Byla jsem přesvědčená, že mám dobrou imunitu a pevné zdraví. Najednou mě ale skolilo jediné bodnutí, i když jsem jich do té doby zažila mnoho.

Nikdy jsem neměla žádnou alergii. Jsem odolná holka původem z vesnice, takže různá hmyzí bodnutí, pyly, nebo trávy mě nechávaly dlouho chladnou.

Do nasušeného sena jsem mohla skákat s rozběhem a válet se v něm bez následků. Mám prostě skvělou imunitu vybudovanou dětstvím v přírodě. Na tom jsem si náramně zakládala.

Ráda jsem se vždy toulala probouzející se přírodou, čichala k prvním květinám, zejména jsem milovala fialky. Užívala jsem si jejich nádhernou vůni a říkala si, že po bouřce vonět přestanou…

Věnec z pampelišek

V duchu své tradice jsem vyrazila loni na jaře do přírody, společně se svou vnučkou. Udělaly jsme si výlet do míst, kde jsem vyrůstala, abychom jej spojily s návštěvou hrobu mých rodičů.

Malé Elišce jsem ukazovala, kde jsem chodila do školy, kde jsme si jako děti hrály a taky, kde míval dědeček včelí úly. Už tam dávno nestály! Jo, včelky! Takových žihadel jsem jako dítě dostala! Většinou do nohy, protože jsem běhala v trávě bosa.

Seděla jsem s Eliškou poblíž na lavičce a pozorovaly jsme, jak včelky na louce sbírají pyl. Kolem kvetly pampelišky.

„Víš co, Eliško, já ti udělám věneček jaký jsme si pletly jako děti!“ Začaly jsme trhat pampelišky − a já si nevšimla malé včelky na květu, a ta mě bodla. Moc to nebolelo. Spolu s Eli jsme litovaly včelku, že teď musí zemřít!

Nic jako dříve

Točit hlava se mi začala ještě než přijel náš vlak. Cítila jsem, že se mi těžko dýchá. Že by to ale mělo spojitost s bodnutím, to mě nenapadlo. Když jsem cítila, že cestu domů asi nezvládnu, dostala jsem strach.

Myslela jsem si, že to je nějaké srdeční selhání. Nakonec mi bylo tak špatně, že zavolal průvodčí záchranku. Odvezli mě do nemocnice. A tam jsem se dozvěděla tu nečekanou novinu. Byla to alergie na včelí jed.

Člověk se prostě mění, stárne a jeho imunita pozvolna slábne. Tak se musím naučit žít se svou alergií na něco, co bylo součástí celého mého dětství na vesnici.

Iveta (67), Děčín