Na dně ranní kávy se mi objevil zvláštní obrazec. Vypadal jako lebka. Hned mě napadlo, že je to varování osudu.

Zdálo se, že to bude den jako každý jiný. Ráno jsem vyskočila z postele a pobíhala po bytě jako vždycky. Automaticky jsem si uvařila kávičku, kterou jsem si postavila na kuchyňský stůl.

A když jsem vypravila děti do školy, rozloučila se s manželem a nakrmila kočky, konečně jsem si k té kávě sedla, abych si ji vychutnala. Dala jsem si nohy na malý nízký stolek a začala klidně a pohodě kávičku popíjet.

Kočky se posadily kolem a dívaly se na mě významně. Víc, než kdykoli jindy. Říkala jsem si, že mě doslova hypnotizují. Jako by mi snad chtěly něco říct. Proč se na mě tak dívají?

To mi vrtalo hlavou. Vyklopila jsem do sebe kafe a při pokládání hrnku na stůl, mě zarazil pohled na jeho dno.

Pohled do hrnku

Jako by se z něho na mě šklebila hrozivá lidská lebka. Zarazila jsem se. Čím déle jsem se dívala na obrázek z lógru, tím více mě pohlcovalo neblahé tušení. Vidím před sebou na dně hrnku smrt! Je to snad znamení, že se blíží nebezpečí?

Začala jsem přemýšlet o tom, kdo by se mohl dostat ten den do ohrožení života. Napadlo mě, že manžel jezdí v práci s traktorem. Volala jsem mu do práce na pevnou linku, protože tehdy mobily ještě neexistovaly.

Naštěstí byl můj muž nakloněný varováním, tak ten den zůstal raději v kanceláři. S traktorem na pole vyrazil jeho mladší kolega. A ten den se stala strašná věc. Při cesta zpátky z pole měl ten mladý muž nehodu.

Také měl doma manželku a malé dítě, vyrazil ale tehdy s traktorem na svah, na který běžně jezdil i můj muž. Ten svah nebyl nijak nebezpečný, půda ale byla po dešti podmáčená a část svahu se s traktorem utrhla.

Manželův kolega skončil v nemocnici, nakonec ale neměl žádné vážné následky. Když jsem se to večer dozvěděla, krve by se ve mně nedořezal. Byla jsem přesvědčená, že mě osud ten den ráno varoval.

Srdíčko

V nemocnici mohl skočit můj muž. A kdoví, jak by to s ním tehdy dopadlo? Od té chvíle si dávám pozor na obrazy, které se mi zjevují na dně každé dopité kávy. Žádná další lebka se už od té doby neobjevila, a pevně doufám, že už se ani neobjeví.

Zato se mi jednou na dně kávové sedliny zjevilo srdíčko. Smála jsem se tomu, ale pravdou je, že mi ten den dcera přišla oznámit, že se bude vdávat. Vypadá to tedy, že z kávy se dají vyčíst také dobré zprávy.

Julie (68), Kolín