Byl vždy tak šikovný, umí opravit všechno. O svou práci přišel a odmítal nabídky na drobné kšeftíky. Bál se, že ho budou ty ženy svádět.

Už dlouho táhnu domácnost já. Manžel je fotograf, a poslední roky nemá žádné pořádné kšefty. Je ale moc šikovný, dokáže všechno doma udělat. Kamarádky říkají, že by se měl živit jako hodinový manžel. Ale on o tom nechce ani slyšet.

Je posedlý představou, že všechny ženy, co jsou doma samy a objednají si hodinového manžela, nechtějí jen opraváře, ale milence. A to on prý v žádném případě dělat nebude.

To mě sice hřeje u srdce, ale když vám po zaplacení nájmu a nezbytných výdajů nezbyde ani na posezení v restauraci, natož na nějakou dovolenou, pak se vám takový život začne zajídat. Já bych snad i překousla, že mi můj muž zahne, než takto živořit.

První kšeft

Nakonec jsem ho ale přece jen přesvědčila. Rozhodila jsem s kamarádkami sítě a brzy se manželovi hrnuly první zakázky.

Po první akci se ale připotácel domů orosený studeným potem, pomalu s náběhem na infarkt, jak se mu pod dohledem nějaké rázné ženské těžko pracovalo, a trémou mu stoupl tlak na maximum. „Tahle práce není nic pro mě,“ řekl.

Moje kamarádka Milena, přišla s nápadem, že u nich v domě by potřebovali topiče. Můj muž o tom ale nechtěl ani slyšet, protože on, fotograf, se přece nesníží k takové ponižující práci. Takoví jsou zkrátka muži!

Já jsem o mateřské chodila doplňovat zboží do supermarketu, a to mám maturitu! Ale živit sama rodinu, dvě děti a manžela, kterému obyčejná práce nevoní, mě už přestávalo bavit. Měla jsem toho dost. Rychle jsme spěli k rozvodu.

Údržbář?

Naštěstí pomohla náhoda a osud. Na obecním úřadě sháněli údržbáře za pána, který odešel do důchodu. Naštěstí mému muži pan starosta polichotil hned během prvního týdne, co u nich nastoupil, a tak jeho sebevědomí rychle stoupalo.

Dnes má manžel kromě úřadu na starosti i poštu, základní školu a fitness v našem městečku. Kupodivu ho to baví a nám to zachránilo manželství. Jinak bych s ním už dnes asi nebyla.

Markéta (58), Vysočina