Domů     Vzpomínky lehly popelem
Vzpomínky lehly popelem
3 minuty čtení

Tak dlouho jsem se s bratrem hádala o ten malý domek, až jsem ho získala. Jenže ne na dlouho. Shořel a v něm i vzpomínky na celý život.

Bylo to místo, které pro nás rodiče přestavěli, protože doufali, že tam budeme s bratrem a našimi rodinami. Jenže brácha ho chtěl vždy jen pro sebe. Tvrdil, že má větší rodinu.

A co já? Pro mě to místo také bylo důležité. Byl to náš domov, kde jsme vyrůstali, a mám pocit, že jsem tu nostalgii měla v sobě víc než on. On tam měl mamon.

Vyhrála jsem nad bratrem

Byly to roky bojů. Nakonec mi štěstí přinesl bratrův rozvod, kdy jednak nebyl důvod získat dům pro jeho rodinu, ale také neměl peníze, protože rozchod ho vyšťavil. A tak jsme ho s mužem vyplatili. Dům nakonec patřil mně, i když to stálo hodně sil, bolestných slov a slz.

Nový začátek. Na jak dlouho?

Myslela jsem, že vše bude jiné. Ten dům a vzpomínky mi znovu vrátily pocity radosti. Pomalu jsem se vrátila do dětství a do doby, kdy všechno ještě bylo v pořádku. V domě jsem objevila tolik zapomenutých věcí.

Fotografie rodičů, jak se smějí, jak byli mladí a plní energie. Viděla jsem je tam na těch starých polaroidech, jak se usmívají a jsou šťastní.

Vzpomínky na vše krásné v naší rodině

Byly to okamžiky, které mi připomněly, jaké to bylo, když mě drželi v náručí. Když jsme společně seděli u stolu. I s bráchou.

Zasáhla mě stará gramofonová deska, kterou jsme si často pouštěli. Stále jsem slyšela jejich hlasy v těch melodiích. Ten zvuk, který zní v každém prasknutí desky. A pak jsem našla ještě něco.

Rodiče na mě stále mluvili skrz pásku

Kazetovou nahrávku. Poslední vzpomínku na jejich hlasy. Stále zachycenou. Ten dům byl plný živých vzpomínek! Jenže pak se stalo něco, co jsem si nepředstavovala ani v nejhorším snu. Dodnes si říkám, jestli to byla náhoda, nebo to snad někdo udělal schválně.

Bojím se přijmout myšlenku, kterou mi říká okolí. Že by mi až tak chtěl ublížit? Jednoho večera nám volali sousedé. Dům pohltily plameny. Oheň byl tak silný, že se nedal zastavit. Rychle jsme jeli na místo.

Oheň, který spálil vše, co mi bylo milé

Nemohli jsme už nic dělat. Já tam jen stála a pohlcovala mě strašná úzkost. Ani jsem nevnímala tu černou stavbu, ale viděla jsem, co bylo v ní a co bylo nenávratně pryč. Vzpomínky, které jsem měla krátce živé.

Spousta fotografií, gramofonových desek a nahrávka hlasu rodičů. Vše se rozplynulo v kouři. Dodnes se neví, jestli to byla nešťastná náhoda, nebo úmysl. I proto mi blízcí tvrdí, že to mohl udělat bratr. Až tak necitelný že by byl?

Zdena R. (68), Děčín

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.