Můj Tonda byl vždycky velký jedlík. Pak se ale po letech ozvaly zdravotní problémy. Dieta udělala z mého muže smutného člověka.

Tonda si mě nejspíš vzal proto, že jsem kuchařkou z povolání. Líbilo se mi, jak mu chutná, tak jsem na něm nešetřila. Sváteční oběd měl u nás často až deset chodů, čímž jsme se přiblížili středověké hostině na zámku.

Ovšem u nás nesnědená jídla neputovala k poddaným, ale ke zvířatům, co jsme měli. Já si ale držela linii, snažila jsem se sportovat a myslím, že se mi to daří dodnes. Nejsem tlustá. To po mně podědily i naše dvě dcery, od malička jedly pomalu a málo.

Krevní obraz

Když bylo manželovi pětapadesát a jeho praktický lékař ho zevrubně vyšetřil, z hrůzou jsme zjistili, že můj Toník má všechno! Od vysokého krevního tlaku, přes cukrovku až po cholesterol. „Nedá se nic dělat,“ řekla jsem mu.

„Budeme muset nasadit zdravé stravování. Nechci o tebe přijít!“

Tonda se na mě smutně díval a chápavě pokyvoval hlavou. Tak jsem začala vařit zdravě nejen pro sebe, ale i pro manžela.

K snídani bílý jogurt a neslazený čaj, k dopolední svačince jablíčko, k obědu cuketové rizoto, odpolední svačinka dietní suchar a k večeři celozrný chléb a plátek šunky.

Z mého veselého muže se stal smutný pán před důchodem. Zíral před sebe, někdy jsem měla dojem, že ani nevnímá, co jde v televizi. Když šel fotbal, už ani nefandil. Ponořil se do zlověstného mlčení.

Lékař byl fit

Statečně se držel celý půlrok, musím ale říct, že velký efekt to nemělo. Zhubl sice pět kilo, ale jeho krevní obraz i další výsledky to moc neovlivnilo. Lékař našel naopak ještě další problémy, kterých si při předešlém vyšetření asi nevšiml.

A hned se pochlubil, jak on sám jezdí každý den do ordinace na kole, pije zeleninové šťávy a drží pravidelně půst a detox. Významně při tom poklepal lžičkou na hrnek s kopřivovým čajem. Krevní obraz má, prý jako by mu bylo dvacet.

Neváhal rozhrnout svůj bílý plášť a ukázat své pevné břišní svalstvo, jak posiluje. Manžel odešel jako spráskaný pes, mlčel celou jízdu autem a doma se podivně kýval na židli v kuchyni.

„Kašli na to!“ řekla jsem mu a vylovila z lednice lahev piva a utopence. Tonda ale zavrtěl hlavou a šel si lehnout. Bylo půl páté odpoledne. V tu dobu nikdy nespal, běžně sekal dříví nebo pracoval na zahradě.

Šťastný jako dřív

Bylo před Vánocemi, když jsem běžela k našemu lékaři pro recept. A tam jsem se dozvěděla tu strašnou novinu. Náš zdravý super lékař s krevním obrazem jako by mu bylo dvacet byl po smrti. Spadl ze svého kola rovnou pod jedoucí auto. Běžela jsem domů, cestou koupila husu, dala ji péct a zadělala na knedlíky.

Když přijel Tonda domů, měl na stole své oblíbené jídlo. Už jsem nechtěla, aby zbytek života živořil. Už zase jí jako dříve a já mu celá šťastná vyvařuju. Kouří spokojeně svá cigárka a je z něho šťastný, spokojený a hlavně veselý člověk, jako vždy býval. A máme se rádi.

Eva (60), Plzeň