Říkali jsme mu Miky, byl to typický mourek, který se proslavil svými neomylnými předpověďmi. Naše babička měla na počasí rosničku, my talentovaného kocoura.

Zvířata jsou obdařena velkou intuicí a mnohé z nich umí vycítit i změnu počasí. O tom jsem slýchala už jako malá holka. Soused choval včely, v koutě zahrady stál barevný úl, kde jeho okřídlené kamarádky přebývaly. Vždycky podle nich předpovídal, jaký bude den.

Když včelky létaly bezstarostně daleko za potravou, věděl, že bude celý den krásné počasí, když ale naopak poletovaly pouze blízko kolem úlu, tvrdil, že bude pršet. A také se nemýlil. Podobně to měla moje babička se žábami.

Když v rybníku nedaleko jejího domku silně skřehotaly žáby, vždycky se změnilo počasí k horšímu a začalo pršet. Babička měla jednu žabičku přímo doma, říkala jí Rebeka a také její předpovědi počasí byly pokaždé přesné.

Bude krásně

I my jsme měli doma zvířátko, které dokázalo přesně odhadnout, jaký nás čeká den. Náš kocour Miky si našel ke svým vizím na naší zahrádce kozlík, ve kterém se slastně válel, okusoval jej a nakonec celý blažený usnul.

Dokázal tam vyspávat celý den a také bylo celý den krásně. Když totéž zopakoval i večer, bylo nám jasné, že noc bude krásná, obloha jasná, hvězdy budou svítit a také ráno bude jako z pohádky.

Když ale Miky kolem kozlíku divoce skákal, věděli jsme, že se obloha brzy zatáhne, a když přitom navíc i prskal a syčel, přihnala se záhy bouřka. A jak to bylo v zimě? Vyváděl totéž se šantou v květináči a na jaře s osením, které děti vypěstovaly ve škole.

Jednou se naším městečkem prohnala pořádná vichřice, která v okolí poničila několik domů, o stromech ani nemluvě. Tušili jsme, že se něco semele, Miky byl předtím celé dva dny neklidný.

Chtěl nás varovat

Chodil po domě i zahradě a mňoukal, jako by nás chtěl varovat před nebezpečím. V den, kdy se živel prohnal naší zahradou, nebyl k nalezení. Objevili jsme ho až druhý den ukrytého ve staré pračce. Dobře věděl, co se přižene, a tak si vybral bezpečnou skrýš.

V průběhu svého života se kocourek ve svých věštbách zdokonaloval. Stal se místní kuriozitou, přesnější než předpovědi počasí v rádiu. I sousedé se k nám chodívali informovat, jaké počasí nás čeká.

Talentovaný kocourek s námi prožil úctyhodných sedmnáct let, až jednoho dne zmizel. Několik dní jsme ho hledali, marně.

Když jsem pak večer seděla bezradně na zápraží a koukala na jasné nebe, kde zářilo snad tisíc hvězd, pochopila jsem, že se k nám Miky už nikdy nevrátí. Asi ucítil, že nadešel jeho čas.

Dana (66), Zlínsko