Kartářka mi předpověděla rodinné neštěstí. Myslela jsem si, že se jedná jen o špatně vyložené karty. Věštba se ale začala plnit.
Pocházím z rodiny, která nebyla příliš široká. Rodiče, babičky, dědečkové, teta se strýcem a moje mladší sestra. Na jedné akci před několika lety mi kartářka řekla, že rok 2020 bude zlomový a následující rok se budu loučit s těmi, které miluji. Samozřejmě že jsem tomu tehdy nevěřila…
Kamarádka mě přemluvila
Jednou mě kamarádka vzala mezi jakýsi spolek čarodějek. V duchu jsem se tomu smála, ale jsem pro každou srandu, tak jsem šla. Mezi nimi se našla jedna kartářka a kamarádka mě hecovala, ať si nechám vyložit karty.
Když mi sdělila, že od roku 2020 mi každý rok zemře někdo z rodiny, koho miluji, moc vhodné mi to nepřišlo. S takovými věcmi se přece jen nežertuje.
Zlomový rok
Několik následujících let bylo všechno v při starém. Pak přišel rok 2020. Začal tím, že babičce ze strany otce našli rakovinu, kterou bylo třeba ihned léčit.
Bohužel, byla silně věřící a léčbu odmítla se slovy, že bůh si ji už žádá. Ten rok zemřela. Nikdy jsem necítila takový pocit bezmoci jako tehdy, to jsem ale ještě netušila, co vše přijde.
Další úmrtí
Rok poté dostal její manžel, můj děda, infarkt, který měl trvalé následky. Přidala se Parkinsonova choroba a rok po babičce odešel i on. Můj táta byl jedináček a potřeboval mě jako nikdy. Spolu jsme největší smutek zvládli.
Když začínal další rok, začínala jsem se docela bát a bohužel právem. Babička ze strany matky zemřela v polovině roku, údajně se jí sešlo vícero nemocí najednou a ona sama to vnitřně vzdala. Přestala jíst, pít a tím celý proces ještě urychlila.
Moje matka to nesla velmi těžce, takže jsem svoje síly musela rozdělit mezi oba rodiče. Děda byl velmi statečný a snažil se dál žít, i když díra v srdci byla veliká. Nepřála jsem si nic jiného než to, aby už nikdo nezemřel.
Bohužel, moje prosba vyslyšena nebyla. Další rok mi při dopravní nehodě zemřela maminka. Srazilo mě to na dno. Nebyla jsem schopna se znovu nadechnout a žít. Ona snad ta kartářka měla vážně pravdu… „Nebo mi to přivolala?“ ptala jsem se sama sebe.
Bojím se, co přijde
Role s mým otcem se otočily, a teď mě na hladinu tahal on. Na jaře dalšího roku jsme se dozvěděli nepříjemnou zprávu, otec matky má rakovinu v pokročilém stadiu a je otázka měsíců, než odejde. Zemřel na podzim.
Já nyní žiji ve strachu skoro každý den, co se stane. Mám už jen otce, sestru a teta se strýcem jsou poslední moje rodina. Bohužel, nedokážu normálně fungovat, jsem pohlcená obavami a neskutečnou úzkostí z toho, co přinese další rok.
Klára S. (54), Hradec Králové