Domů     Nikdy na přítele nezapomenu!
Nikdy na přítele nezapomenu!
5 minut čtení

Každé léto jsem jezdila za prarodiči do malé vesnice, která byla tak odlehlá, že by ji málokdo našel na mapě. Ale tam jsem našla toho nejlepšího člověka.

Zde jsem trávila dny plné dobrodružství, smíchu a bezstarostnosti. Hlavně díky němu. Mému nejlepšímu kamarádovi Tomášovi. Byl o rok starší, s hnědýma očima, které byly vždy plné zvědavosti. Jeho smích byl nakažlivý. Vzpomínám si, jak jsme si hráli celé dny.

Stavěli jsme bunkry v lese, hráli si na indiány a spali jsme ve stanech i pod širým nebem. Byli jsme neoddělitelná dvojice. Měla jsem pocit, že mě nikdy neopustí, že naše přátelství je pevné jako skála, která se nikdy nerozpadne. Přesto se to stalo.

S příchodem dospívání, kdy jsme každý začali směřovat jinam, jsme se pomalu začali vzdalovat. Tomáš zůstal dál v tom městečku, zatímco já jsem tam už tolik nejezdila. Oba jsme zažili své první lásky, i když netvrdím, že jsme si sami nedali pusu, a tak. To milostné poznávání jsme ale hledali už jinde.

Návrat na prázdniny

Stále jsem ho však vnímala jako nejlepšího kamaráda, kterého jsem měla. Nezákeřného, jako jsou ty městské holky ze školy. Odstěhovala jsem se do většího města, kde jsem pokračovala na škole a postupně si budovala nový život.

Někdy jsem však zajela k prarodičům. Tomáš tam byl stále, a když jsme se potkali a byl čas, občas jsme si sedli na starou lavičku před jejich domem a popovídali si o všem možném. Zvláštní, jako by uplynulé měsíce nebo roky ani nebyly.

Jako bychom nikdy nepřerušili ten intenzivní kontakt. Jako by naše dětství stále trvalo. Ty chvíle byly krásné. I když jsme už nebyly děti, které spolu běhaly po loukách, stále jsme měli pocit, že jsme v těch časech nějakým způsobem zůstali.

Zpráva, která mě zlomila

Jednoho dne, kdy jsem byla doma, mne zastihla nečekaná zpráva. Volala mi mamka, že mluvila se sousedkou od prarodičů. Tomáš měl prý autonehodu. Bylo to na silnici nedaleko té naší vesničky. Ležel v nemocnici v kritickém stavu.

Lékaři mu dávali 50% šanci na přežití. Tehdy se moje srdce zastavilo. Už jsme si fyzicky nebyli tak blízcí, prohodili jsme vždy spíš pár slov párkrát do roka. Ale když jsem se dozvěděla tu strašnou zprávu… Nemohla jsem zůstat v klidu.

Nešlo sedět a čekat, co bude. Touha být u něj tam, byla silnější než všechno ostatní. Najednou jsem měla pocit, že všechno vyřešíme. Tak jako jsme si pomohli, když jsem si já rozbila koleno nebo on si vyrazil zuby, když jsme byli malí.

Rychle jsem skočila na první vlak, který jel do města, v němž byla ona nemocnice. Vlastně jsem ani netušila, jak se do nemocnice dostanu, jen jsem cítila, že tam musím.

Cesta za ním

Byla jsem v nemocnici během dvou hodin. Můj zrychlený dech byl jediným zvukem, který jsem slyšela, když jsem běžela chodbami. Když jsem se dostala k jeho pokoji, byla tam jeho rodina. Řekli mi, že je v kómatu. Stabilizovaný, ale neví se, co bude dál.

V hlavě mi to stále nedávalo smysl. Tomáš, můj kamarád, jen ležel. V posteli a napojený na přístroje. I když za ním mohla jen rodina, právě ona svolila, abych za ním šla. Však mě znali. Věděli, že jestli slyší, pomůže mu to.

Už byl někdo jiný

Fyzicky to byl stále on. Ale tím pokojem se linulo takové zvláštní temno. Jeho tvář jakoby nebyla plná života. Byla bledá a propadlá. V ústech hadička. A to pípání. Pokaždé jsem se lekla, že přerušovaný zvuk se najednou rozezní permanentně.

Stála jsem tam bez pohnutí a dívala se na něj. Představovala jsem si všechny ty okamžiky z dětství, kdy jsme běhali kolem domu. Jak se smál mým vtipům a já jeho. Jak jsme si spolu plnili sny a jak jsme věřili, že naše přátelství nikdy neskončí.

Jak jsme si slíbili, že se nikdy neztratíme. A teď? Teď jsem tam stála před prázdným tělem. Před někým, kdo už mě možná neslyšel.

Poslední rozloučení

Když jsem seděla u jeho postele, najednou jsem si uvědomila, že je to naposledy, co ho vidím. Prostě jsem to cítila. Ta návštěva byla o tom, že jsem mu chtěla říct, jak moc mi chyběl ty roky a jak moc pro mě znamenal. Neřekla jsem mu to naplno.

Jen jsem mu děkovala a v duchu jsem cítila, že ho ztrácím. Strašné a bolestivé. Byl to jen tichý moment, kdy jsem byla s ním, a zároveň jsem ho nechávala jít. Pak jsem odešla a nechala jsem tam jeho rodinu. Druhý den přišla zpráva, že Tomáš zemřel.

Jeho šance na přežití byly příliš malé. Že by snad čekal, až se s ním rozloučí všichni blízcí? Přece jen jsme pro sebe hodně znamenali.

Vzpomínky na něj

Zůstala ve mně prázdnota, kterou jsem si nedokázala vysvětlit. Doma jsem seděla v naprostém tichu. Cítila jsem, jak se mi vybavují vzpomínky. Jen tak. Ani jsem to nechtěla, protože jsem věděla, jak to bude bolestivé.

Tomáš a já jsme byli jako dvě poloviny jednoho celku. Nikdy jsme neřešili, kdo je silnější, kdo má pravdu, prostě jsme byli kámoši. Celé dětství se mi přehrávalo v hlavě pořád dokola a já si uvědomila, že jsem definitivně dospěla.

Ztratila jsem totiž to nejpevnější právě z dětství. S Tomášem jakoby ty momenty zmizely. Jako by se to nikdy nestalo, když on nebyl. Byla to divná doba. Vdala jsem se, mám tři děti a jsem spokojená. Přesto na Tomáše stále myslím. Jakou rodinu by měl on?

Mirka T. (64), Praha

Související články
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
5 minut čtení
Bylo zářijové ráno, mlha se líně válela mezi domy a mně bylo šest. První školní den. A tehdy jsem ji potkala. Měla jsem novou aktovku, byla cítit takovým tím umělým textilem. Uvnitř jsem měla penál, tužky, pastelky, zkrátka vše, co prvňák nepotřebuje, ale musí se tím pochlubit. Maminka mi před školou upravila culíky, ale ruce se jí trochu třásly. Možná víc než mně. Byl to nový život. Éra, kt
3 minuty čtení
Padesát let jsem tam nebyla. Padesát let jsem to jen odkládala, přesouvala na „někdy jindy“. A když jsem tam přijela, bylo už pozdě. Najednou jsem cítila, že pokud to neudělám teď, už se tam nikdy nepodívám. Bylo mi skoro 80 let, když jsem se vydala na cestu. Fyzicky jsem stále vitální, mentálně mě ta cesta však zlomila. Vlak mi připadal pomalejší než dřív, i když možná jen já jsem spěchala. Se
3 minuty čtení
Vzpomínky na mládí mě před lety držely nad vodou. Vzpomínky a dcera. To jsou poklady, které mi nikdy nikdo nevezme. V životě jsem měla štěstí jen na jednu velkou lásku, ta ale stála za to. S Romanem jsme se seznámili na chmelové brigádě a od té doby jsme byli jedno tělo, jedna duše. Přestože byl z druhého konce republiky, pravidelně za mnou jezdil. Jen kvůli pár hodinám stráveným společně by
3 minuty čtení
O první lásku jsem přišla dost krutým způsobem. Můj kluk mi zčistajasna zmizel ze života, odjel s rodiči do ciziny, aniž věděl, kdy se vrátí. Je to už dávno. Moje první láska odjela s rodiči do Španělska, byli to doboví funkcionáři, kdovíco tam dělali. Když jsem se tehdy na gymplu dozvěděla, že Mirek odjíždí do ciziny a netuší, kdy se vrátí, obrečela jsem to. Bylo nám sedmnáct, prožívali jsme n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vnučka sbírala borůvky a měla prý pomocníka
skutecnepribehy.cz
Vnučka sbírala borůvky a měla prý pomocníka
S Jituškou jsme o prázdninách vyrazily do lesa na maliny a borůvky. Nemohla jsem uvěřit, jak rychle je sbírá. Byl to fofr! Vnučka mi tvrdila, že jí pomáhá borůvková víla. Naše Jitulinka měla svoje první prázdniny, v první třídě na vysvědčení měla samé jedničky, tak ji škola bavila. Celý měsíc trávila se mnou na chalupě, aby mohli její rodiče
Gratinovaný lilek po italsku
nejsemsama.cz
Gratinovaný lilek po italsku
Suroviny: 1 kg lilku 700 g rajčatového pyré 500 g mozzarelly 80 g parmazánu 3 stroužky česneku mouka na obalení bazalka olej na smažení olivový olej sůl (jemná i hrubozrnná) Postup: Lilek nakrájejte na kulaté plátky silné asi ½ cm. Plátky lilku posypte hrubozrnnou solí a dejte na 2 hodiny do cedníku. To vytáhne jejich
Maurice Lacroix představuje AIKONIC: novou éru městské elegance
iluxus.cz
Maurice Lacroix představuje AIKONIC: novou éru městské elegance
V roce 2016 uvedla značka Maurice Lacroix na trh model Aikon, který se rychle stal nejprodávanější kolekcí značky. Nyní švýcarská manufaktura z Franches Montagnes posouvá svou ikonu o krok dál – přich
Axiom 40: párty loď pro milionáře
epochalnisvet.cz
Axiom 40: párty loď pro milionáře
Koncept katamaránu od italského designéra Maura Giamboiho určitě oslní každého, do rád pořádá opulentní večírky. Multifunkční loď s důrazem na společenské zázemí a maximální využití prostoru nabízí beach club, který zabírá třetinu trupu a má rozlohu přes 120 metrů čtverečních. Nabízí sklápěcí terasy, nekonečný bazén, vodopád a centrální tunel mezi trupy. Úchvatné vizualizace od italské
Chcete netradiční zážitek? Navštivte úžasný obří sud
epochanacestach.cz
Chcete netradiční zážitek? Navštivte úžasný obří sud
Máte-li rádi nevšední restaurace a zajímavé hotely, nenechte si ujít návštěvu obřího dřevěného sudu na Javorníku. Historicky starší z dvojice sudů vznikl již v roce 1899 na vrcholu Javorníku u obce Dlouhý Most nedaleko Liberce. Původně šlo o atrakci, která byla součástí Jubilejní výstavy Vídeň 1898 na oslavu 50 let vlády Františka Josefa I. Gigantický dřevěný sud sloužil jako
Nástroj věštců: Ukazují zrcadla budoucnost?
enigmaplus.cz
Nástroj věštců: Ukazují zrcadla budoucnost?
Jedním z nejznámějších nástrojů jasnovidců je křišťálová koule. Spatřit, co přinese zítřek, je prý ale možné také v zrcadlech! [gallery size="full" ids="157026,157027,157025"] Ta totiž podle zá
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Mrazivá krása ledu: Fascinující historie lednic
epochaplus.cz
Mrazivá krása ledu: Fascinující historie lednic
Když si dnes chceme vychladit nápoj, stačí stisknout knoflík. Kdysi to ale nebylo tak snadné. Historie chlazení je plná fascinujících experimentů, od starověkých ledových jam až po moderní chladničky. Jak se vyvíjel jeden z nejdůležitějších vynálezů v historii lidstva? Pojďme se podívat na cestu od „ledového muže“ po supermoderní technologie. Historie lednic začíná ve starověku,
Hádky! Hroutí se Boučkovi už třetí manželství?
nasehvezdy.cz
Hádky! Hroutí se Boučkovi už třetí manželství?
Má snad manželství moderátora Libora Boučka (44) a finalistky České Miss 2014 Gabriely Bendové (33) vážné problémy? Před pár týdny byli spolu viděni v jednom pražském nákupním centru a na idylický p
Polévka z rajčat a paprik
tisicereceptu.cz
Polévka z rajčat a paprik
Výborná zeleninová polévka s bylinkami plná vitaminů a vlákniny. Suroviny na 6 porcí 1,2 l zeleninového vývaru 400 g loupaných rajčat 1 červená paprika 1 zelená paprika 2 žluté papriky 1 ci
Klíčem k obrovské paměťové kapacitě mozku mohou být astrocyty
21stoleti.cz
Klíčem k obrovské paměťové kapacitě mozku mohou být astrocyty
Astrocyty, buňky hvězdicovitého tvaru s dlouhými výběžky, patří mezi tak zvané neuroglie, což je podpůrná tkáň, která spolu s neurony tvoří nervový systém. Gliové buňky představují asi 90 % všech buně
Stoka Krčínka: Šlo kvůli ní slavnému rybníkáři o život?
historyplus.cz
Stoka Krčínka: Šlo kvůli ní slavnému rybníkáři o život?
Radními z jihočeských Netolic cloumá nevýslovná zlost. Na jméno nemohou přijít Jakubu Krčínovi. „Určitě je ve spojení s ďáblem,“ říká nakvašeně jeden z nich. „Kudy chodí jeho strakatý pes, tudy kope stoky,“ dodává druhý. Jablkem sváru je kanál, který Krčín vybudoval nedaleko jejich obce… Hosté, které Vilém z Rožmberka (1535–1592) pozval na zámeček Kratochvíle, jsou jako u