu
5 minut čtení

To, co se nám s Adamem stalo, nedokážu dodnes příbuzným odpustit. Celý život jsem tím trpěla, a teď už to asi všechno nedohoním.

Je to snad neskutečná ironie osudu, že stojím na stejném nádraží jako kdysi před šedesáti lety a čekám na příjezd rychlíku. Tehdy to ale bylo opačně a vlak odjížděl.

Byla jsem ještě moc malá a vůbec jsem nechápala, proč do toho vlaku s babičkou taky nenastoupíme. Moc ráda bych se tehdy svezla aspoň kousek, třeba jednu stanici.

Nikdy jsem vlakem do té doby ještě nejela. A teď měl to privilegium můj bratr Adam. Díval se trochu vyděšeně z okýnka a já mu nadšeně mávala. Záviděla jsem mu, že pojede, a netušila jsem, co nás čeká.

Pak se dal vlak do pohybu a ta paní, co odvážela mého bratra, zatáhla okénko a Adam mi zmizel z očí. Na dlouho.

Rodina se rozpadla

Svého otce jsem jako dítě nepoznala. Ještě než jsem se stačila narodit, skončil totiž táta ve vězení. A to na velmi dlouho. Na těch pár prvních let svého života s mámou a o dva roky starším bratrem Adamem si moc nepamatuju.

Vzpomínám si jen na náš pavlačový dům a na to, jak maminka byla často až příliš veselá. Také si pamatuju na některé strejdy, které si vodila k nám domů. A taky na bráchu, který, když jsem kňourala, že mám hlad, vždycky doma něco k snědku našel. Maminka většinou nebyla právě po ruce.

Odešla bez rozloučení

Jednoho dne jsme s Adamem ráno nemohli naši mámu vzbudit. Třepali jsme s ní, Adam ji polil studenou vodou. A nic. Dál ležela na zádech na posteli a ani se nepohnula. Zoufalý bratr nakonec doběhl k sousedům pro pomoc. Ti zavolali sanitku.

Přijela ale nejen sanitka, ale i pohřebáci. Mámu dali do rakve a odvezli. Jednou provždy. Bylo pro mě těžké pochopit, že už ji nikdy neuvidím. Šlo o moji první zkušenost se smrtí. Nebyla jsem na to nijak připravená. A už vůbec ne na to, že šlo o sebevražděu.

To, že maminka schválně spolykala nějaké prášky, jsem se ale dozvěděla mnohem později. Dodnes vlastně nemám svůj vztah k matce dořešený. Nikdy se sice o nás moc nestarala, ale to, že nás opustila definitivně, jí nedokážu odpustit.

Co s námi teď vlastně bude?

Když odvezli maminku, museli jsme si s Adamem sbalit nějaké hračky a strávili jsme noc v dětském domově. Byli jsme oba vyděšení a celou situaci nechápali. Ani Adam, který už chodil do první třídy. V dětském domově jsme naštěstí strávili jen tři dny.

Tu paní jsme nikdy neviděli

Pak si pro nás přišla paní, která nám vysvětlila, že je naše babička. Nikdy v životě jsme ji neviděli. Prý se s životem své dcery nemohla smířit, a tak se s námi nestýkala. To nám tehdy ale samozřejmě neřekla.

Neprozradila ani to, jak složitý byl její vztah s dcerou, kterou nakonec z domu s manželem vyhodili. My s bratrem ale byli nadšení, že máme babičku.

Dva docela dobré roky

U babičky to bylo celkem fajn. Vím, že se o nás starala, jak nejlépe dovedla. Ale byla už dost nemocná. Na dvě děti prostě už nestačila. A tak Adam šel nakonec zpátky do dětského domova. Bohužel nebylo místo v našem městě, kde jsme tehdy bydleli.

Proto odjel tím vlakem do jiného děcáku, kde jsme ho pak s babičkou navštěvovali.

Navštěvovali jsme ho

To jsem se pak konečně najezdila, k mé velké radosti, vlakem dosytosti. Každý týden jsem se proto těšila nejen na bratra, ale i na výlet po kolejích. Bohužel toto docela klidné období trvalo krátce.

Babiččin zdravotní stav se ještě zhoršil a ona skončila v nemocnici. A já samozřejmě v děcáku. Bohužel v úplně jiném, než byl můj bratr Adam. Dodnes nechápu, proč nás, jako dva sourozence, nedali dohromady.

Nastaly mi krušné časy

V dětském domově jsem zůstala až do dospělosti. S Adamem jsme ztratili kontakt brzy poté, co babička umřela. Moc se mi po bratrovi stýskalo. Život mi ale přinášel stále nové a nové věci k přemýšlení a řešení. A obraz bratra postupně bledl.

Teprve později jsem se dozvěděla, že ho adoptovala nějaká rodina, se kterou se později vystěhoval do Norska. Mě mezitím přestěhovali do jiného domova na opačném konci republiky. Tím se naše kontakty na dlouho zpřetrhaly.

Takový obyčejný život

Na učňáku jsem se seznámila s Františkem. Brzy jsme se vzali a měli rodinu. Na minulost jsem už skoro úplně zapomněla. Nebo jsem si alespoň přála na to zapomenout.

Když ale děti chtěly vědět něco o mém dětství, o své babičce a dědovi, nedalo se vyhnout ani Adamovi. Kde je? Co se s ním stalo? Rozhodla jsem se, a manžel i děti mě v tom plně podpořili, že svého bratra najdu.

Vlak konečně přijel domů

Hledání to nebylo vůbec snadné. Trvalo několik let, než se to povedlo.Ale nakonec se Adama podařilo najít. Žije nyní v Norsku, ale část roku tráví v jižních Čechách, kde si koupil malou chatičku, aby sem mohl v důchodu jezdit.

Vlak vjíždí na perón a u okénka stojí prošedivělý chlapík, který je, podle fotky, co mi poslal, můj bratr Adam. Zase jsem ta malá holka, co mu mává. Tentokrát ale na přivítanou.

Alena H. (65), Ústí nad Labem

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Vnuci mi říkají, že bych měla napsat, co se stalo za války. Ne proto, že to bylo tak jedinečné nebo zajímavé, ale proto, aby se na to nezapomnělo. Před válkou jsme bydleli v malém domku. Tatínek František pracoval jako strojník v továrně, maminka Marie šila a starala se o nás tři děti, mě, staršího bratra Honzu a mladší sestřičku Věrušku. Měli jsme zahrádku, slepice a psa. Vzpomínám si na neděl
3 minuty čtení
Když se mě někdo zeptá, jaký mám vztah se svou jedinou dcerou, diplomaticky odpovídám, že hezký. Ale to není až tak pravda. Mnozí si představují, že dcera je pro mámu ta nejbližší přítelkyně, se kterou pije kávu a probírá život. Jenže v případě mém a mé dcery je to trochu nebo spíš hodně jiné. Obě dvě jsme stejné Simoně je pětatřicet. Je to úspěšná, moderní žena, manažerka, která má všech
3 minuty čtení
Mámě a tátovi to společně klapalo. Byli jsme krásná rodina. Ani ve snu by mě nenapadlo, že táta není můj vlastní. Až jednou mi přišel záhadný dopis. Obdivovala jsem své rodiče, jak jim to spolu krásně fungovalo. V mých očích to byl dokonalý pár. Nikdy mě nenapadlo, že je něco špatně. Byla jsem celá po mamince, povahou i podobou. Už jsem byla zvyklá na řeči okolí k mému otci, které zněly asi
2 minuty čtení
Tehdy jsme netušili, jaké nebezpečí se může na internetu skrývat. Naše Anička byla také příliš důvěřivá. Naletěla podlému spolužákovi. Na základní škole měla vnučka vyznamenání, a tak nebylo překvapující, když se dostala na gymnázium. Co se týče kluků, měla ale Anička problémy. Celé hodiny trávila u počítače. Byla vlk samotář, takový duch třídy, a ti přitahují šikanu… Jednoho večera jsem začala
5 minut čtení
Některé věci člověk udělá proto, že je přesvědčený, že jiné řešení neexistuje. Dnes vím, že jsem měla volit jinak. Bylo mi dvaadvacet, když jsem se rozhodla, že svého syna nechám vychovat někým jiným. Nebyla jsem připravená být matkou. Jeho otec utekl ještě dřív, než se malý narodil, a já neměla peníze, práci ani vlastní bydlení. Rodiče mi tehdy řekli, že dítě nemůžu vychovávat sama. Tvrdili, ž
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Temná energie možná není stálá. Tři tisíce supernov zpochybňují kosmologický model
21stoleti.cz
Temná energie možná není stálá. Tři tisíce supernov zpochybňují kosmologický model
Temná energie by měla být z nejstálejších součástí dnešního obrazu vesmíru. Podle standardního kosmologického modelu se její vlastnosti v čase nemění a je to právě ona, kdo stojí za zrychlujícím se ro
Pochutnejte si a zpomalte stárnutí
nejsemsama.cz
Pochutnejte si a zpomalte stárnutí
Zázračné pilulky, které zajistí zdraví a zpomalí stárnutí, jsou stále ve sférách sci-fi. Přitom máme k dispozici jednodušší řešení. Místo drahých doplňků stravy vsaďte na potraviny, jež mohou ovlivnit kvalitu života i ve vyšším věku. Fermentace vede V našich střevech se nacházejí biliony mikroorganismů, které ovlivňují trávení, imunitu, metabolismus i zánětlivé procesy v těle. Právě tyto faktory hrají významnou roli při
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
epochanacestach.cz
Z Blaníku na Říp a zase zpátky: Vydejte se po stopách českých legend
Na jedné straně bájný Blaník s vojskem spících rytířů, na druhé Říp, z něhož měl praotec Čech poprvé spatřit svou zaslíbenou zemi. Dvě hory opředené českými pověstmi dnes propojují poutní cesty dlouhé dohromady téměř 500 kilometrů. A kdo se po nich vydá s fotoaparátem, může své zážitky proměnit také v soutěžní snímky. Blaník a Říp
Zvuk, neviditelný cestovatel, který umí sprintovat i šeptat
epochaplus.cz
Zvuk, neviditelný cestovatel, který umí sprintovat i šeptat
Zvuk je všude kolem nás, přesto ho nevidíme. Umí se odrážet, ohýbat, zrychlovat i zpomalovat, a zatímco vzduchem se žene rychlostí asi 343 metrů za sekundu, ve vodě je z něj hotový sprinter. Pojďme se podívat, co všechno tenhle neviditelný posel dokáže. Ve vodě má zvuk pořádný náskok. Zatímco vzduchem při pokojové teplotě putuje přibližně
Vraždil meziválečný desperát četníky na potkání?
historyplus.cz
Vraždil meziválečný desperát četníky na potkání?
Dnes nepatří k nejznámějším zločincům první republiky, jeho počínáním ale ve 30. letech 20. století žila doslova celá země. Zloděj a vrah Rudolf Heller se stal legendou. Terorizoval prakticky celé západní Čechy, kde se toulal a kradl. Říkalo se o něm, že inspiraci čerpal z mayovek, ze světa kovbojů a indiánů. Rudolf Heller (1913–1935) pocházel z Písku u
Aby váš dort chutnal jako originál z Vídně
tisicereceptu.cz
Aby váš dort chutnal jako originál z Vídně
Základem je třené těsto. To vzniká zásadně tak, že mícháte tak dlouho máslo s cukrem, až viditelně nabude a zesvětlá. Jak na pečení Aby se dort lépe vyndal z formy, můžete do ní na dno dát pečic
Vidina ohlásila tatínkovu smrt
skutecnepribehy.cz
Vidina ohlásila tatínkovu smrt
Se sourozenci jsme zažívali bezesné noci. Měli jsme společnou vidinu, ve které nás ještě žijící otec prosí o odpuštění. Stalo se to, když mi bylo dvanáct let. Společně se sourozenci jsme v noci zažívali podivný pocit. Ve stejném čase jsme byli paralyzovaní. Když se jednoho dne vidina proměnila v realitu, nemohla jsem tomu uvěřit. Náhlá nevolnost Poprvé jsem
Textury a dekory pro stěny
rezidenceonline.cz
Textury a dekory pro stěny
Tapeta jako výrazové gesto definuje atmosféru místnosti. Vzor, textura, barevnost, to vše vytváří vizuální rytmus, který ovlivňuje vnímání prostoru. Nálada interiéru tak může být ve výsledku klidná i bouřlivá, ale vždy by měla být promyšlená. Dobře zvolená tapeta dokáže proměnit prostor bez nutnosti stavebních zásahů. Je to nástroj, který pracuje s emocí, rytmem i světlem,
Čertovská místa Česka: Kam vás zavede čert a kde po něm zůstaly stopy
enigmaplus.cz
Čertovská místa Česka: Kam vás zavede čert a kde po něm zůstaly stopy
Čert má v české krajině překvapivě rozsáhlé teritorium. Najdete tu jeho kameny, skály, stoly, mosty, brázdy i celá jezera. Někde prý staví, jinde se s někým vsadí, občas něco ukradne a sem tam po sobě
Uteče jí Matonoha s mladicí?
nasehvezdy.cz
Uteče jí Matonoha s mladicí?
Přišla snad na manžela herečky známé ze seriálu ZOO Lucie Benešové (51), herce z Comebacku Tomáše Matonohu (55), druhá míza? Často se spekuluje spíš o avantýrách Benešové. Jednou se kolem ní měl mot
Magický trojúhelník Karlova mostu: Jak astronomie a numerologie stvořily energetický štít Prahy
epochalnisvet.cz
Magický trojúhelník Karlova mostu: Jak astronomie a numerologie stvořily energetický štít Prahy
Když 9. července 1357 položil císař Karel IV. základní kámen nejslavnějšího českého mostu, nebyla to náhoda. Otec vlasti byl vysokým zasvěcencem v oblasti tajných nauk a astrologie. Společně s dvorními mágy prý navrhl Karlův most jako gigantický energetický harmonizátor, který měl Prahu chránit před temnými silami, povodněmi a nepřáteli. Jak přesně osa mostu směřuje k
Lusti obléká skialpy do speciální edice, která navíc pomáhá
iluxus.cz
Lusti obléká skialpy do speciální edice, která navíc pomáhá
České hory si pro svou krásu a rozmanitost vysloužily lyže s vlastním příběhem. Projekt Horám zdar přichází s originální sérií skialpových lyží české rodinné značky Lusti, která spojuje domácí výrobu,