Rodinný hrob jsem navštěvovala pravidelně už od školních let, kdy mi zemřela babička. Jednoho dne se tam přihodilo něco neuvěřitelného.

Stalo se to už před několika lety, ale dodnes, když si na to vzpomenu, mi po zádech přeběhne mráz. Návštěva hřbitova mi přinesla jednoho dne hrůzný šok.

To jméno jsem nikdy neslyšela

Nejprve jsem si myslela, že jsem omylem přišla k jinému hrobu, ale když jsem se rozhlédla, skutečně jsem stála u naší hrobky. Jenže na ní bylo jiné jméno. Jméno, které jsem nikdy neslyšela. Vůbec jsem nevěděla, jak si to mám vysvětlit.

Zvláštní klidné místo

Ten vesnický hřbitov jsem navštěvovala pravidelně už jako dívka v letech školou povinných. V devíti letech mi totiž zemřela babička, kterou jsem měla moc ráda. Jako malá jsem tam přicházela samozřejmě v doprovodu rodičů, později jsem tam chodila už sama.

Vždy jsem na hrobě zapálila svíčku a pak jsem k babičce v duchu promlouvala. Bylo to takové zvláštní klidné místo a já měla tyto chvíle o samotě moc ráda. V průběhu dalšího života bohužel přibývala na náhrobní desce další jména členů naší rodiny.

Do rodné vsi jsem se vracela

Otec mi zemřel předčasně při autonehodě. Tehdy jsem už bydlela v Praze, kam jsem se provdala a kde jsem žila s manželem a dětmi. Jezdila jsem ale do rodné vesnice za matkou tak často, jak to jenom šlo. Nikdy jsem přitom nevynechala návštěvu hřbitova. Proto mě jednoho dne okamžitě udeřila do očí změna, kterou jsem nečekala.

Neznámé jméno

Mezi jména, která byla na hrobce uvedena, přibylo další, které jsem si nedokázala zařadit: Eva Kratochvílová. V první chvíli jsem se domnívala, že jsem si prostě jenom spletla hrob. Následný pohled mě ale ujistil, že stojím na správném místě.

Věděla jsem ale stoprocentně, že před dvěma týdny, kdy jsem na hřbitově byla, se tam to jméno nevyskytovalo. Ještě podivnější ovšem byla skutečnost, že jsem opravdu nevěděla, o koho by se mohlo jednat.

Nebyl to nikdo z příbuzných, které jsem znala. Úplně nejvíc mě však vyděsilo, že dotyčná Eva, která byla jen o něco starší než já, zemřela teprve přede dvěma dny.

Ani hrobník o ničem nevěděl

Dost dlouho jsem před rodinnou hrobkou bezradně postávala. Nápis tam byl pořád, nic se nezměnilo. Došlo mi, že ten, kdo by o novém jménu mohl něco vědět, může být hrobník. Chvíli jsem ho hledala.

Když jsem ho pak našla a přivedla ke hrobu, měl stejně nechápavý výraz jako já. Sám také dělal nápisy na náhrobní desky, ale okamžitě popřel, že by nějaký přidělával na naši hrobku. Byli jsme z toho tak zmateni hned dva.

Musela jsem záhadě přijít na kloub

Nic jsem nevyřešila a ze hřbitova odcházela dost rozhozená. V duchu jsem si říkala, jak bylo dobře, že se mnou tentokrát nebyla matka, která ležela doma nemocná. Dovedla jsem si představit, co by s ní nečekaný nápis udělal.

Po cestě zpátky mi to jméno Eva Kratochvílová pořád nešlo z hlavy. Ať jsem se ale snažila, jak jsem chtěla, na žádnou souvislost jsem nepřišla.

Staré rodinné tajemství

Rozhodla jsem se proto, že se nenápadně zeptám matky, aniž bych jí vyprávěla, co jsem na hřbitově zažila. Jakmile jsem před ní to jméno vyslovila, bylo mi jasné, že ho neslyší poprvé. Odmlčela se a odmítala o něm mluvit.

Naléhala jsem na ni, protože jsem chtěla tu záhadu objasnit. A když se matka konečně rozpovídala, prožila jsem toho dne už druhý šok.

Nevlastní sestra

Zjistila jsem, že mám nevlastní sestru, o které jsem vůbec nevěděla. I když to bylo pro maminku nepříjemné, povídala dál. Jednalo se o následek otcovy nevěry s milenkou, kterou měl v době, kdy jsem byla malá.

Dotyčná žena si dítě nechala a otec na dceru až do své smrti platil alimenty, zůstalo to však tajemstvím. Rodiče se mezi sebou dohodli, že mi o nevlastní sestře nic neřeknou a nikdy o otcově úletu a jeho následku už nebudou mluvit.

Pohřbena v jiném městě

Když jsem se tohle všechno dozvěděla, samozřejmě jsem to nemohla nechat jen tak být. Rozhodla jsem se vypátrat adresu, na které měla nevlastní sestra bydlet, což se mi nakonec i podařilo. Dozvěděla jsem se smutnou zprávu – Eva skutečně nedávno zemřela.

Přímo v ten den, který byl označen jako datum úmrtí na naší hrobce. Pohřeb ale měla v místě svého bydliště, a právě tak i hrob. Opět jsem byla zmatená. Nápis na naší hrobce zůstával záhadou.

Shledáme se na onom světě

Tím ale řetězec tajuplných událostí ještě neskončil. Když jsem pak přijela znovu do rodné vesnice a přišla k naší hrobce, Evino jméno už tam nebylo. Prostě zmizelo.

Jediné vysvětlení, které mě napadá, je, že se mi duše mojí nevlastní sestry snažila napovědět, že byla na světě. A protože věřím, že smrtí všechno nekončí, doufám, že se na onom světě spolu shledáme.

Kateřina Z. (57), Praha