S kamarádkami jsme kdysi zkoušely spojit své vnitřní síly. Věřila jsem, že dokážeme nemožné. A částečně jsem měla pravdu.

Na co ze svého dětství nejradši vzpomínám? Na kamarádky Lucku a Nikolu. Už si přesně nevybavuji, čí to byl nápad. Asi Nikoly – vždy se zajímala o všechno mezi nebem a zemí. Přála si ovládat telepatii nebo vlastnit šestý smysl. Mě a Lucku použila jako nástroj k tomu, aby to zjistila.

Magické odpoledne

Jednoho dne, bylo nám tak šestnáct, jsme se sešly u Nikoly doma. Její pokoj ukrýval mnoho zvláštních věcí. Desku na vyvolávání duchů, různé temné kameny a nespočet svíček. Ještě předtím, než jsme se tam sešly, měla každá z nás úkol.

Pomocí meditace jsme se měly dostat do svého nitra. Nic zvláštního jsem během toho ale nepociťovala. Neměla jsem vidiny ani nic podobného. Nikola ale byla přesvědčená, že spojení nás tří nám leccos ukáže.

Stály jsme v kruhu a do pokoje svítil měsíc. Když jsme se vzaly za ruce, projela mnou zvláštní energie. Viděla jsem rozmazané obrazy lidí. Kdo to byl, jsem ale nepoznala. Nikola byla přenosem energie zcela nadšená. Toužila si to zopakovat.

Požádala každou z nás, abychom si přinesly něco, na čem nám záleží. Já měla hned jasno. Jako malá jsem sbírala kameny. Jednou jsem našla jeden hodně zvláštní. Z jedné strany měl něco jako oko.

Měl ale pro mě velkou cenu, protože jsem ho našla s babičkou, která dnes už nežije. Vzala jsem ho s sebou na další rituál. Nikola při pohledu na kámen pronesla: „To je ono! To je přesně ono! Ten kámen nám velmi pomůže.“

Položila ho doprostřed kruhu, opět jsme se chytly za ruce a zavřely oči. Každá se měla soustředit na svůj dech a vnitřní klid.

Náhle přišel záblesk

Trvalo několik minut, než se něco stalo. Z kamene, který ležel na zemi, najednou sálalo ohromné teplo. Cítila jsem, jak mi pot stéká po těle. Poté přišel záblesk. Vrátila jsem se do minulosti. Lítala jsem po zahradě domu prarodičů.

Babička stála ve dveřích a smála se. Pak vyšel děda s dýmkou v puse. Trhla jsem sebou a spojení se přerušilo. „Holky, to mi neuvěříte, co jsem viděla,“ pronesla jsem vzrušeně. „To byla tvoje babička s dědou?“ zeptala se Nikola nečekaně.

„Ano. Jak to víš? Ty jsi to také viděla?“ ptala jsem se udiveně. „Viděla. A my tři zmůžeme mnohem víc,“ řekla a sfoukla svíčky.

Uvidíme i naši budoucnost?

Lucka z toho byla úplně v šoku. „Jak je to možné?“ zeptala se. „Máte schopnosti, o kterých jste netušily. Musíme na tom začít pracovat,“ pronesla odhodlaně Nikola. Během několika následujících setkání jsme se podívaly do minulosti každé z nás.

Pro nic jiného jsme nežily. Pak nás rozdělilo Lucky stěhování. Roky jsme se neviděly. Teprve nedávno jsme se znovu shledaly. Nikola navrhla, abychom začaly tam, kde jsme kdysi skončily. Jen s tím rozdílem, že se podíváme do budoucnosti. Jsem zvědavá, až zase spojíme síly a pohlédneme na to, co nás čeká.

Jana B. (56), Most