Moc jsem se na tu cestu těšila. Hlavně na to, jak si tam nechám vytetovat něco hezkého na nohu. To se mi vymstilo.

Rozdala jsem vysvědčení a s několika slzičkami se rozloučila se svou devátou třídou. Hurá na prázdniny! Už jsem byla myšlenkami v Asii. Ještě ten den jsem vyrazila na letiště do Prahy. Měla jsem namířeno do Bangkoku, který mě lákal už dlouho.

Jela jsem tam sama, jak se říká, na vlastní pěst. Průvodce jsem studovala v letadle. Nejela jsem na takovou cestu poprvé, a tak jsem měla už zamluvené některé z drobných hotýlků, kterých bylo ve „městě švestek“, jak se Bangkoku přezdívalo, jako máku.

Pokaždé jsem si ze země, kterou jsem procestovala, přivezla kromě nepřeberného množství zážitků i nějaký ten suvenýr, na který se pozvolna během roku ukládal prach. Z Thajska jsem si chtěla přivést vytetovanou želvu na noze. Dosud bylo moje tělo pro tatéra pole neorané.

Tetování

Uličky byly v Bangkoku plné nejrůznějších obchůdků, často na neuvěřitelně malém prostoru. Lidé se uličkami valili jako dravý říční proud. Do tetovacího salonu jsem vstoupila po několika dlouhých minutách. Zaujala mě želva, která byla nalepena ve výloze.

Přesně po takové jsem toužila. Proces, kdy se měla na mém těle zabydlet, netrval příliš dlouho. Želva měla hnědý krunýř a zpod něho vykukovalo modré tělíčko. Usadila se pár centimetrů nad mým pravým kotníkem.

Byla jsem spokojená. Navštívila jsem poté malou hospůdku, kde jsem ochutnala nějaký místní nápoj, který mi obsluha doporučila. Prý zdejší specialitu.

Nezdálo se mi to

Byla jsem tu jediná cizinka a všichni místní ze mě nespustili oči. Nápoj byl příšerný, ale vypila jsem ho. Uprostřed noci mě probudila silná žaludeční nevolnost. Dolezla jsem po čtyřech na toaletu a vyzvracela se.

Po čtyřech jsem se vrátila na lůžko a pozvedla pravou nohu do výšky, abych se uklidnila pohledem na nové tetování. Asi to bylo tou strašnou nevolností, ale vytetovaná želva mi najednou připadala mnohem výš, než měla být. Jako by popolezla po mé noze vzhůru.

Pak jsem se propadla do spánku. Jenže ráno, když jsem želvu na noze kontrolovala, jsem došla ke stejnému závěru jako v noci. Tetování bylo zase o několik centimetrů výš. Udiveně jsem kroutila hlavou.

Ještě mi nebylo úplně dobře, nevím, co v tom nápoji, jehož jméno jsem si nedokázala zapamatovat, bylo, ale přičítala jsem mu mé vidiny nebo špatný odhad.

Když jsem dalšího dne vstala a chystala se vyrazit z města dál na jih k pohádkovým zátokám a ostrovům, želva se mi ale zase zdála o pár centimetrů výš. Zpanikařila jsem! Jako by ta želva po mně lezla jako nějaký parazit! Každé následující ráno jsem se bála na nohu podívat.

Zastavila se

Ze zbytku cest po Thajsku jsem nic neměla. Prohlížela jsem si nohu stokrát denně. Okolí želvy bylo silně zarudlé a naběhlé. Když jsem nastupovala do letadla, byla želva v polovině mého lýtka.

A tam už zůstala! Po návratu domů dál neputovala. Noha splaskla a z kůže zmizel otok. Podivný příběh mi nejde z hlavy. Někdy mám strach, že když se probudím, naleznu želvu na levé noze místo na pravé…

Radka (63), Ostrava