Domů     U přehrady jsem snila o své lásce
U přehrady jsem snila o své lásce
6 minut čtení

Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku.

Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat.

Beznadějně zamilovaná

Vyučila jsem se prodavačkou, a protože zrovna začínalo léto, nastoupila jsem do kiosku u přehrady. A tam jsem ho zase spatřila. Toho vysokého, černovlasého kluka, kterého jsem si všimla i loni a předloni.

Vypadal fantasticky, ale nikoli nafoukaně. Byla jsem do něho tajně zamilovaná už třetím rokem, ale bylo mi to platné jako mrtvému zimník.

Můj tajný deník o velké lásce

Když mi bylo šestnáct a potkala jsem ho u přehrady poprvé, koupila jsem si v papírnictví tlustý sešit a začala si o něm psát deník. V podstatě nebylo o čem psát, neznala jsem ani jeho jméno. Ale to pro mě nebyl žádný problém.

Říkala jsem mu Patrik a podrobně jsem popisovala, kde jsem ho potkala a kolikrát. Jednou jsme přišly s holkami k táboráku a on tam byl s několika dalšími mladíky, hráli na kytaru a zpívali. Připadalo mi, jako by se na mě skrze odlesky plamenů usmál.

Obyčejná prodavačka z kiosku

To léto, kdy jsem nastoupila do kiosku u přehrady, na mě poprvé promluvil. Pravda, sice na mě promluvil, ale ne proto, aby mě pozval na limonádu. Byla jsem přece ta prodavačka z kiosku, kdo si chtěl něco koupit, něco říct musel.

Vyvalila jsem oči a otevřela pusu. Poprvé jsem ho viděla takhle zblízka. Tmavé oči, moc hezký úsměv. Chtěl baterky do magneťáku, dvě limonády a čtyři piva. Chleba a deset klobás. „Chleba už není,“ vypravila jsem ze sebe nešťastně.

Zasmál se: „No tak se bez něj obejdeme. Horší by bylo, kdyby nebylo pivo.“ Naházel nákup do batohu. Limonády svědčily o tom, že se společnost rozrostla o holky. Těžce jsem si povzdechla.

Jediný nápadník

Byla jsem smutná. Jeden děda na to dokonce poukázal. „Slečno, já vás tady už pěknou řádku dní pozoruji. Copak, že jste tak smutná?“ „Nejsem smutná,“ namítla jsem. „Ale jste,“ mínil. „To já poznám. Nechápu, jak mohou být ti mladí kluci tak hloupí. Copak nemají oči?“

Odpověděla jsem, že místní mladíci se zajímají o krásné rekreantky z Prahy, ne o obyčejné myšky z kiosku. „Podívala jste se někdy do zrcadla?“ namítl ten děda. Byl hodný, asi mi chtěl zvýšit sebevědomí.

Jenže já zírala do zrcadla dnes a denně a nadšená jsem z toho nebyla. Děda pravil, že kdyby byl mladší, hned by mě pozval na rande. „Jste hezká slečinka s dobrým srdcem,“ řekl. „Nějaký mladý muž s vámi udělá štěstí.“ Dojímal mě.

Bývala jsem často celá naměkko, zvlášť když jsem obsluhovala nějakou maminku s miminem v náručí, vedle čekal tatínek s nafukovacím plavacím kruhem, koupili si šátečky s tvarohem a zamířili na pláž. Usměvavá rodinka, po které jsem toužila. Co když ji nikdy nebudu mít?

Veškeré moje naděje byly pryč

Patrik chodí s nějakou holkou! Bylo to zjevné, vodili se za ruce, všude se objevovali spolu, i u mě v kiosku. Byla přesně taková, jaká já nikdy nebudu. Vysoká, štíhlá, s vlasy barvy zlatavého medu. Samozřejmě z Prahy, jak jinak.

Nosila minisukně, aby všechny kolem upozornila na parádní nohy. No a to byl poslední hřebík do mé rakve. „Vypadáte jako přízrak,“ upozornil mě můj jediný nápadník, dědula s falešným chrupem. „Jak můžete být tak smutná, když jste tak mladá?“ divil se. „Já kdybych byl ještě jednou mladý, tak to pořádně roztočím.“

Byl to jeho vnuk!

Rezignovaně jsem pokrčila rameny. Bylo mi už všechno jedno. Patrik má hezkou holku a se mnou je konec. „Uvidíte, že toho pravého najdete,“ ubezpečil mě děda. „Kdo hledá, najde. Můj vnuk taky hledá. A našel si takovou fiflenu. Vidíte?“

K mému úžasu ukázal na dvojici, která se zrovna ruku v ruce blížila. „To je váš vnuk?“ hlesla jsem. „No jistě,“ pravil hrdě. „To je náš David. S tou fiflenou, která mi pije krev.“

Dědovi se slečna nezamlouvala

Jmenovala se Simona. Poručila si dvě deci vína a děda jí povídá: „Odjakživa nesnáším ženy, které pijí alkohol.“ David zasyčel: „Ale no tak, dědo!“ A ona povídá: „Teď je jiná doba, dědečku. Ženy jsou moderní, řídí auta a tramvaje a létají do vesmíru.“

Děda se zachechtal a vmetl jí do tváře: „Tak tam, slečno, co nejrychleji odleťte, protože já jsem Davidovi našel jinou nevěstu.“ Vyjekla nad tou urážkou, popadla svého milého za ruku a rychle zmizeli.

Nejšťastnější

Neuplynulo ani deset minut a můj černovlasý idol byl zpátky, celý pobledlý. „Tak díky, dědo,“ syčel. „Simonu jsi tak naštval, že odjela do Prahy.“ Děda odvětil něco v tom smyslu, buď rád, že ses jí zbavil. Vtom přivezli melouny.

To byl zázrak, k němuž došlo jednou, maximálně dvakrát za sezonu. Přibíhali lidé zdaleka i zblízka, děda i vnuk nelenili a začali mi v krámku pomáhat, aby to, jak se říká, odsejpalo. „Slečna umí vzít za práci,“ chválil mě děda.

David se na mě usmál, tentokrát jsem si tím byla jistá. Naše oči se setkaly. Ten děda byl asi pohádkový dědeček, nebýt jeho, tak se s Davidem jaktěživa neseznámím.

Během melounové smršti mi David hodně pomohl, dokonce došlo ke rvačce a musel dva chlapy od sebe odtrhávat.

Potom jsme se šli projít na oblázkovou pláž, a když jsme se tam šli projít o dva roky později, už s námi cupitala naše Anička a já byla nejšťastnější mladá paní na celém světě.

Petra L. (64), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Hledání toho pravého bývá velká a komplikovaná šichta. Pátráte-li po někom dokonalém, nenajdete ho nikdy a skončí to osamělostí. Toho pravého jsem hledala nekonečně dlouho. Kamarádky už byly dávno provdané, vozily kočárky, a já pořád nic. „Protože neustále hledáš někoho, kdo bude dokonalý,“ vysvětlovala mi zoufalá máma. „Takového ale, holčičko, nenajdeš. To bys zůstala sama, a to ti opravdu
5 minut čtení
Rozvedla jsem se s Karlem už před dvanácti lety. Rozvod to nebyl zrovna klidný, Karel si totiž našel milenku, samozřejmě o dost mladší. Tenkrát mě to hodně ranilo. Moje dcera to také nenesla zrovna lehce, bylo jí v té době sice už čtrnáct let, ale to je pro dítě v pubertě dost těžké období samo o sobě, natož když se musí vyrovnávat s rozvodem rodičů. Navíc tu byla ta „cizí paní“, která jí tatín
3 minuty čtení
Byla jsem zvyklá na učitelky, ale na gymplu jsme měli profesora. Se spolužačkami jsme se shodly, že je to fešák. Nenapadlo mě, že bychom na gymnáziu dostali třídního profesora, chlápka. Byla jsem zvyklá na paní učitelky. Tohle ale žádná paní učitelka nebyla, spíš znepokojivě hezký mladý kluk, který nedávno promoval. Nejen já jsem z něj byla celá pryč. Se spolužačkami jsme se shodly, že je to si
4 minuty čtení
S manželem jsme prožili hlubokou krizi. Manžel se zamiloval jinde a já chtěla rozvod. Nakonec jsem se ale rozhodla dát nám druhou šanci. S Markem jsme prožívali od samého začátku pohádkovou lásku. Byla jsem si jistá, že spolu strávíme zbytek života. Jenže i náš vztah nakonec zasáhla krize. Strašně jsme si přáli dítě, ale naše snaha zůstávala bez úspěchu. Místo radosti z rodiny jsme tak museli ř
5 minut čtení
Po smrti maminky jsem chtěla její dům vyklidit a prodat. Ale objevil se tam Petr a mně se najednou už nechtělo pryč. Když mi zemřela maminka, vrátila jsem se do domu, kde jsem vyrůstala. Počítala jsem s tím, že jen trochu uklidím a možná dům časem nabídnu k prodeji. Jenže po pár dnech jsem zjistila, že se tam cítím dobře. A kromě vzpomínek jsem zde našla i něco, co jsem nečekala – lásku. Vzp
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Má sestra mě nikdy neměla ráda
skutecnepribehy.cz
Má sestra mě nikdy neměla ráda
Říká se, že rodina je vším. Že bychom si měli být oporou v dobrém i ve zlém. Jak mám ale soucítit s někým, kdo mě podrazil? Můj vztah se sestrou byl už od mládí trochu komplikovaný. Ne že bychom se neměly rády, pár „ale“ tam ovšem bylo. Já byla mladší o pět let, takže na mne někdy žárlila jako
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Zlověstný duch Krvavé Mary: O koho vlastně jde?
enigmaplus.cz
Zlověstný duch Krvavé Mary: O koho vlastně jde?
Teorií o tom, kdo tato žena ve skutečnosti je, existuje mnoho. Někteří badatelé tvrdí, že se jedná o jakousi zlou čarodějnici z minulosti. Jiní ji ztotožňují s ďáblovou dcerou či nevěstou. Další dokon
Samet: Milují ho vládci, čalouníci i módní návrháři
epochaplus.cz
Samet: Milují ho vládci, čalouníci i módní návrháři
První zmínky o výrobě sametu pocházejí z Číny. Zpočátku se vyrábí z hedvábí, což z něj dělá extrémně drahý materiál, dostupný jen šlechtě a panovníkům. Znalosti se rozšíří do Evropy, v Itálii vzniká cech tkalců sametu už ve 13. století. A dnes? Stále si zachovává punc luxusu, elegance a sofistikovanosti. Hebký na dotek, lesklý na
Českým olympionikům měří čas Primky
iluxus.cz
Českým olympionikům měří čas Primky
Zápěstí členů české olympijské výpravy zdobí hodinky tradiční české značky PRIM již od roku 2012/2017. Náramkové hodinky, speciálně vytvořené pro tuto výjimečnou příležitost, budou naše sportovce a je
Umělec na Montmartru si užíval zelenou hodinku
epochalnisvet.cz
Umělec na Montmartru si užíval zelenou hodinku
Štětec letí po plátně. Pod jeho tahy se rodí hřmotná postava muže s černým kloboukem a výraznou červenou šálou. Henri de Toulouse-Lautrec právě maluje plakát k představení svého přítele, kabaretiéra Aristida Bruanta, v jehož podniku Le Mirliton na Montmartru bývá víc než doma.   „Svou situaci řeší tak, že se obrní humorem, malířstvím a nestřídmostí,“
Rituál klidu a pohody
nejsemsama.cz
Rituál klidu a pohody
Víte, že to nejlepší pro svou pokožku často najdete doma v kuchyni? Mořská sůl, kávová sedlina nebo sušené bylinky dokážou v koupelně zázraky. Ztlumte světla a zapalte svíčky. Vedle vany si připravte župan a třeba časopis. Tahle chvíle bude jen vaše. A aby byla ještě lepší a voňavější, můžete použít koupelovou sůl nebo peeling, který jste si sama vyrobila.
Bojovaly s nemocemi Drimlovy loutky?
historyplus.cz
Bojovaly s nemocemi Drimlovy loutky?
Ministerský úředník nemusí být nudný patron. Karel Driml rád hovoří ve verších, ovládá několik jazyků, a především zasvětí život tomu, aby dětem pomocí loutek zajistil zdravější život. Když na počátku 20. let minulého století přijímá čs. ministerstvo zdravotnictví nového referenta, nemůže mít šťastnější ruku. Vystudovaný lékař a rodák z východočeské Chocně Karel Driml (1891–1929) od
Zlato z Darkova jako zdroj výjimečné relaxace
epochanacestach.cz
Zlato z Darkova jako zdroj výjimečné relaxace
Léčivé účinky zcela unikátních jodobromových pramenů dokážou v historických Lázních Darkov využít naplno. Po pobytu zde celé vaše tělo zajásá. Oblast okolo Karviné má spousta lidí spojenou s černouhelnými doly a měsíční krajinou, které je lepší se vyhnout. Ale nevěřte všemu, co se povídá. I tady narazíte na spoustu skvostů. A Lázně Darkov jsou jedním z nich. Léčí nervy i klouby
Vydrží Badinková jeho žárlivost?
nasehvezdy.cz
Vydrží Badinková jeho žárlivost?
Svého manžela Kristýna Badinková Nováková (42) ze seriálu Polabí vždy nazývala gentlemanem ze staré školy. Jenže vztah s choreografem Viktorem Badinkou (38) už dávno nemá být zalitý sluncem a zdá
Nejkrásnější pláže Turecka – komplexní průvodce středomořským rájem
21stoleti.cz
Nejkrásnější pláže Turecka – komplexní průvodce středomořským rájem
Turecko se stalo synonymem dokonalé dovolené díky spojení orientální pohostinnosti, antické historie a dechberoucího pobřeží. Pokud hledáte místo, kde tyrkysové moře omývá zlatavý písek, Turecká a Ege
Netradiční hovězí polévka
tisicereceptu.cz
Netradiční hovězí polévka
Do polévky můžete samozřejmě přidat nudle. Naložte je do horkého vývaru, počkejte, až změknou, a servírujte. Ingredience silný hovězí vývar 500 ml bílého vína 4 krajíce chleba 40 g másla 1 l