Domů     Vánoce mi přinesly velké trápení i velké štěstí
Vánoce mi přinesly velké trápení i velké štěstí
8 minut čtení

Devět let jsem chodila se ženatým mužem a věřila, že se jednou nad námi osud smiluje a budeme žít přes všechny překážky spolu. To se nepovedlo.

Velká životní chyba. Tak se bezpochyby nazývá to, co jsem udělala. Nenapravitelná životní chyba, způsobená mou beznadějnou hloupostí. Zbyly mi jen oči pro pláč. Přísahám, že to není jen povrchní fráze.

Oči mě tak pálily a bolely, že se to nedá popsat, a jednu dobu jsem už nedokázala ani brečet, nezbyly mi totiž žádné slzy.

Postávala jsem v tlustém svetru, který mi upletla babička, na balkoně, zapalovala si jednu cigaretu od druhé a koukala, jak se z nebe snášejí dešťové kapky a okolo tančí sněhové hvězdičky.

Líbilo se mi, když se rozsvítily lampy, kolem nich divoce vířil sníh s deštěm a z oken hudební školy se nesly tóny flétny doprovázené klavírem. Byly ale smutné a hned mi připomněly mou velkou životní chybu.

Už jsem nebyla schopna zůstat doma ani vteřinu. Naházela jsem do batohu pár nezbytností, nasoukala se do bundy, nasadila si beranici a zamířila na vlak. Nebyla jsem u babičky celé věky.

Vítej doma

Od nádraží jsem skoro běžela. Neviděla jsem ji nejmíň půl roku! Co když se jí přihodilo něco zlého? Psala mi daleko míň než dřív, byl to varovný signál, který jsem nevnímala, protože to pro mě bylo pohodlnější. Vždycky se ale přece těšila železnému zdraví… nebo ne?

Do zahrady jsem vletěla jako uragán, vpadla do domu čím dál chatrnějšími dveřmi, a zaúpěla. No ano, babička ležela v posteli, v kamnech vyhaslo, v místnosti tma, nemilosrdná zima a zatažené závěsy. Naštěstí otevřela oči a povídá:

„Vítej doma, andílku.“ Ten kámen, který mi spadl ze srdce, museli slyšet až v sousední vesnici.

Babička těžce vstávala a říkala, že není nemocná, jen unavená. Dobře jsem si ale všimla, že pohubla, v obličeji je celá šedivá a v očích už neplanou ty dřívější jiskřičky. „Za týden jsou Vánoce, a já pro tebe nic nemám,“ postěžovala si.

„Nic nechci, babi,“ ujistila jsem ji. „Hlavně aby bylo všechno jako dřív.“

Devět let pryč

Jenomže nebylo. Kašlala, těžce chodila, sotva popadala dech. A dokola horečně vysvětlovala, že jí nic není a za pár dní bude zase už jako rybička. „Ten tvůj tě nechal, viď?“ řekla opatrně, když postavila na stůl dvě bílé kávy a domácí povidlové koláče. Rozbrečela jsem se.

Hladila mě po vlasech a byla vděčná, že neříká: Já jsem ti to říkala! Vzpomínáš, kolikrát jsem tě před ním varovala? Přitom mi to říkala a varovala mě nejmíň tisíckrát. „Ztratila jsem devět let, babi,“ štkala jsem. „Devět let s tím zatraceným…“

A ona, která nenáviděla silné výrazy a lekla se, že se jeden z nich právě chystám použít, tiše doplnila: „Ženatým pánem.“ Položila jsem si hlavu na stůl pokrytý ubrusem s kytičkami a třešničkami a brečela jako počasí za oknem.

„Devět let nemůžeš ztratit,“ mínila babička. „Nikdo ti je nevzal. Byly tvoje, den po dni.“

To mě překvapilo. Přestala jsem vzlykat, zvedla hlavu a podívala se na ni. Usmívala se. „Přivezli uhlí,“ řekla. Pochopila jsem, že je potřeba přestat se litovat a začít tvrdě makat. Vtom můj pohled upoutal vybledlý obdélník na stěně.

Tam přece visívala moje zasklená fotka. Babička ji nejspíš chuděra nerada rozbila.

Černá od mouru

Uhlí jsem skládala málokdy. Babičce to odjakživa dělával pan Skřivánek, ten prý měl ale zrovna housera a zkoušel jako pes. Asi tak jako já při práci s uhlím. Shora na mě posměšně hleděl měsíc, musela jsem s tou lopatou vypadat fakt komicky. Několikrát jsem upadla do toho nejhoršího mouru.

Po hodině dřiny jsem se zhroutila na lavičku a zaznamenala, že jsem tak vyčerpaná, že už ani nemám chuť na cigaretu. Vyděsilo mě zavrzání zahradní branky. Řekla jsem si, že mě možná přichází zachránit starý pan Skřivánek, kterého houser zázrakem opustil.

Ale takové štěstí jsem pochopitelně neměla, nebyl to hodný děda Skřivánek, ale nějaký mladík. S údivem si mě prohlížel. Domnívám se, že jsem v té chvíli byla celá úplně černá od mouru, a ruce, v nichž jsem držela lopatu, se mi třásly.

Začít v takovém okamžiku konverzaci bylo nemožné. „Jdete na maškarní za briketu?“ zajímal se. „A za co jdete vy? Přestrojíte se za džentlmena?“ smečovala jsem. Tím byl hovor u konce.

Vzal mi lopatu a nakráčel k hromadě uhlí, aniž se namáhal sdělit mi svoje jméno.

Ztracené fotografie

„Kdo to je, babi?“ vyslýchala jsem, už umytá, převlečená a podobná bytosti z lidského rodu, s vykulenýma očima babičku. „Moc hodný kluk,“ vysvětlila. „Přistěhovali se asi před rokem.

Hodně mi pomáhá, přišlo mi to vhod, teď, když pan Skřivánek nemůže.“ Pokrčila jsem rameny: „Připadá mi nezdvořilý.“

Babička tvrdila, že se pletu a že mladík i jeho rodina jsou slušní a laskaví lidé. „Zrovna tyhle koláče mi ráno přinesl,“ ukázala na povidlovou dobrotu uprostřed stolu. To už ale mladý muž vrazil do místnosti a prohlásil:

„Jenomže slečna má radši makový, že ano?“ Zmizel do koupelny a já zachrčela: „Jak to ví?“

Babička se usmála: „Trochu mu o tobě vyprávím. Nečerti se. Jmenuje se Roman, občas se zastaví, o něčem mluvit musíme.

A on to myslím docela rád poslouchá.“ Večer jsem zjistila, že ve starém albu, které jsme si s babičkou z nostalgie prohlížely, chybí moje fotka z maturitního tabla.

„Nechceš mi to vysvětlit, babi? To už je druhá fotografie, která se záhadně ztratila.“ Znovu se usmála: „V tomhle baráku bylo vždycky v noci duchů jako máku. Asi se jim líbíš. Však jsi taky byla nejhezčí děvče ze třídy.“

Sama na světě

Umřela 23. prosince odpoledne. Zbytek dne mám jako v mlze. Strávila jsem bezesnou noc u skomírajících kamen a do Štědrého dne vstoupila s vědomím, že jsem už na světě úplně sama. Nejhorší Vánoce mého života. Kamna skoro nehořela. Tiskla jsem se k nim, zabalená do babiččina vlňáku, a zase přes slzy neviděla.

Odpoledne se mi podařilo na chvíli usnout, nebo spíš omdlít. Když jsem se probudila, svítila lampička, v kamnech praskala polena, na plotně bublal hrnec s horkou vodou a v místnosti se čile otáčel cizí chlap. Zrovna dělal čaj.

„Moc mě mrzí, že vám umřela babička,“ řekl do hukotu rozpálených kamen. Donesl mi čaj k posteli.

Vypravila jsem ze sebe poděkování. Dodal tónem, který nesnesl odporu: „Teď vstanete a půjdete se mnou. Na Štědrý večer vás tady nenechám.

To se snad ani nesmí.“ Nechala jsem se bez protestů znovu zabalit do vlňáku a odvést na konec ulice, do domku s modrými okenicemi.

Pletené rukavice

A tak jsem ke svému úžasu strávila Štědrý večer s úplně cizími lidmi. Byla jsem jako omámená a vlastně mi to ani nevadilo. Paní domu, Romanova maminka, mě bez jakéhokoli vyptávání jen pohladila po vlasech.

Romanův tatínek přikládal do kamen jako o život, že prý musím být příšerně vymrzlá.

Dostala jsem talíř horké rybí polévky, ale nedokázala jsem sníst ani lžíci. Tak mi uvařili čaj s rumem. Když se vybalovaly dárky, řekli mi, že tu Ježíšek nechal i něco pro mě – protože všechno ví, věděl i to, že se tu dnes večer ocitnu.

Dostala jsem pletené rukavice. Byly mi velké, zjevně patřily Romanovi.

Potom se hrálo na klavír, zpívaly se koledy. Seděla jsem v ušáku zabalená do deky, po tváři mi tekly slzy. Sama na světě! Ale v kuchyni u vánočního stromečku nebyla ta samota tak hrozná.

Pozdě večer mi Roman přinesl sklenici horkého punče, posadil se ke mně a tiše pravil: „Trochu mě trápí, že jsem o šest let mladší. Nevadí to?“

Cítila jsem, jak pomalu přichází milosrdný spánek, oči se mi klížily. „Tak jestli nevadí tobě, že je mi už čtyřiatřicet a neumím skládat uhlí…“ zamumlala jsem a Hypnos, bůh spánku, mě odvedl za ruku do říše nevědomí.

Michaela (59), Bruntálsko

Předchozí článek
Související články
7 minut čtení
Znaly jsme se skoro třicet let, než vyšlo najevo, jak málo mě má ráda a závidí mi snad úplně vše, co se v mém životě stane. Žasla jsem. Když jsme se s Hankou poznaly, bylo mi sotva pětadvacet a jí o tři roky víc. Obě jsme tehdy nastupovaly do stejného podniku a rychle jsme si padly do oka. Byla to ta typická ženská sympatie. Věděly jsme o sobě všechno, probíraly muže, práci, rodiče, i to, co ná
3 minuty čtení
Se sousedem jsme se příliš neznali, paradoxně nás sblížilo, že jsem vyslechla jeho hádku se ženou. U sousedů se hádky občas ozývaly, ale tentokrát to bylo přespříliš. Soused řval, jako by ho na nože brali. Byla jsem zvědavá, a tak jsem se schovala do stodoly. Odtud se dalo pootevřenými dvířky pohodlně koukat do vedlejší zahrady, kde soused hulákal na manželku, která seděla na houpačce a v mém v
3 minuty čtení
Byla to naše svatební cesta. Těšili jsme se na romantiku v přírodě. Zlaté listí a modrá obloha. Babí léto ale vytáhlo své zuby a drápy. Když jsme se brali, byli jsme ještě studenti. Oba jsme vyrůstali ve městě, neměli jsme prarodiče, ke kterým bychom jezdili na prázdniny, tak jsme byli typickými městskými dítky. Příroda nám byla vzdálená. Občas jsme sice vzali batohy a vyrazili na výlet, bylo t
3 minuty čtení
Proč ona byla tak úžasná, zatímco já vždycky hrála jen druhé housle? Musela jsem jí být nablízku, jen tak jsem jí mohla co nejvíce škodit. Potkaly jsme se po škole v mém prvním zaměstnání. V podstatě to bylo i její první zaměstnání, přišla do toho podniku o dva týdny dříve než já. Už od samého začátku nás okolí stavělo proti sobě. Vedoucí nám říkal, že si během naší zkušební doby vybere tu lepš
2 minuty čtení
Ráda jsem si s muži pohrávala jako kočka s myší. Až jsem jednou narazila, ten chlap se mnou hrál stejnou hru. Už na začátku střední to všechno začalo. V podstatě mě k tomu přivedla spolužačka Ivana, která byla stejné kvítko jako já. Bydlely jsme spolu na intru ve městě, kde nás nikdo neznal, a nechaly se zlákat plakátem, na kterém stálo, že se bude konat na místním koupališti diskotéka. „Budeme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Partyzánský oddíl Olga zajal německého generála
historyplus.cz
Partyzánský oddíl Olga zajal německého generála
Skupina 30 partyzánů obsadila zámek v Hošticích na Kroměřížsku. Původně chtěli zajmout hraběte Dubského, který se během války stýkal s Němci. Nakonec ho ale propustí a místo něj odvlečou pryč dva jiné, cennější zajatce. Zatímco prvního bez soudu zavraždí, o toho druhého projeví zájem velení Rudé armády. Oba na podzim 1944 utekli z Protektorátu Čechy
Létají v Yprech z věže kočky?
epochalnisvet.cz
Létají v Yprech z věže kočky?
Náměstí je narvané k prasknutí. Všichni vzhlížejí k věži nad tržnicí. „Už letí!“ křikne kdosi. Do natěšeného davu se snáší shůry mňoukající, k smrti vyděšená kočka.   Kdo nebohé zvíře dole chytí, může si připadat jako král jarmarku. Často se lidé i o tuto trofej poperou. Co na tom, že je zvíře raněné či polomrtvé, tradice je tradice.
Šťavnatý hamburger
nejsemsama.cz
Šťavnatý hamburger
Tímto pokrmem nelze nikdy nic zkazit. Chutná prostě všem. Ingredience: 4 brioškové bulky 1 kg hovězí plece 2 cibule 3 stroužky česneku 150 ml rajčatového protlaku 3 lžíce barbecue omáčky 2 lžíce oleje 1 lžička sladké papriky sůl, pepř Na zelí: 200 g bílého a červeného zelí 1 lžíce vinného octa 1 lžíce cukru špetka
Telč – město, které dýchá romantikou a klidem
epochanacestach.cz
Telč – město, které dýchá romantikou a klidem
Není velké ani přehnaně pyšné. Ale je krásné. Navíc je to skutečné místo šťastných lásek. Alespoň tak TELČ nazval spisovatel František Kožík (†87). Asi proto, že se do něj každý ihned zamiluje. Telč je kouzelné místo s bohatou historií a nádherným centrem. Právě to je už od 90. let minulého století zapsané na seznamu UNESCO. Mohou za
Rozsypaná sůl: Neblahé znamení, nebo ochrana?
enigmaplus.cz
Rozsypaná sůl: Neblahé znamení, nebo ochrana?
Naplánovali jste si důležitou schůzku na pátek třináctého? Přeběhla vám přes cestu černá kočka, nebo jste uslyšeli před svým oknem houkat sýčka? Podle lidové moudrosti vás pohroma nemine. Zapátrej
Dědictví u nás rozpoutalo zášť
skutecnepribehy.cz
Dědictví u nás rozpoutalo zášť
Loni zemřel můj mladší bratr Karel. Doufala jsem, že jeho odchod nás alespoň všechny zase sblíží. Jak jsem se zmýlila. Karel byl vždy svobodomyslný, proto se nikdy neoženil, neměl děti. Bydlel v chalupě na venkově, kterou po dohodě se mnou a rodiči zdědil on, protože se o ni mohl starat, zatímco já bych na to neměla peníze. Kdykoliv jsem za ním jezdila
Nález fosilie pravěkého nosorožce přepisuje dějiny „Severoatlantického pevninského mostu“
21stoleti.cz
Nález fosilie pravěkého nosorožce přepisuje dějiny „Severoatlantického pevninského mostu“
Před téměř čtyřmi desetiletími objevili vědci uvnitř impaktního kráteru, nacházejícího se na ostrově Devon, jež je součástí kanadských ostrovů královny Alžběty, soubor dokonale zachovaných fosilií. Ty
Bridgestone slaví vítězství v letošních evropských testech pneumatik napříč segmenty
iluxus.cz
Bridgestone slaví vítězství v letošních evropských testech pneumatik napříč segmenty
Společnost Bridgestone, globální lídr v segmentu prémiových pneumatik a řešení pro udržitelnou mobilitu, dosáhla v letošních testech pneumatik 23 vynikajících výsledků. Nejvyšší uznání od nejvýznamněj
Jak genialita Danta a jeho následovníků změnila náš svět
epochaplus.cz
Jak genialita Danta a jeho následovníků změnila náš svět
Středověk bývá často označován za temné období dějin. Přesto právě tehdy vznikly myšlenky a objevy, které změnily svět. Střelný prach, knihtisk, mechanické hodiny či dioptrické brýle – to vše se zrodilo v době, kterou mylně považujeme za zaostalou. Spolu s díly osobností, jako byl Dante Alighieri, dokazují, že středověk nebyl érou temna, ale počátkem nového
Přiznal Brzobohatý, že jdou od sebe?
nasehvezdy.cz
Přiznal Brzobohatý, že jdou od sebe?
Hudebník a herec z Inkognita Ondřej Brzobohatý (42) už nedokáže skrývat smutnou realitu? Už nějaký čas panují o jeho manželském štěstí s moderátorkou Danielou Brzobohatou (46) pochybnosti. A že se ně
Lilkový salát gaji-namul
tisicereceptu.cz
Lilkový salát gaji-namul
Samotný lilek skvěle přejímá chutě ostatních surovin. Proto pokrmy z něj vždycky chutnají jinak, vždy ale báječně. Potřebujete 2 fialové lilky 2 stroužky česneku 1/2 lžíce mletých chilli papri