Slýcháme o tom dnes a denně. Říkáme si, jak se to může někomu stát. A pak se to stane nám. Napálíme se.

Jak jsem mohla být tak hloupá? Vystudovala jsem vysokou, měla jsem dobré zaměstnání, vždy jsem si poradila. Jenže stačí málo. Třeba samota. Před pár lety jsem ovdověla, takže jsem ztratila parťáka po boku.

Děti měly své rodiny, kamarádky stále manžele. Abych ale byla s blízkými v kontaktu, zařídil mi vnuk účet na Facebooku. A tím to začalo.

Falešní přátelé

Na Facebooku můžete najít přátele své i imaginární. Překvapilo mne, kolik spolužáků má tady na té síti účet. Já tam měla jen rodinu, pár kamarádek a spolužáků. Jednoho dne mne však o přátelství požádal jistý John. Nic mi to jméno neříkalo.

Nenapadlo mne však, že by šlo o podvod, a říkala jsem si, jestli si mne nenašel ten sympatický Američan, kterého jsme kdysi potkali na dovolené ještě s mým mužem v Chorvatsku.

Uvažujete i o nemožných věcech, protože vás nenapadne, že zrovna na vás se chystá léčka. Hned mi napsal, že mu připomínám jednu lásku, kterou potkal na svých studiích v Praze.

Jelikož jsem tam nikdy nežila, vyvedla jsem jej z omylu, on si však chtěl psát dále. Je zajímavé, že i když jsem o podvodech na Facebooku četla, sama jsem tuto konverzaci hned neutnula, ačkoli se mi dnes zdá tak bizarní.

Chtěl přijet

Psali jsme si pár dní a on, že by se rád za mnou podíval. Plánoval, tvrdil, jak má všechno zařízené. Jenže v den odjezdu mi napsal, že potřebuje české koruny. Už si ani nevybavím, jakou lest použil, že mne totálně zmátl.

Já myslela, že mu pomůže, když mu pošlu koruny z mého českého účtu! Zkrátka se mu podařilo ze mě vymámit 150 000 korun. Nevím, jak se mu povedlo mě obelstít. Samozřejmě po poslání peněz mi bylo jasné, že je to špatně.

Proč se moje hlava nevzpamatovala o pět vteřin dřív? O mém selhání vědí jen policisté, tak moc se stydím to říct kamarádkám i rodině. Cítím se hloupě. Vše však vzniklo z bolesti, protože jsem jen chtěla mít někoho blízkého.

Monika R. (63), Havířov