Ztratila jsem se v mlze i s vnučkou, stalo se to v lese nedaleko zříceniny. Najednou jsme začaly potkávat divné lidi v historických kostýmech…

Zaslechla jsem mnoho příběhů o hradech, kde se to duchy jen hemží. Dokonce znám dva lidi, kteří mi přísahali, že v těch místech zažili něco podivného. Moc jsem těm povídačkám nevěřila, až se mi jednou něco takového stalo.

Přivezla jsem si tenkrát na prázdniny vnučku Adélku. Bylo jí osm a byla to už rozumná a hodná dívenka. Plánovala jsem si, co všechno s ní podniknu. Jeden den jsme si vyrazily na houby.

Kde se vzala?

V lese stála na kopci zřícenina hradu, rostlo tam mnoho babek, křemenáčů a hříbky taky. Zamířily jsme tam. Znala jsem ta místa, šla jsem na jisto a opravdu tam byly pěkné kousky.

Tak jsme se zabraly s Adélkou do sběru, že jsme si nevšimly mlhy, která se k nám tiše a nenápadně přikradla. Lekla jsem se, když jsem se rozhlédla kolem. Rozhodla jsem, že se musíme rychle vrátit domů.

V té husté mlze ale nebylo snadné se zorientovat. Šly jsme nazdařbůh, a najednou narazily na muže v historickém obleku, dudy měl přehozené přes rameno.

Bály jsme se

Chtěla jsem se ho zeptat na cestu, ale on se nás očividně lekl, otočil se a zmizel v mlze. Když se po několika krocích rozplynula, uviděly jsme starý vůz. Kolem běhaly děti. Asi nějaký jarmark, nebo se točí film, řekla jsem Adélce, a vykročily jsme k nim.

Jenže jak jsme se přiblížily, vyběhl z vozu cikán a mířil na nás bambitkou. Cosi pokřikoval. Chytla jsem vnučku a běžely jsme zpátky do lesa a té mlhy. Zase jsme bloudily, až se nám povedlo najít lesní cestu. Z ní jsem viděla naši vesnici. To byla úleva! Kam jsme se to tehdy dostaly, netuším!

Jana (64), Sušice