Domů     Nikdy na přítele nezapomenu!
Nikdy na přítele nezapomenu!
5 minut čtení

Každé léto jsem jezdila za prarodiči do malé vesnice, která byla tak odlehlá, že by ji málokdo našel na mapě. Ale tam jsem našla toho nejlepšího člověka.

Zde jsem trávila dny plné dobrodružství, smíchu a bezstarostnosti. Hlavně díky němu. Mému nejlepšímu kamarádovi Tomášovi. Byl o rok starší, s hnědýma očima, které byly vždy plné zvědavosti. Jeho smích byl nakažlivý. Vzpomínám si, jak jsme si hráli celé dny.

Stavěli jsme bunkry v lese, hráli si na indiány a spali jsme ve stanech i pod širým nebem. Byli jsme neoddělitelná dvojice. Měla jsem pocit, že mě nikdy neopustí, že naše přátelství je pevné jako skála, která se nikdy nerozpadne. Přesto se to stalo.

S příchodem dospívání, kdy jsme každý začali směřovat jinam, jsme se pomalu začali vzdalovat. Tomáš zůstal dál v tom městečku, zatímco já jsem tam už tolik nejezdila. Oba jsme zažili své první lásky, i když netvrdím, že jsme si sami nedali pusu, a tak. To milostné poznávání jsme ale hledali už jinde.

Návrat na prázdniny

Stále jsem ho však vnímala jako nejlepšího kamaráda, kterého jsem měla. Nezákeřného, jako jsou ty městské holky ze školy. Odstěhovala jsem se do většího města, kde jsem pokračovala na škole a postupně si budovala nový život.

Někdy jsem však zajela k prarodičům. Tomáš tam byl stále, a když jsme se potkali a byl čas, občas jsme si sedli na starou lavičku před jejich domem a popovídali si o všem možném. Zvláštní, jako by uplynulé měsíce nebo roky ani nebyly.

Jako bychom nikdy nepřerušili ten intenzivní kontakt. Jako by naše dětství stále trvalo. Ty chvíle byly krásné. I když jsme už nebyly děti, které spolu běhaly po loukách, stále jsme měli pocit, že jsme v těch časech nějakým způsobem zůstali.

Zpráva, která mě zlomila

Jednoho dne, kdy jsem byla doma, mne zastihla nečekaná zpráva. Volala mi mamka, že mluvila se sousedkou od prarodičů. Tomáš měl prý autonehodu. Bylo to na silnici nedaleko té naší vesničky. Ležel v nemocnici v kritickém stavu.

Lékaři mu dávali 50% šanci na přežití. Tehdy se moje srdce zastavilo. Už jsme si fyzicky nebyli tak blízcí, prohodili jsme vždy spíš pár slov párkrát do roka. Ale když jsem se dozvěděla tu strašnou zprávu… Nemohla jsem zůstat v klidu.

Nešlo sedět a čekat, co bude. Touha být u něj tam, byla silnější než všechno ostatní. Najednou jsem měla pocit, že všechno vyřešíme. Tak jako jsme si pomohli, když jsem si já rozbila koleno nebo on si vyrazil zuby, když jsme byli malí.

Rychle jsem skočila na první vlak, který jel do města, v němž byla ona nemocnice. Vlastně jsem ani netušila, jak se do nemocnice dostanu, jen jsem cítila, že tam musím.

Cesta za ním

Byla jsem v nemocnici během dvou hodin. Můj zrychlený dech byl jediným zvukem, který jsem slyšela, když jsem běžela chodbami. Když jsem se dostala k jeho pokoji, byla tam jeho rodina. Řekli mi, že je v kómatu. Stabilizovaný, ale neví se, co bude dál.

V hlavě mi to stále nedávalo smysl. Tomáš, můj kamarád, jen ležel. V posteli a napojený na přístroje. I když za ním mohla jen rodina, právě ona svolila, abych za ním šla. Však mě znali. Věděli, že jestli slyší, pomůže mu to.

Už byl někdo jiný

Fyzicky to byl stále on. Ale tím pokojem se linulo takové zvláštní temno. Jeho tvář jakoby nebyla plná života. Byla bledá a propadlá. V ústech hadička. A to pípání. Pokaždé jsem se lekla, že přerušovaný zvuk se najednou rozezní permanentně.

Stála jsem tam bez pohnutí a dívala se na něj. Představovala jsem si všechny ty okamžiky z dětství, kdy jsme běhali kolem domu. Jak se smál mým vtipům a já jeho. Jak jsme si spolu plnili sny a jak jsme věřili, že naše přátelství nikdy neskončí.

Jak jsme si slíbili, že se nikdy neztratíme. A teď? Teď jsem tam stála před prázdným tělem. Před někým, kdo už mě možná neslyšel.

Poslední rozloučení

Když jsem seděla u jeho postele, najednou jsem si uvědomila, že je to naposledy, co ho vidím. Prostě jsem to cítila. Ta návštěva byla o tom, že jsem mu chtěla říct, jak moc mi chyběl ty roky a jak moc pro mě znamenal. Neřekla jsem mu to naplno.

Jen jsem mu děkovala a v duchu jsem cítila, že ho ztrácím. Strašné a bolestivé. Byl to jen tichý moment, kdy jsem byla s ním, a zároveň jsem ho nechávala jít. Pak jsem odešla a nechala jsem tam jeho rodinu. Druhý den přišla zpráva, že Tomáš zemřel.

Jeho šance na přežití byly příliš malé. Že by snad čekal, až se s ním rozloučí všichni blízcí? Přece jen jsme pro sebe hodně znamenali.

Vzpomínky na něj

Zůstala ve mně prázdnota, kterou jsem si nedokázala vysvětlit. Doma jsem seděla v naprostém tichu. Cítila jsem, jak se mi vybavují vzpomínky. Jen tak. Ani jsem to nechtěla, protože jsem věděla, jak to bude bolestivé.

Tomáš a já jsme byli jako dvě poloviny jednoho celku. Nikdy jsme neřešili, kdo je silnější, kdo má pravdu, prostě jsme byli kámoši. Celé dětství se mi přehrávalo v hlavě pořád dokola a já si uvědomila, že jsem definitivně dospěla.

Ztratila jsem totiž to nejpevnější právě z dětství. S Tomášem jakoby ty momenty zmizely. Jako by se to nikdy nestalo, když on nebyl. Byla to divná doba. Vdala jsem se, mám tři děti a jsem spokojená. Přesto na Tomáše stále myslím. Jakou rodinu by měl on?

Mirka T. (64), Praha

Související články
3 minuty čtení
S manželem jsme si chtěli konečně užít klidného odpočinku. Pak jsme však jednou vyrazili pryč z domova. Po návratu nás čekal bolestný šok. Nikam jsme nejezdili, jen jsme si užívali každodenní rutinu. Pak ale naše děti přišly s překvapením, koupily nám pobyt v lázních. Těšili jsme se, byla to pro nás malá změna, nová zkušenost. Ale to, co následovalo po našem návratu, se stalo zdrojem jedné z ne
3 minuty čtení
Když jsem byla mladší, nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne ztratím ženu, která se mnou sdílela tolik let života. Jde to. I opora zmizí… Marta byla mou vrbou, prvním člověkem, kterého jsem volala, když se stalo něco dobrého i špatného. Myslela jsem si, že taková vazba vydrží všechno. Jenže stáří někdy ukazuje, že některé vztahy nejsou určené k tomu, aby obstály v každé zkoušce. Začalo to nenáp
3 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že by bylo lepší, abych se přestěhovala do domova důchodců, byl to šok. Dcera tvrdila, že chce, abych měla péči a společnost. Mně to ale znělo jako zdvořilé balení rozhodnutí, které už padlo bez mého souhlasu. Můj byt byl plný vzpomínek, drobných předmětů, které jsem sbírala celý život. Každý měl svůj příběh a já je měla opustit, jako by to byly věci bez významu. Když js
3 minuty čtení
Když jsem se rozvedla, myslela jsem, že vše zlé je za mnou a čeká mě zbrusu nový a krásný život. To bych ale nesměla spát s mužem své kamarádky. Ztratila jsem skoro dvacet let s mužem, který za to nestál. Mé manželství bylo naprosto marné. Gustav byl děvkař, lhář a k tomu ještě budižkničemu. Jeho neschopnost i chování jsem tolerovala jen kvůli dětem. Dnes vím, že to byla velká hloupost. Nakonec
3 minuty čtení
Nikdy to nepochopím. Měli jsme k sobě důvěru a on mi 25 let neřekl zásadní věc. Zatajil mi potomka, kterého vídal. Potkala jsem ho, když mi bylo padesát. Nikdy jsem nevěřila, že v tomto věku může přijít někdo, kdo mi úplně obrátí život naruby. On byl klidný, moudrý a zároveň plný energie. Byla to láska, která nepřišla přes noc, ale postupně se vkrádala do každého dne. Strávili jsme spolu 25 let
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Chytila do své sítě Lewandowská konečně boháče?
nasehvezdy.cz
Chytila do své sítě Lewandowská konečně boháče?
Konečně se život krásky ze seriálu Mladá krev Simony Lewandowské (26) vyvíjí podle jejích představ? Její hvězda nyní sice míří vzhůru, herečka se však svěřila, že není nejspokojenější. Buďto nepřich
Jak správně navoskovat snowboard – postup krok za krokem
epochaplus.cz
Jak správně navoskovat snowboard – postup krok za krokem
Vytáhli jste snowboard ze skříně a skluznice vypadá jako zašedlá sušenka? Pokud vás na svahu všichni předjíždějí a prkno se na rovinkách zastavuje, je nejvyšší čas provést voskování snowboardu. Dobrou zprávou je, že navoskovat snowboard zvládnete i doma – bez drahého servisu a během jednoho večera. Proč je voskování skluznice tak důležité Čerstvě navoskovaná skluznice
VistaJet – Ideální cesta do oblak
epochalnisvet.cz
VistaJet – Ideální cesta do oblak
Vlastnctví soukromého tryskáče je sice vnímáno jako jeden ze symbolů bohatsví a úspěchu, ve skutečnosti je ale provozování vlastního dopravního letadla spíše noční můrou. Náklady na provoz, servis, posádku či prostor v hangáru jsou astronomické. Existuje ale snadnější a efektivnější cesta, která nic neubírá na přepychu a exkluzivitě. Jmenuje se VistaJet… Hledání nových formatů
Betonové baterie budou napájet města budoucnosti
21stoleti.cz
Betonové baterie budou napájet města budoucnosti
I v budoucnosti budou města vyžadovat velké množství elektrické energie pro své fungování, a to ideálně z obnovitelných zdrojů. Tuto energii je však třeba někde ukládat. Ve městech budoucnosti by se t
Věděla jsem, že to bývalo květinářství!
skutecnepribehy.cz
Věděla jsem, že to bývalo květinářství!
Když jsem přijela poprvé do Španělska, cítila jsem se jako doma. Procházela jsem se uličkami, zdály se mi tak známé. Snad z minulého života? Horké sluneční paprsky, jasně modrá obloha, slaná voda a pláže mě vždycky přitahovaly. Procestovala jsem toho opravdu hodně, myslela jsem si, že mě už na cestách v mých padesáti letech nemůže nic překvapit. Přesto
Schwarzenberskou banku vytuneloval její ředitel
historyplus.cz
Schwarzenberskou banku vytuneloval její ředitel
Bankovnictví je prastará záležitost. Už Ježíš v Novém zákoně zvrhává v chrámu stolice lichvářů a vyhání je z posvátného místa. Řád templářů ve středověku buduje bankovní síť, aby mohli poutníci do Svaté země cestovat se směnkou, a nikoli s hotovostí. Florenští bankéři v době renesance rovnou kontrolují finanční toky velké části Evropy…   S 18.
Nejkrásnější adventní trhy Evropy
nejsemsama.cz
Nejkrásnější adventní trhy Evropy
Přinášíme vám ty nejlepší tipy, kam vyrazit na vánoční trhy jen kousek od českých hranic! Vyberte si od těch největších a nejproslulejších, až po méně známé, ale o to malebnější. Na každém z nich na vás dýchne pravý duch Vánoc. Bratislava Udělejte si výlet na vánoční trhy do Bratislavy! Slovenská metropole se tu promění v jeden velký sváteční příběh.Ulice historického centra se rozzáří světýlky,
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
Zatmění předurčené zápěstí
iluxus.cz
Zatmění předurčené zápěstí
Ženevská manufaktura Frederique Constant a magazín Time+Tide dokazují, že ze spojení vždy vychází kreativní počiny. Produktově limitovaná novinka rozšíří kolekci Highlife. Konkrétně se jedná o mode
Šťavnaté rolky na slanině
tisicereceptu.cz
Šťavnaté rolky na slanině
Skvělá letní rychlovka, kterou si oblíbí každý. Dovnitř můžete dát i jiné náplně, výtečný je třeba špenát. Ingredience 6 kuřecích prsou 250 g slaniny 200 g sýra 1 sklenice sušených rajčat gr
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Zelená žena z Babylonu: Mýtus, který přetrval desetiletí
enigmaplus.cz
Zelená žena z Babylonu: Mýtus, který přetrval desetiletí
Legenda o takzvané „zelené ženě z Babylonu“ patří k nejznámějším neověřeným příběhům archeologie 20. století. Podle rozšířených, avšak nikdy nepotvrzených tvrzení měl britský archeolog Sir Henry Rawli