Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného.
Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc.
Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem pořádnou depku. Byl to právě měsíc, co jsme se rozešli s mým partnerem. Po pěti letech si najednou uvědomil, že mě už tolik nemiluje a bylo by nefér to dál prodlužovat.
Udělal tak prý dobrý skutek – dostala jsem šanci potkat někoho lepšího, kdo si se mnou budoucnost dokáže představit.
Měla jsem plán
Byl to šok, ale snažila jsem se namluvit si, že je to jeho škoda a že všechno má svůj důvod. I tak mi trvalo, než jsem se z toho oklepala. Naštěstí jsme bydleli u mě, a tak jsem se nemusela stěhovat.
Každopádně na Prvního máje jsem měla jasný plán – zůstat doma, nevycházet a ignorovat svět. Po rozchodu jsem neměla náladu koukat na líbající se páry pod rozkvetlými stromy. Máj, lásky čas? Díky, nechci.
Dupání
„Evo, hlavně dneska nikam nechoď,“ říkala jsem si polohlasně, když jsem si vařila ranní kafe. Ale klidný den doma měl k realitě hodně daleko. Od rána mě rušil hlasitý dětský pláč a dupání z hořejšího bytu. Nejdřív jsem si říkala, že to snad přejde.
Ale když to pokračovalo i dopoledne, došla mi trpělivost. Nemohla jsem se ani soustředit na filmy, které jsem si pustila. Nakonec jsem to nevydržela a šla zazvonit na souseda. Přistěhoval se tam nedávno, ani jsem ho pořádně neviděla.
Podobné zvuky jsem ale slyšela poprvé. „Promiňte, mohli byste být trochu víc potichu?“ vpálila jsem mu, když otevřel dveře. Koukala jsem na muže s unaveným výrazem a rozcuchanými vlasy. Byl ale sympatický, to se musí nechat.
A já během chviličky zapomněla, proč jsem byla vlastně tak rozčílená. „Omlouvám se, vážně se snažím,“ řekl trochu bezradně. „Máme s exmanželkou střídavou péči a já mám dceru poprvé u sebe,“ svěřil se mi. Najednou mi ho bylo trochu líto.
Dětský pláč bohužel nepřestal. Soused se asi cítil špatně, protože za chvíli zazvonil on na mě. „Chtěl jsem se ještě omluvit. Fakt mě to mrzí,“ řekl upřímně a podal mi bonboniéru.
Než jsem stačila cokoliv říct, jeho malá dcerka vklouzla kolem mě dovnitř a za chvíli úplně pookřála. V kuchyni totiž objevila mého králíka, který zrovna volně pobíhal po bytě. „Tak pojďte dál,“ usmála jsem se nakonec na souseda.
Krásný vztah
Bylo mi sice trapně, že nejsem upravená a nalíčená, ale na záchranu už bylo pozdě. A tak jsem mu uvařila kafe a začali jsme si povídat. O životě i o tom, jak je někdy všechno jinak, než si člověk naplánuje. Povídali jsme si asi hodinu.
Jeho holčička si zatím spokojeně hrála. Nikdy bych nevěřila, že den, který měl být plný smutku, se nakonec změnil v něco tak krásného. S Honzou jsme si padli do noty. „Ještě že jsem takové nemehlo a neumím zabavit dítě,“ smál se.
„Jinak bych vás blíže nepoznal.“ Nakonec nezůstalo u jedné návštěvy. Od té doby se navštěvujeme pravidelně. A máme s krásný vztah. Jeho dcera si nakonec oblíbila nejen mého králíčka, ale i mě.
Takže tenhle První máj mi navždy zůstane v srdci. Letošní jsme slavili rok od seznámení a já už nikdy nebudu brát tenhle svátek jako něco, kvůli čemu musím mít depku. Protože láska se může objevit úplně kdykoli.
Eva M. (51), Praha
