Vyznávat lásku lze všelijak, ale házet svou vyvolenou do ledové vody není ten nejlepší způsob. Ostatně zažila jsem to na vlastní kůži.

Toho roku jsem se poprvé koupala venku už v březnu. Ne dobrovolně. Ale protože mě jeden takový nesnesitelný frajírek s motorkou a v kožené bundě, který se do naší obce tehdy s rodinou přistěhoval, ze srandy shodil z mola do jezera.

To tady kluci běžně dělávali holkám v létě, kdy to tolik nestudilo, i když to často vyvolalo křik a šarvátky, přinejmenším facky, zvlášť když se holky vynořily s kabelkami, z nichž tekla voda, plnými zničených dokladů a šminek.

Ale hodit tam někoho takhle v předjaří, to si nikdo netroufl, až tenhle ničema. Ani tu nebudu uvádět všechna slova, kterými jsem ho častovala, když jsem se sápala na břeh.

„Jestli dostanu zápal plic a umřu, budu tě chodit strašit,“ zakončila jsem svou řeč a odkráčela domů jako zmoklá slepice.

Nedostala jsem ani rýmu a doma jsem ke svému úžasu zjistila, že ten kluk, který se sem s mámou a tátou právě přistěhoval, je synem tátova nejlepšího kamaráda.

V kuchyni

Do týdne seděl frajírek u nás v kuchyni i s maminkou a tatínkem, cpal se naším uzeným. Chovala jsem se strašně a byla jsem na to pyšná. Návštěvu jsem nepozdravila, nikomu z nich jsem nepodala ruku, zato jsem pravila velice zřetelně:

„Hele, to je ten blbeček, co mě před týdnem shodil do jezera.“ Rozpoutal se trapas na druhou a společenské peklo jako řemen. Všichni zrudli a navzájem se omlouvali, naši se omlouvali za mě a rodiče toho kluka se omlouvali za něj.

Královsky jsem se bavila. Když mě to přestalo bavit, odešla jsem do svého pokoje se slovy: „Vrať se zpátky do rezervace, ty exote!“

Miluji tě!

Později mi Roman, jak se ten kluk jmenoval, líčil, že se do mě zamiloval na první pohled. Do toho jezera mě shodit nechtěl. Jen mě pošťuchoval, protože jsem se mu líbila, a pak už mě nestihl včas zachytit, když jsem padala.

A u nás v kuchyni že se mi chtěl omluvit, avšak vzhledem k mému vystoupení to nešlo. Pak si lámal hlavu, jak to napravit, ale kdykoli jsme se potkali, odmítala jsem s ním mluvit.

Až jsem jednou na tancovačce beznadějně sháněla cigaretu a nikdo mi nedal ani jednu, až se poblíž jako náhodou nachomýtl Roman a věnoval mi celou krabičku, na kterou ale nejdřív napsal: Už se na mě nezlob, miluji tě!

Takhle začala naše láska. Trvá dodnes. Na památku našeho seznámení mě manžel každoročně hodí do jezera, ale ne v březnu, až v červenci.

Libuše (61), jižní Morava