Je těžké to přiznat, protože spolu máme děti. Ale upřímně, vztah s Ondřejem byl omyl.
Vzali jsme se víc z vděku než z opravdové lásky. Tenkrát šlo o nehodu. Můj otec jel na motorce, když ho srazilo auto. Ondřej byl shodou okolností poblíž. Neváhal, zastavil a okamžitě mu poskytl první pomoc.
Táta byl na tom špatně a ztratil hodně krve. Potřeboval urgentně dárce. Ondřej měl stejnou krevní skupinu a díky němu táta přežil.
Vděk místo lásky
Spolu s maminkou a sestrou jsme mu šly poděkovat. Ondřej byl spíš uzavřený člověk, ale v mé přítomnosti pookřál. Zamiloval se do mě a okolí začalo naznačovat, že bych k němu mohla být vstřícná.
Já však tehdy chodila s Davidem, spolužákem z univerzity. Měla jsem ho moc ráda. Přesto jsem se ho vzdala a vybrala si „správného muže“, protože mi připadalo, že to tak mám udělat.
Z manželství nebylo úniku
Děti pro mě znamenají všechno, ale samotný vztah s Ondřejem byl postupem času vyčerpávající. Poslední roky jsme se jen hádali. Byl náladový, často se rozčiloval kvůli maličkostem.
Rozvod jsem ale zavrhla kvůli dětem i kvůli tomu, co by řeklo okolí. Tak jsme spolu vydrželi, dokud ho nepostihl infarkt. Zemřel náhle.
Vzpomínky na lásku, která neskončila
David, ten můj „pravý“, se znovu objevil ve chvílích, kdy jsem to nečekala. Psali jsme si občas dopisy. Jednou jeho žena objevila jeden z nich. Přestože v něm nic závadného nebylo, vyčetla si z něj mnohem víc.
Udělala scénu a David mi napsal, že náš kontakt musí skončit. Po čase jsem se dozvěděla, že jeho žena si našla jiného a podala žádost o rozvod. David neprotestoval, jen se stáhl. Neozval se mi, protože nechtěl znovu zasahovat do mého života.
Když jsme se náhodně potkali v nemocnici, řekl mi, že už nemá sílu znovu cokoli otevírat. Krátce nato šel na plánovanou operaci. Bohužel se už nikdy neprobudil. Tak dopadli dva muži mého života.
Jarka J., (69), Znojmo