Na svoji intuici jsem dala i během hledání bytu. Dokonalý byt za skvělou cenu mi totiž kazila přítomnost děsivě vypadající ženy.
Ten byt jsem chtěla od první chvíle, ale samozřejmě jsem si ho musela nejprve prohlédnout. Dám na všechny ty vibrace a energie. Když jsem pak při prohlídce opakovaně spatřila uplakanou rozcuchanou ženu v rohu místnosti, ihned jsem z nabídky vycouvala.
Inzerovaný byt měl všechno, co jsem si vysnila. Nádherná okna, dostatek světla, romantický výklenek, a to vše na perfektním místě za dobrou cenu. Když po něm „neskočím“ hned, bude fuč.
Prohlídka probíhala následující den a bylo na ni přihlášeno již deset lidí. Byla jsem ochotná si za nájem připlatit. Hned u vstupu do předsíně jsem ale ucítila mrazivou zimu.
Divné bylo, že ostatní měli sundané kabáty, zato já se choulila do bundy a šály. Pak jsem dokonce ucítila zvláštní zápach. Když jsem se na ten odér zeptala, nikdo ho necítil. Podívala jsem se z okna a zatočila se mi hlava.
Rozcuchaná žena
Moje fyzické projevy v tomto prostředí se mi nelíbily, ale ráda bych je svedla na nízký tlak. V tak pěkném bytě budu mít klidně i závratě. Jenže pak se mezi lidmi objevila ta divná ženská, která na mě zírala.
Měla rozmazanou řasenku, rozcuchané vlasy a děsivý výraz. Opravdu nezapadala mezi ostatní zájemce. Ještě divnější bylo, že jsem tu paní ztrácela. Chvíli stála v jednom rohu, pak zase seděla v koupelně na vaně. Pokaždé se ale dívala přímo na mě. Když jsem pak otevřela komoru a ona v ní stála, zakřičela jsem úlekem.
Ztratila jsem zájem
Všichni se na mě podívali. Evidentně jsem ji viděla pouze já. „Jen pavouk,“ vysvětlila jsem. Pak jsem si šla promluvit s dámou z realitky a snažila jsem se zjistit, kdo v bytě žil. Ukázalo se, že za poslední rok se tu vystřídali čtyři nájemníci.
To je hodně zvláštní a asi mělo bydlení nějakou nepříjemnou překážku. Bylo mi ale řečeno, že není známa. Jeden pár se nechal slyšet, že zaplatí zálohu na místě. Nedohadovala jsem se, o byt jsem už zájem neměla.
Zesnulá majitelka
O dva měsíce později jsem ty lidi potkala v nedalekém obchodě. Zeptala jsem se jich, jak se jim bydlí. On se zatvářil rozpačitě a ona přímo zoufale. Nemohla jsem přehlédnout její kruhy pod očima. „Hledáme něco jiného, nedá se tam vůbec spát.
Pořád nás něco budí. Je to nějaký podivný zvuk,“ vysvětlila mi ona. Nedalo mi to a zjistila jsem si, kdo byt dříve vlastnil. Jedna zesnulá dáma zanechala byt sestře, která ho obratem prodala a nyní se v něm střídají různí lidé.
Problém je asi v tom, že dotyčná žena zemřela přímo v bytě, byla bláznivá a nikdo ji dlouho nepostrádal. Mám na duchy jakýsi senzor a pravidelně poznám, že něco není v pořádku. Poprvé jsem ale viděla ducha na vlastní oči – musela to být ta mrtvá majitelka.
Petra R. (53), Cheb