Moje mladší sestra se nečekaně odhlásila z domu našich rodičů a přestala nás navštěvovat. Netušila jsem, že se dostala do strašných potíží.
Maruška byla vždycky spolehlivá a hodná holka. Byla takové naše sluníčko. Po střední škole odešla pracovat do Prahy, stále ale domů jezdila a říkala, že se do rodného domu jednou vrátí natrvalo.
Ale pak si najednou z nepochopitelných důvodů doma odhlásila trvalé bydliště a přestala domů jezdit. Nikomu z nás nevysvětlila, co ji k tomu vedlo. Musela jsem ji vidět a zjistit, proč to udělala!
Neuměla lhát
Jela jsem tedy za svou mladší sestrou do Prahy, sešly jsem se v kavárně. Přiběhla se svým zářivým úsměvem a byla milá – až příliš. Najednou mi došlo, že tady něco nesedí, že to na mě hraje. Mluvila jen v superlativech jak o své práci, tak o svém příteli.
Čím déle jsem jí naslouchala, tím více mi bylo jasné, že nic z toho, co mi vypráví, není pravda. Tak špatně uměla lhát! Podívala jsem se jí zhluboka do očí a udeřila. „Už dost, Maruško! Nehraj mi tu komedii, pověz mi pravdu! Kdo jiný, než já ti může poradit?“
Oči se jí zamlžily. Chvíli váhala, a pak to z ní vytrysklo jako gejzír bolesti. Odpřisáhla jsem, že nic z toho, co mi řekne, neprozradím našim starým rodičům.
Svou nejlepší kamarádkou Kamilou, dobře jsem ji znala, bylo to pěkné kvítko, se Maruška nechala zatáhnout do podnikání.
Vzala si půjčku na kavárničku, po které toužila. Že ji s Kamilou povedou spolu. Kamila slíbila, že všechno ostatní zařídí, prostory, dodavatele… Jenže důvěřivou Marušku podvedla.
V garáži?
Sestřin sen o kavárničce se rozplynul stejně rychle, jako zmizela Kamila i půjčené peníze. A tak se na sestru začaly valit exekuce. Kdyby zůstala v našem rodném domku, přišli by nejspíš rodiče o střechu nad hlavou. Byl to od ní vlastně statečný krok.
Chtěla jsem vědět, kde teď bydlí. Pronajala si za několik stovek garáž na okraji města. Ale bydlí se jí tam prý dobře. Tomu se nedalo věřit. A tak jsme se do jejího „bytečku“ rozjely.
„Kam se chodíš koupat?“ vydechla jsem, když jsem ten její příbytek viděla. „K jedné hodné staré paní, co tu má nedaleko domek,“ odpověděla, „starám se jí za to o zahrádku. Víš, přivydělávám si teď jako zahradnice.“
Statečná bojovnice
Abych přiznala, v podstatě jsem byla na sestřičku pyšná, jak se se svou situací rve. Kdo by to do ní řekl, že je tak silná a statečná! Rodičům jsem nic neprozradila. Moc by jim to přitížilo. S těžkým kamenem na duši jsem žila několik měsíců.
Až Maruška najednou přijela. A nebyla sama. Přivezla ukázat svého nového přítele. Byl to syn staré paní, které se chodila starat o zahrádku. Jednou prý přijel a byla to láska na první pohled, od té doby žila Maruška v jejich domku.
Společně nám chtěli prozradit úžasnou novinu, že čekají miminko. Němě jsem zírala a nemohla uvěřit. Stal se zázrak! Osud zasáhl. Bylo krásné sledovat, jak se věci vyřešily samy.
Sestře se i s pomocí nového partnera podařilo všechny své dluhy splatit a začít s čistým štítem. Udělala tlustou čáru za smutným obdobím svého života a stala se spokojenou maminkou.
Anna (60), Hradec Králové
