Byl jako náš anděl strážný. Astor vždy vycítil, že se blíží nebezpečí a musel naši rodinu chránit. Nikdy mu nepřestanu být vděčná.
Byl to takový psí dobrák. Naši velkou lásku si Astor zasloužil i tím, že jednou zachránil mého manžela a podruhé mě s dětmi. Byl to psí hrdina, a proto spí svůj věčný spánek na naší zahradě, kam mu v den jeho narozenin nosíme buřt a zapalujeme svíčku.
Na stromě
Astorův první hrdinský čin se udál v jeho třech letech. Manžel si tehdy zkracoval cestu z práce domů přes les a potkal se s nemilými pocestnými, jimiž byla bachyně s malými selátky.
Ač je manžel velký chlap, který se jen tak nelekne, rychle se vyškrábal až do koruny nejbližšího stromu, ze kterého volal na celé okolí o pomoc. Nikdo ho neslyšel, nebo slyšet nechtěl, když viděl to nadělení pod stromem. V té chvíli začal náš Astor doma nervózně poskakovat a hnal se ke dveřím.
Našel ho
Nedal jinak, než že musí ven. Prolezl dírou v plotě, o níž jsem neměla ani ponětí, a běžel rovnou k lesu. A já za ním.
Astor neomylně našel svého pána, a když jsem viděla, jak se bachyni i prasátkům pod stromem zalíbilo, spěchala jsem za myslivcem, aby Tondovi pomohl. Astor si zasloužil odměnu v podobě buřtu.
Tehdy jsme netušili, že si za dva roky zaslouží odměnu ještě větší…Tehdy jsem šla s dětmi zkratkou, nesly jsme nákup a Astor kolem nás spokojeně pobíhal. Najednou ale ztuhl, naježil se a začal štěkat. Šíleně.
Nevěděli jsme na co, protože zíral na statný strom, kolem kterého jsme měly projít. Když to trvalo už příliš dlouho, okřikla jsem ho a chtěla jít s dětmi dál. V dálce byla slyšet bouřka, chtěla jsem být doma, ještě než se přižene.
Pes se ale najednou otočil se šíleným štěkotem proti nám. Šla z něho taková hrůza, že jsme před ním couvali.
Nečekaně udeřil
Tak nás donutil k ústupu snad o dobrých 200 metrů. Náhle se ozvala strašlivá rána. Taková, že se otřásla zem.
S hrůzou v očích jsem viděla, jak z malého mráčku, kterému jsem nevěnovala pozornost, sjel klikatý blesk, který zasáhl právě ten strom, kolem kterého jsme měly s dětmi jít. Strom se rozštípl a velký kus spadl na cestu, zbytek začal hořet.
Kdyby nás Astor nezastavil, kdoví, jak bychom dopadly. V tu chvíli, kdy blesk udeřil, bych s dětmi procházela přímo pod tím stromem.
Eva (69), severní Čechy
