Prožili jsme spolu s Růženkou šedesát let. Odešla dřív než já. Nejprve chtěla po mně, abych šel s ní. Když jsem odmítl, vzala si naši malou Miriam.
Prožil jsem se svou ženou dlouhý a krásnýživot. Byl jsem ženatý s Helenkou celých šedesát let a dá se říct, že, až na drobnou krizi v mládí, v pohodě. Věkově jsme na tom byli stejně. Před rokem ale moje žena zemřela na nemocné srdíčko. Těžko jsem to nesl.
Já osobně nejsem zdravotně také v pořádku, mám problém s pohybem kyčelních kloubů a před pěti lety jsem prodělal lehkou mozkovou mrtvičku. Všechno začalo tím, že v noci začala lítat naše rozela Miriam v kleci jako šílená. Dostali jsme ji se ženou od vnoučka k padesátému výročí naší svatby.
Papouška jsme si zamilovali a on nás. Bylo nám jen líto, že se tento druh papouška nenaučí mluvit. Zkoušeli jsme to, ale nepodařilo se. Přesto jsme si ho moc oblíbili. Miriam byla úžasným zpestřením našeho domova.
Vyděšená v kleci
Už týden po manželčině smrti ztropila ale v noci kolem třetí hodiny poplach. Začala lítat po kleci a mlátit se o její stěny. Musel jsem ji dlouho utěšovat. Druhou noc se to ale opakovalo. Nemohl jsem pak usnout.
Když jsem konečně zabral, najednou slyším hlas své ženy: „Jardo, Jardo! Pojď se mnou!“ vyskočil jsem z postele, rozsvítil a rozhlížel se kolem. Kromě podivného stínu v koutě ložnice jsem neviděl nic. Ulehl jsem a až do rána si četl.
Následující den jsem si musel jít lehnout po obědě, jak jsem byl unavený. Ani v tu dobu jsem ale neměl klid. Najednou slyším v polospánku u svého ucha: „Jardo, já nechci jít sama! Bojím se!“ Nedalo mi to, abych se nesvěřil telefonem dceři.
Ta pro mě přijela s tím, že si mě na několik dní vezme k sobě domů. Byl jsem tak unavený, že jsem u dcery spal dvě noci, jako když mě do vody hodí. Třetí noc se mi ve snu zjevila Růženka. Držela v rukou našeho papouška a povídá: „Tak si tu buď, ale naši Miri si beru sebou!“
Bála se samoty?
Probudil jsem se s úlekem a ráno jel s dcerou domů. Když jsme otevřeli dveře, nevítalo nás radostné štěbetání. Bylo zlověstné ticho. Naše Miriam ležela na dně své klece mrtvá.
Podle veterináře jí selhalo srdíčko, já ale já vím, že si ji vzala žena do záhrobí s sebou, aby jí nebylo smutno.
Antonín (84), Chrudim