Domů     Vzpomínala snad dcera na svůj minulý život?
Vzpomínala snad dcera na svůj minulý život?
3 minuty čtení

Než jsme se nastěhovali do toho domu, byla naše dcera úplně normální dítě. Najednou ale začala vzpomínat na staré časy.

Projížděli jsme městem, ve kterém jsme byli poprvé. „Tati, já bych chtěla zmrzlinu!“ ozvala se naše desetiletá dcera Natálka na zadním sedadle. Jeli jsme obhlídnout dům, který jsme před několika dny koupili.

Usmál jsem se na svoji manželku sedící na místě spolujezdce. „Dáme si až později, tady nevím, kde mají zmrzlinu!“ řekl jsem a pevně sevřel volant. Byli jsme někde v centru, ale tápal jsem, neboť navigace přestala fungovat.

„Tak zatoč támhle doleva, tam mají nanuků velký výběr!“ zvolala Natálka a mávala rukou přede mě. Byla tak sebevědomá, až mě to překvapilo.

Jak tohle ví?

„Jak můžeš vědět, že tam mají nanuky? Jsi tu poprvé,“ divil jsem se. „Prostě to vím!“ odpověděla dcera, ale já jel dál, protože jsem si myslel, že si vymýšlí. Náš nový domov stál ve vilové čtvrti, až docela vzadu. Dům byl kdysi pýchou kubismu.

Přežil válku a jeho majitelé v něm bydleli až do současnosti. Z nějakého důvodu se stěhovali do ciziny a dům potřebovali urychleně prodat. Dohodli jsme se tedy rychle.

Sotva jsme překročili práh, vyběhla Natálka plná energie po schodišti a volala, že se půjde podívat na svůj dětský pokoj. Zůstali jsme s manželkou stát jako přimrazeni.

Jak se naše desetiletá dcera mohla orientovat naprosto přesně v prostoru, kde byla poprvé v životě? On totiž pokoj, který jsme plánovali jako ten dětský, byl přesně v místech, kam utíkala.

Když jsme ji doběhli, Natálka stála v pokoji s rukama zapíchnutýma v bok a mudrovala dál. „Je to tu jiné, ta modrá tapeta tu nebyla. Byla tu žlutá omítka!“ – „Jak víš, že tu byla původně žlutá omítka?“ ptali jsme se.

„Tak…prostě to vím!“ odpověděla. Skoro jsem měl chuť na jednom místě odlepit tapetu a přesvědčit se, že si naše dcera nevymýšlí.

Už tu žila?

Přiznám se, že nám ta záhada vrtala hlavou. Nejprve jsme to všechno přikládali jen bujné fantazii naší dcerky, ale Natálka věděla třeba i to, kde je vchod do sklepa a stejně tak suverénně kráčela do zahrady zadními dveřmi.

„Já už jsem tu bydlela, je to dlouho,“ řekla, když jsme zasedli ke svačině a ptali jsme se jí, jak je možné, že dům tak dobře zná. „Měla jsem psa, jmenoval se Raptor jako ti chytří dinosauři!“ pokračovala dál. „Je pochovaný na konci zahrady, jak stojí ten ořech!“ dodala mimochodem.

Měla pravdu

Nijak jsme si nedovedli vysvětlit to, co nám vyprávěla. Až do té doby byla úplně normálním dítětem, nad kterým se nevznášelo žádné tajemství.

Když jsme se za pár týdnů do domu přestěhovali, nedalo mi to, šel jsem s rýčem na konec zahrady, tam, kde měl být pohřben ten její pes. Po několika rýpnutích do země jsem našel kosti, vážně patřily psovi. Vše jsem znovu zahrabal. Polilo mě horko.

Jak jen tohle mohla dcera vědět? Žila snad v tom domě v minulém životě? Nikdy jsem na záhady tohoto typu nevěřil, ale teď jsem si to nedokázal jinak logicky vysvětlit.

Potřeboval jsem ještě jeden důkaz. Šel jsem do Natálčina pokoje a v jednom místě odlepil tapetu. Byla pod ní žlutá omítka, přesně, jak dcera řekla…

Petr (58), Pardubice

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která