Domů     Vzpomínky lehly popelem
Vzpomínky lehly popelem
3 minuty čtení

Tak dlouho jsem se s bratrem hádala o ten malý domek, až jsem ho získala. Jenže ne na dlouho. Shořel a v něm i vzpomínky na celý život.

Bylo to místo, které pro nás rodiče přestavěli, protože doufali, že tam budeme s bratrem a našimi rodinami. Jenže brácha ho chtěl vždy jen pro sebe. Tvrdil, že má větší rodinu.

A co já? Pro mě to místo také bylo důležité. Byl to náš domov, kde jsme vyrůstali, a mám pocit, že jsem tu nostalgii měla v sobě víc než on. On tam měl mamon.

Vyhrála jsem nad bratrem

Byly to roky bojů. Nakonec mi štěstí přinesl bratrův rozvod, kdy jednak nebyl důvod získat dům pro jeho rodinu, ale také neměl peníze, protože rozchod ho vyšťavil. A tak jsme ho s mužem vyplatili. Dům nakonec patřil mně, i když to stálo hodně sil, bolestných slov a slz.

Nový začátek. Na jak dlouho?

Myslela jsem, že vše bude jiné. Ten dům a vzpomínky mi znovu vrátily pocity radosti. Pomalu jsem se vrátila do dětství a do doby, kdy všechno ještě bylo v pořádku. V domě jsem objevila tolik zapomenutých věcí.

Fotografie rodičů, jak se smějí, jak byli mladí a plní energie. Viděla jsem je tam na těch starých polaroidech, jak se usmívají a jsou šťastní.

Vzpomínky na vše krásné v naší rodině

Byly to okamžiky, které mi připomněly, jaké to bylo, když mě drželi v náručí. Když jsme společně seděli u stolu. I s bráchou.

Zasáhla mě stará gramofonová deska, kterou jsme si často pouštěli. Stále jsem slyšela jejich hlasy v těch melodiích. Ten zvuk, který zní v každém prasknutí desky. A pak jsem našla ještě něco.

Rodiče na mě stále mluvili skrz pásku

Kazetovou nahrávku. Poslední vzpomínku na jejich hlasy. Stále zachycenou. Ten dům byl plný živých vzpomínek! Jenže pak se stalo něco, co jsem si nepředstavovala ani v nejhorším snu. Dodnes si říkám, jestli to byla náhoda, nebo to snad někdo udělal schválně.

Bojím se přijmout myšlenku, kterou mi říká okolí. Že by mi až tak chtěl ublížit? Jednoho večera nám volali sousedé. Dům pohltily plameny. Oheň byl tak silný, že se nedal zastavit. Rychle jsme jeli na místo.

Oheň, který spálil vše, co mi bylo milé

Nemohli jsme už nic dělat. Já tam jen stála a pohlcovala mě strašná úzkost. Ani jsem nevnímala tu černou stavbu, ale viděla jsem, co bylo v ní a co bylo nenávratně pryč. Vzpomínky, které jsem měla krátce živé.

Spousta fotografií, gramofonových desek a nahrávka hlasu rodičů. Vše se rozplynulo v kouři. Dodnes se neví, jestli to byla nešťastná náhoda, nebo úmysl. I proto mi blízcí tvrdí, že to mohl udělat bratr. Až tak necitelný že by byl?

Zdena R. (68), Děčín

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud