Když jsem přijela poprvé do Španělska, cítila jsem se jako doma. Procházela jsem se uličkami, zdály se mi tak známé. Snad z minulého života?

Horké sluneční paprsky, jasně modrá obloha, slaná voda a pláže mě vždycky přitahovaly. Procestovala jsem toho opravdu hodně, myslela jsem si, že mě už na cestách v mých padesáti letech nemůže nic překvapit.

Přesto jsem před lety zažila něco, co mi stále nedá spát. Až do té doby jsem nikdy nebyla ve Španělsku, manžel tu zemi z nějakého důvodu nenáviděl. Až když jsme se před několika lety rozvedli, jsem si naplánovala tuhle dovolenou s kamarádkou.

Kastaněty

Jako náplast na všechna ta příkoří, která jsem musela v manželství poslední roky vydržet. Se Simonou jsme začaly v Barceloně. Už když jsem vystoupila z letadla, moje duše se rozplesala.

Každý místní člověk, kterého jsme potkaly, se na mě usmíval, jako by mě vítal domů. Když jsme se ubytovaly a šly se projít, uslyšela jsem z jednoho podniku kastaněty a španělskou hudbu, musela jsem tam jít a jako omámená poslouchat tu hudbu. Nakonec jsem tam zůstala a do noci tančila s místními.

Stará paní

Po několika dnech jsme vyrazily na jih Španělska. Cesta nás zavedla do uliček Sevilly. „Já to tady znám!“ opakovala jsem kamarádce. Nakonec jsme si sedly do kavárny, o níž jsem tvrdila, že to bývalo květinářství. Simona se smála: „Jak to můžeš vědět?

Nikdy jsi tu nebyla!“ Nakonec se zeptala nějakého domorodce, jaký podnik tu před kavárnou býval. „Trafika!“ odpověděl. Simona se zase zasmála. Jenže to slyšela stará paní u vedlejšího stolu. „Češi?“ povídá mizernou češtinou.

Řekla nám, že její babička pocházela z Čech, kdysi sem utekla za láskou a na tomto místě si zřídila květinářství. „Už je to mnoho let, málokdo si to pamatuje,“ dodala. Jak to, že jsem to věděla já? Byla to snad vzpomínka na minulý život?

Kateřina (59), Plzeňsko