Dá se říct, že to bylo přátelství na život a na smrt. Moje morče a veverka z nedalekého parku. Kdo by to býval řekl, že v sobě tahle dvě zvířátka najdou zalíbení…
Říkala jsem jí Cecilka. Běhala k nám na dvůr z nedalekého parku, vždycky něco dobrého oblízla, a zase upalovala pryč. Byla jsem tehdy ještě malé dítě, zvířátka jsem milovala a z veverky, která u nás byla častým hostem, jsem byla nadšená.
Sama jsem tehdy měla morče Pufíka, kterého jsem vydatně vykrmovala. Byla to chlupatá koule, ale dobrák od kosti. To zvíře si nechalo všechno líbit. Dobrota z něho vyzařovala nejspíš tak silně, že si ho i veverka Cecilka oblíbila.
Jak jsem se vzdálila, přiběhla k proutěnému kočárku pro panenky, kde jsem Pufíka vozila, nadšeně kolem něj poskakovala, a dokonce mu nosila lahůdky – tu oříšek, kus odhozené housky a podobně. Jsou to nejlepší kamarádi, říkala jsem si.
Cecilka u nás už byla jako doma, vůbec se nebála, a s Pufíkem měli vřelý vztah. Morčeti neustále něco švitořila a něžně jej pošťuchovala a morče drželo. Stala se z nich nerozlučná dvojice, spolu jedli a občas v kočárku i spali.
Když vzal morče do ruky někdo jiný, než já, Cecilka začala nervózně poskakovat kolem. Hlídala ho, což se zanedlouho projevilo i v dost dramatické situaci.
Nebezpečí
Tehdy mi bylo asi šest let a kočárek s morčetem jsem nechala bez dozoru. Když jsem se po chvíli vrátila, všimla jsem si, že na Pufíka si dělá zálusk nezvaný host − lasička. Popadla jsem klacek a vyděšeně běžela morčeti na pomoc.
V koutě chlívku, kde proutěný kočárek stával, jsem sváděla souboj na život a na smrt. Lasičky jsou nebezpečná zvířata, byl zázrak, že se na mě nevrhla. To nebezpečí, které mi tehdy hrozilo, jsem si v těch letech vůbec neuvědomovala.
Volala jsem o pomoc, hulákala jsem jako na lesy, lasička se nevzdávala. A v tom, kde se vzala, tu se vzala, přiřítila se do chlívku Cecilka. Statečně skočila na lasičku, která měla rozhodně navrch.
Snadno by nejspíš Cecilku zakousla, kdyby ze dvorku nepřiběhl můj táta s babičkou, kteří lasičku nakonec dokázali zahnat. To bylo štěstí. Kdoví, jak by bitva s lasičkou dopadla, kdyby se neobjevili.
Hledala ho
Bylo ale neuvěřitelné, že veverka tehdy vycítila nebezpečí, a neváhala přispěchat kamarádovi na pomoc. Jejich přátelství vydrželo až do zimy. Pufík se už bohužel jara nedožil, bylo už mu tehdy hodně let.
Cecilka ho na jaře marně na dvorku hledala. Myslím ale, že pochopila, co se stalo, protože pak začala chodit pod naši starou jabloň, kam jsme Pufíka pohřbili. Viděli jsme jí tam poskakovat často.
Iva (65), Kladno
