Jsem babičkou dvou vnoučat, do jejich výchovy prý ale nemám co mluvit. Dcera jim toleruje úplně všechno. Nemají vůbec žádnou disciplínu.

Záleží mi na mých vnoučatech. Zejména proto, že mám jen dvě. Pouze od dcery Jitky, syn totiž žádné děti nemá, už mu bude padesát, odstěhoval se do zahraničí a k založení rodiny se nemá.

Tak jsem se upnula na děti své dcery, starší Amálce je šestnáct, mladšímu Jáchymovi čtrnáct. Ráda bych se o ně starala. jenže to mi nebylo nikdy dopřáno. Dcera má svou hlavu, do výchovy si nenechá mluvit. Ani ode mě, ani od svého, dnes už bývalého muže. Byli spolu jen osm let, pak se rozvedli.

Vysmála se mi

A to se na mých vnoučatech také projevilo. Jsem úplně nešťastná z toho, co z nich roste. Hlavně ke mně nemají hlubší vztah, když jim cokoli řeknu, tak se setkám jen s úšklebky a poznámkou: „Ale, babi! Ty z toho děláš vědu!“ A tím to všechno vždycky skončilo.

Dcera mě několikrát okřikla, když jsem se jí do výchovy chtěla plést, nebo jsem měla k něčemu výhrady. Vše se navíc zhoršilo, když se Jitka v práci zamilovala do svého nadřízeného.

Nejdřív to vypadalo jen na bezvýznamný románek, později se to ale zvrtlo a ona si ho nastěhovala domů. Prý ho miluje, on ji taky. Zdálo se mi, že tehdy začala dcera děti docela přehlížet. Měla oči jen proto svého Otakara.

Přišla jsem tehdy za ní a prosila ji, že se budu o děti starat, klidně si je nastěhuju k sobě domů, aby cítily lásku a hlavně měly maximální dobrou výchovu a řád.

Jitka se mi ale jako vždy vysmála, že si děti vychová sama – já jsem prý svou šanci už dostala, když jsem se starala o své vlastní děti. Chovala se nezodpovědně. I můj bývalý zeť, táta Amálky a Jáchyma si toho všiml.

Začal uvažovat o tom, že požádá o svěření dětí do své do péče. Jenže děti byly zásadně proti.

Staromódní?

Na volnou a benevolentní výchovu své mámy si zvykly a náramně jim vyhovovala. Byly totiž přesně v tom věku, kdy je dětem rodičovský dohled protivný. Zjistila jsem dokonce, že vnučka Amálka má kluka.

Na tom by snad nebylo nic špatného, v patnácti byl zamilovaný kdekdo. Ale její matce bylo úplně jedno, že u svého kluka Amálka i přespává.

Je u něj klidně celý víkend, její mámě je to asi úplně fuk, že si v tak mladém věku může holka úplně zničit život. Snažila jsem se o tom s vnučkou mluvit, ale ona mě odbyla, že jsem prý staromódní.

To za nás nebylo

Pochopitelně by mi nevadilo, kdyby měla kluka, se kterým by chodila do kina, na procházky a tak. Ale takhle nevinný jejich vztah rozhodně není, což mě trápí. Navíc jsem zjistila, že Amálka kouří, což její mámě taky nevadí, ona totiž kouří taky.

A vnuk Jáchym? Sedí u počítače od rána do večera a hraje nějaké hry. Jsem z toho úplně zděšená, tohle za našich mladých let nebylo, ráda bych vnučce pomohla nebo aspoň zasáhla u vnuka, ale nikdo o moji pomoc nestojí.

Nemám u nich už ani hlas poradní. Můj manžel zemřel před deseti lety, ještěže se toho nedožil. Nevím, jak by se s tím popasovat on.

Anežka (71), Opava