S každým dnem jsem cítila, jak mi ubývají síly. Lékaři měli jasno ‒ lepší už to nebude. Já však věřila, že se stane zázrak, že se zase vzchopím.
Bývala jsem vždy tak zdravá a plná síly. I ve věku, kdy už moje vrstevnice ztrácely elán a energii, já měla pocit, že ještě můžu skály lámat.
Ale jednoho dne zničehonic udeřila strašlivá únava, bolest hlavy a celého těla, hlavně kolena mi najednou nechtěla sloužit. Nepoznávala jsem se.
Nevzdám to
Šla jsem k lékaři a absolvovala nejrůznější vyšetření. Nic ale nezjistil, výsledky vypadaly dobře, jako vždy. Přesto jsem se cítila strašně. Začala jsem uvažovat o únavovém syndromu nebo že by to bylo stáří? Ale proč tak náhle?
„Paní, už nejste nejmladší,“ měl jasno praktický lékař, „jednou to přijít muselo!“ Byla jsem z toho nešťastná a stále se bránila připustit si ten zdravotní zlom.
Něco uvnitř, nejspíš moje intuice, mi říkalo, že to není ten pravý důvod, proč se najednou cítím tak mizerně. A tak jsem začala hledat alternativní způsoby, jak najít zpět ztracenou energii.
Chodila jsem po léčivých místech, objímala stromy a začala se zajímat taky o kameny. A štěstěna mě neopustila, v obchodě s čarodějnickým zbožím jsem jednou potkala zajímavou ženu, která se zabývala léčitelstvím.
Bylo to osudové setkání. Doporučila mi hned jeden z amuletů, co tam měli, a vybrala dva další kameny, které mi prý „dobijí baterky“. Jedním z nich byl pyrit, druhým achát.
Každé ráno jsem s nimi měla cvičit, pak je položit na sluníčko, aby přes den nasávaly energii, a večer si je přikládat na bolavá kolena i další části těla. Za dva týdny jsem pak měla přijít k ní domů.
Probuzená k životu
Ještě než začala zima, jsem se cítila mnohem lépe. Sbírka kamenů u mě doma se úspěšně rozšiřovala, dnes mám mnoho moc pěkných kousků. A už vím, který kámen použít na co. Uběhly dva roky, a já se cítím zase téměř jako dřív.
A pak že to nejde! Že jsem už stará a musím se s tím smířit? Naopak, je mi fajn! Stala jsem se navíc dobrou vílou pro ostatní nemocné nebo jinak oslabené. Jsem vždy ochotná jim dávat své rady a pomocnou ruku.
Radka (70), Bruntálsko
