Jsem potvora. Ne snad zlá, to ne, ale umím si prosadit svou, i když to ty druhé někdy bolí. Ale s tím se nějak musejí smířit.
Většinu života jsem byla tou „hodnou“. Manžel, dvě děti, domácnost vše muselo být perfektní. Starala jsem se o všechny, jen ne o sebe. Když mi bylo pětapadesát, zjistila jsem, že mě manžel podvádí.
Ne s jednou ženou, ale hned s několika. Když jsem ho konfrontovala, jen pokrčil rameny: „To přece dělají všichni.“ Tehdy se ve mně něco zlomilo.
Jednala jsem uvážlivě
Najala jsem si právníka, podala žádost o rozvod a zařídila, že jsem z manželství odešla jako bohatá žena. Můj exmanžel byl v šoku, protože čekal, že budu brečet a prosit, aby zůstal. Místo toho jsem se usmála a řekla:
„Děkuju, že jsi mi ukázal, kdo jsi.“ Přátelé mě varovali, že budu litovat, že žena v mém věku by neměla být sama. Ale já jsem cítila jen úlevu. Po rozvodu jsem si slíbila, že si dopřeju vše, co jsem si roky odpírala.
Odletěla jsem na Sicílii, kde jsem poprvé v životě ochutnala čerstvé mořské plody a tančila na pláži pod hvězdami. Koupila jsem si červené šaty, které bych si dřív netroufla obléct, a začala chodit na jógu.
Stala jsem se rebelkou!
Když mi dcera vyčítala, že jsem sobecká, protože jsem odmítla hlídat vnoučata každý víkend, řekla jsem: „Miluju tě, ale můj čas je můj.“ Viděla jsem v jejích očích překvapení, možná i zlost.
Syn byl mírnější, ale i on si musel zvyknout, že máma už není na povel. V naší vesnici se šuškalo, že místní podnikatel plánuje postavit skládku kousek od parku, kde se scházíme s přáteli. Všichni reptali, ale nikdo nic nedělal.
Rozhodla jsem se, že to tak nenechám. Zorganizovala jsem petici, obvolala sousedy, mluvila s novináři, a nenechala se odbýt. Byla jsem neoblomná, někteří mě nazývali drzou, jiní rovnou protivnou. Jedna sousedka mi dokonce řekla:
„Věro, proč se do toho pleteš?“ Odpověděla jsem: „A proč bych se nemohla zlobit, když jde o něco důležitého?“ Nakonec se skládka nepostavila.
Cítím se zase silná
Když jsem to slavila s přáteli u sklenky vína, říkala jsem si: „Jestli být potvorou znamená bojovat za to, co je správné, pak jsem tou největší potvorou ze všech.“ I v drobnostech jsem si začala stát za svým.
Když mi v obchodě prodavačka zkusila prodat prošlé zboží, slušně jsem ji upozornila. Když mě soused prosil, abych mu půjčila peníze, i když věděl, že je nikdy nevrátí, odmítla jsem bez výčitek. Lidé kolem mě začali šuškat, že jsem se změnila, že jsem „tvrdá“.
Ale já jsem jen přestala být pohodlná. Přestala jsem být tou, co se vždy obětuje. Jsem potvora, ale jen pro ty, kteří chtějí, abych byla tichá a poslušná. Můj život je teď můj a já si ho užívám plnými doušky.
Věra S. (63), Sušice
