Měla jsem dilema, co příteli koupit k Valentýnovi. Když jsem konečně vymyslela ideální dárek, čekalo mě u společné večeře velké překvapení.

Čendu, mého nového přítele, a mě tehdy čekal první společný Valentýn. Neskutečně jsem se na něj těšila, milovala jsem tu romantickou atmosféru a těšila jsem se, jak si to všechno spolu hezky užijeme.

Spolu se vší tou radostí se ale přede mnou zrodil poněkud stresující úkol – co Čendovi koupit za dárek? Byli jsme spolu pět měsíců, což ještě nebylo moc, a šlo o první dárek, který jsem mu měla dávat.

Sice jsem už měla pocit, že ho znám dost – miloval lezení po skalách a dobré pivo, rád četl fantasy knížky a jeho oblíbená barva byla zelená – stále jsem měla co poznávat a opravdu jsem se bála, abych mu koupila něco, co se mu bude líbit, a abych se hned prvním dárkem úplně neztrapnila.

„Co bys rád dostal k Valentýnovi?“ vyptávala jsem se ho, když jsme společně byli bruslit. „Já nevím, cokoliv, co mi dáš, mi udělá radost,“ pokrčil rameny a já jsem ho lehce bouchla do ramene.

„Ty mi to vůbec nezjednodušuješ, víš o tom?“ hrála jsem naoko uraženou. „Já se bojím, že ti dám něco, co se ti nebude líbit.“ „Myslím, že mě už znáš až až a že to zvládneš,“ mrkl na mě šibalsky.

Místo uklidnění mě ale popadl ještě větší stres, protože mi bylo jasné, že mi neporadí a že to opravdu budu muset sama vymyslet.

Zrodil se plán

Jezdili jsme tak dokola po ledové ploše a já jsem usilovně přemýšlela, co by mu mohlo udělat radost, když jsme prudce zastavili před velkým reklamním billboardem. „Tam bych se chtěl někdy podívat,“ kývl bradou a probral mě z mého snění.

„Koukej na tu reklamu na pláž u moře. Nikdy jsem u moře nebyl, víš?“ „Opravdu?“ podivila jsem se a on přikývl.

„Jak mám nemocnou maminku, jako dítě jsem s ní nikam létat nemohl. A teď, jako dospělý, jsem ji nechtěl nechat samotnou. Ale teď bych si to hrozně rád vynahradil a někam si zaletěl.“ A tak se mi v hlavě zrodil plán, že mu koupím zájezd k moři.

Práce si vybírala svoji daň

Byl to celkem velkolepý dárek po pár měsících chození, já jsem ho ale opravdu měla ráda a chtěla jsem mu udělat radost.

Billboard jsem si tedy potajmu vyfotila a na týden, kdy jsme měli společně domluvené volno, jsem u společnosti, která vlastnila danou inzerci, zájezd objednala. Nebyla to nejlevnější záležitost a o to víc jsem tak musela chodit do práce.

Bylo to náročné, domů jsem chodila vyčerpaná, často jsem spala a cítila jsem se přetažená. „Potřebovala bych pořádný relax, někde jen ležet, pořádně se prospat, odpočívat,“ svěřila jsem se Čendovi, když jsme se viděli. „Mám tolik práce, na chvíli bych potřebovala zpomalit.“

Místo radosti přišel šok

Naštěstí i těmto náročným dnům je jednou konec, a tak jsme se za pár týdnů sešli s Čendou u romantické valentýnské večeře. Neskutečně jsem se těšila, až si můj dárek rozbalí, chtěla jsem vidět jeho nadšení a doufala jsem, že jsem se opravdu trefila.

„Krásného Valentýna, mám tě moc ráda. Doufám, že se ti můj dárek bude líbit,“ usmála jsem se na něj tajemně, když jsem mu podávala obálku. Zvědavě si ji ode mě vzal a opatrně ji rozbalil.

Když se dostal až k poukazu, místo spokojeného a veselého výrazu, který jsem očekávala, se mu na obličeji objevil šok. „Co je? Nelíbí se ti to?“ zeptala jsem se vyděšeně a srdce mi spadlo snad až do žaludku.

„Je na společnou dovolenou moc brzy? Přehnala jsem to?“ Čenda se najednou dal do smíchu a já na něj nechápavě koukala.

„Není to špatné, vůbec ne,“ zavrtěl hlavou a stále se smíchem se natáhl pro svůj dárek pro mě, kterým byla také obálka. „Naopak jsem s tebou hrozně chtěl někam vyjet. Tak moc, že jsem nám koupil také zájezd.“

S otevřenou pusou z překvapení jsem otevřela obálku, co mi se smíchem podával, a spatřila jsem poukaz totožný s tím, co jsem si připravila já pro něj.

„Říkala jsi, jaká jsi unavená, že by sis potřebovala odpočinout, a já si vzpomněl na ten billboard, na který jsme se spolu koukali, a řekl jsem si, proč nevyrazit na pár dní k moři,“ vysvětloval mi se smíchem.

Náhoda, nebo osud?

Byla to velmi vtipná náhoda, která nás ale přesvědčila, že jsme si asi souzeni. Oba dva jsme zájezd koupili na stejný termín, kdy jsme byli domluveni, že si uděláme volno a společně něco podnikneme.

Díky bohu jsme si ho i oba pojistili a jeden zájezd se nám tak podařilo vrátit. Byla to skvělá a láskyplná náhoda, která nás hrozně sblížila.

Myslela jsem si, že k sobě opravdu patříme a že jsme nějakým způsobem propojeni, ale tohle mě o tom ještě víc přesvědčilo.

Aneta R. (53), Praha