Domů     Nevím, jak se sblížit s dcerou
Nevím, jak se sblížit s dcerou
5 minut čtení

Jsem matka tří dětí, ale dnes bych chtěla psát jen o své dceři. O dceři, kterou nade všechno miluji, ale s níž mám pocit, že jsem se navždy vzdálila.

Když se narodila, měla jsem pocit, že mám vše, co si jen žena může přát. Byla krásná, zdravá a já byla šťastná, že mám kouzelnou malou holčičku a že je zrovna moje. Narodila se jako poslední, benjamínek, po dvou starších bratrech.

Jako malá byla neuvěřitelně živá a zvědavá. Byla jejich pravý opak. Kluci rošťačili a ke štěstí jim stačil vlak a bagr. To Markétu všechno zajímalo a chtěla všechno vědět.

Pamatuji si, jak mi dávala jednu záludnou otázku za druhou. „Mami, proč má nebe modrou barvu?“ a já jí vysvětlovala, jak funguje světlo. Poslouchala s očima dokořán a vypadala, jako by jí to celé dávalo smysl.

Drsná puberta

V těch chvílích jsem byla přesvědčená, že z ní jednou bude úspěšná, chytrá žena. Jenže čas plynul a s ním přišly změny. Její puberta nám všem převrátila život naruby.

Ze zvědavé holčičky se stala vzdorovitá dívka, která se mnou nechtěla mluvit a často ani s mužským osazenstvem naší domácnosti. Všechno, co jsem řekla, bylo špatně. „Mami, proč mi pořád něco říkáš? Já nejsem malá!“ slýchala jsem často.

Snažila jsem se být trpělivá, ale nebylo to s ní snadné. Pamatuji si jeden večer, kdy jsme se pohádaly. Všichni jsme seděli u večeře a já se jí ptala na školu. „Jak ti jde matika? Potřebuješ s něčím pomoct?“ zeptala jsem se.

Odpověděla mi odměřeně: „To přece zvládnu sama.“ Nechtěla jsem se jenom tak vzdát, protože jsem věděla, že dvakrát po sobě dostala pětku.

Uměla se jen urazit

A tak jsem se zeptala znovu: „Opravdu nepotřebuješ poradit? Matematika není lehká.“ A to byl ten moment, kdy vybuchla: „Proč mě pořád kontroluješ? Nemůžeš mě prostě nechat být?!“ Hodila příbor na stůl a odešla.

Seděla jsem tam v šoku a nevěděla, co jsem udělala špatně. Já bych si tohle ke svým rodičům nikdy nedovolila.

Navíc ona nosila v poslední době ze školy špatné známky, bylo tedy jen přirozené, že jako rodič musím mít starost a snažit se svému dítěti pomoci! Chtěla přece vždy studovat. Od té doby se naše vztahy jen zhoršovaly.

Vyrazila mi úplně dech

Každá moje otázka byla považována za útok. Každý pokus o radu skončil hádkou. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, že je to jen fáze, že to přejde. Ale čím víc času uplynulo, tím větší se mezi námi tvořila propast.

Když dokončila střední školu, což byla nakonec při jejím přístupu pro nás velká úleva, přišla za mnou s oznámením, které mě zaskočilo. „Mami, nejdu na vysokou,“ řekla mi, když jsme seděly v kuchyni.

„Cože? Ale vždyť jsi říkala, že chceš být právnička!“ podívala jsem se na ni v úžasu. „To už nechci. Chci cestovat a žít jinak. Nechci ztrácet roky v lavici.“ Její slova mě zasáhla jako blesk.

Celá léta jsme ji podporovali ve studiu, a najednou se rozhodla vše shodit ze stolu! „To nemyslíš vážně?“ řekla jsem a cítila, jak se mi do očí derou slzy. „Víš, jak je důležité mít vzdělání? Bez něj to budeš mít v životě těžké.“

Žiju snad špatně?

Podívala se na mě s ledovým klidem a řekla: „To je můj život, mami. Nechci žít podle tvých pravidel.“ Ten večer jsem plakala dlouho do noci. Měla jsem pocit, že jsem selhala jako matka.

Kde jsem udělala chybu? Proč se rozhodla jít cestou, která je tak odlišná od toho, co jsem jí ukazovala? Tolik našimi životy pohrdá? Jednou se dřív, než jsme se všichni vrátili domů, odstěhovala.

Odešla s cizím chlapem

S přítelem, kterého jsme nikdo neznal. O kterém jsme vlastně ani nic nevěděli. Nic prý neřekla ani svým bratrům, kteří se o svoji mladší sestru vždy hezky starali.

„Kde bydlíš? Kdo je ten kluk?“ zoufale jsem jí volala a snažila se zjistit, jak teď žije má dcera. Odpověděla mi stručně: „To je moje věc.“ Připadala jsem si jako cizí člověk, kterému už do jejího života nic není.

Ta slova mě zranila

Dnes, po několika letech, se občas vídáme. Je pořád stejná tvrdohlavá, nezávislá a chladná. Když spolu mluvíme, cítím, že mezi námi zůstává nevyřčené napětí. Často si říkám, co bych jí měla říct, aby pochopila, jak moc ji mám ráda.

Ale když se nadechnu, abych promluvila, uvědomím si, že bych jen znovu řekla něco, co nechce slyšet. Nedávno jsme se potkaly na rodinné oslavě. „Jak se máš, zlato?“ zeptala jsem se jí.

Odpověděla mi krátce: „Dobře.“ A pak se otočila a šla si povídat s někým jiným. Dívala jsem se za ní a přemýšlela, jestli někdy znovu najdeme k sobě cestu.

Eva T. (55), Česká Lípa

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud