Když mi dcera Tereza oznámila, že má práci, byly jsme obě nadšené. Netušily jsme, jak jí to zničí život.
Vždycky jsem ji vedla k tomu, aby si věřila a šla si za svým. Věřila jsem sama, že je dost schopná na to, aby si vybudovala pevné místo ve světě.
Nikdy by mě nenapadlo, že se nechá zatáhnout do něčeho, co ji bude pomalu stahovat ke dnu. Moje dcera byla rozvážná, slušná, až příliš důvěřivá. A právě na to někdo vsadil.
První signály
Zpočátku to vypadalo jako sen. Dobře ohodnocená pozice ve firmě, která se tvářila jako uznávaná a stabilní. Mluvilo se o rychlém postupu, o kariéře bez hranic. Tereza mi líčila moderní kanceláře, školení, benefity. Zářila.
Plánovala, jak si našetří na vlastní byt, jak bude cestovat, jak si konečně dopřeje život, o jakém snila. Byla plná plánů a energie a já na ni byla pyšná. Jenže po několika týdnech se začalo něco měnit. Domů chodila pozdě, unavená, podrážděná.
Na rodinu neměla čas. Snažila jsem se to omlouvat tím, že začátky bývají náročné. Přesto mě uvnitř hryzala obava. Jednoho dne si ke mně sedla a dlouho mlčela. Pak přiznala, že si od firmy půjčila peníze na povinné kurzy a materiály.
Prý to byla investice do budoucnosti. K tomu nakoupila jejich produkty, aby splnila podmínky spolupráce. Z výplaty nezbylo téměř nic. Tehdy mi došlo, že to není obyčejná práce. Společnost ji nutila k dalším a dalším finančním závazkům.
Postup ale závisel jen na tom, kolik dalších lidí přivede. Byla to pyramida. Tereza se styděla oslovovat známé. Zároveň ji ponižovali lidé nad ní, protože chtěli peníze.
Skluz dolů
Pomohla jsem jí, jak jsem mohla. Zaplatila jsem část dluhů, snažila se jí dodat odvahu odejít. Tereza ale mezitím začala utíkat k alkoholu. Situace se vyhrotila. Chtěla si vzít život.
Naštěstí pomohl kamarád, který má syna, jenž se sám potýkal s psychickými problémy. Měli kontakty na specialisty. Dnes je Tereza bohužel v depresích, ale žije. I když její stavy bývají někdy hrozné, beznadějné, je stále tu. A já doufám, že nemá alespoň myšlenky na to nejhorší.
Mirka T. (60), Olomouc
