Domů     Nedokázala jsem ji zachránit!
Nedokázala jsem ji zachránit!
5 minut čtení

Je to už dávno, ale pořád si pamatuji, jak těžké to pro ni bylo. Moje kamarádka Petra byla vždy tak srdečná. Sama ale prožívala bolest, kterou neunesla.

Když se ohlédnu zpět, mám pocit, jako bych byla svědkem něčeho, co se stalo teprve včera. Pořád dokola si říkám, jak jsem měla něco udělat jinak, abych jí pomohla.

Aby tu byla se mnou i dnes. Moje kamarádka mi dala možnost být její oporou v těch nejtěžších chvílích jejího života.

První signály bolesti

A já to nezvládla. Jako mladá byla plná života, smála se, měla spoustu přátel, na všechno odpovídala s vtipem a nadhledem. Ale postupně se začala měnit.

Zcela se uzavřela

Nejprve to byly malé věci. Rušila plánované schůzky, přestala chodit na kávu, večerní telefonáty byly stále kratší, jako by ji vyčerpávalo cokoli, co souviselo s normálním životem.

Měla jsem o ni velký strach

Když jsem se jí ptala, co se děje, vymlouvala se na pracovní problémy, náročné období, nějaké zdravotní potíže. Pak se ale uzavřela úplně. Už ani neodpovídala na zprávy a telefonáty, a to jsem začala mít strach. Až jednou, po dlouhé době, se mi konečně ozvala.

Nechtěla pomoct

„Ani, já nevím, co se děje,“ řekla mi na rovinu, když jsem ji konečně přemluvila, aby si se mnou sedla na kávu. „Cítím se prázdná. Nic mě nebaví. Nechci vstávat z postele. Dny jsou jako šedivé mlhy a já v nich uvízla.“

Jen oddalovala nezbytné věci

Srdce mi spadlo do žaludku. Cítila jsem, že mluví o depresi. Ale jak jsem se zmínila o tom, že by mohla vyhledat odbornou pomoc, její reakce byla okamžitá a silná. „Ne. Měla bych cejch, že jsem se léčila s hlavou.

Když si nenajdu muže, mohla bych si aspoň vzít dítě do pěstounské péče. Ale s léčbou na psychiatrii mi ho nikdo nedá,“ odmítala.

Byla zcela prázdná

„Není to přece nic vážného. Všichni mají někdy těžké chvíle, ne?“ dodala. Její oči byly prázdné, jako by už ani nevěděla, kdo je. Byla jsem v pasti. Chtěla jsem jí pomoct, ale věděla jsem, že jestli ji budu tlačit, může se ještě víc uzavřít.

Tak jsem jen tiše přikývla, ale uvnitř jsem věděla, že tohle nemůže skončit dobře, pokud neudělá první krok.

Malý krok kupředu

Měsíce tedy ubíhaly a Petra stále více trávila čas v osamění. Zkroušená a vyčerpaná, přestala se o cokoliv zajímat. Byla jako ztracená ve svém vlastním těle, ve své vlastní bolesti. Ale nakonec, po několika týdnech přemlouvání, souhlasila, že navštíví lékaře. Byla to malá, ale důležitá výhra.

Vše se krásně spravilo

Když začala užívat antidepresiva, bylo to, jako by se do jejího světa na chvíli vrátily barvy. Vzpomínám si, jak jednou, po několika týdnech, přišla na kávu, a poprvé po dlouhé době se na mě usmála. Byla to úleva. Věřila jsem, že jsme na správné cestě.

S každým dalším týdnem se začala víc otevírat, začala chodit na terapii, znovu se připojila k některým aktivitám, které kdysi milovala. Vypadalo to, že se začíná dostávat zpět do života. A pak přišel on.

Nová láska ji nakopla

Zamilovala se. Měl jméno Ondřej a byl přesně tím, co Petra potřebovala – trpělivý, milující, něžný. Nebyl to žádný rychlý románek, ale krásný vztah, který jí pomáhal znovu věřit, že život má smysl.

Viděla jsem ji, jak se smála, jak znovu zažívala něco, co jí dlouho chybělo. Když se s Ondřejem setkali, měla v očích jiskru, kterou jsem u ní dlouho neviděla. „Cítím se, jako bych znovu začala žít,“ říkala mi, a já jsem byla ráda, že to všechno zvládla.

Ona, která ještě před pár měsíci měla problém vylézt z postele, teď našla někoho, s kým byla šťastná.

Opětovný pád do temnoty

Ondřej ji zklamal. Jednoho dne mi zavolala s pláčem. Podvedl ji a opustil. „Co mám dělat? Měla jsem pocit, že jsem zase na správné cestě. A teď jsem zase zpátky tam, kde jsem byla,“ vzlykala. Byla jsem ztracená.

Byla zcela bez naděje

Věděla jsem, že ona opět ztrácí víru v sebe, v ostatní i ve svět kolem sebe. Netušila jsem ovšem, že přestala brát léky. Situace se zhoršila. Nechala se pohlcovat temnotou, kterou znala už příliš dobře. Nebrala leckdy telefony, péči odmítala.

Občas jsem ji potkala na ulici, ale její oči byly prázdné. Jako kdyby ani neexistovala. Pak přišlo to, čeho jsem se nejvíc obávala. Pokusila se o sebevraždu.

Konec cesty byl nečekaný

Poté se začala léčit. Alespoň tak mi to říkala. A že potřebuje čas. Že se pak ozve. Nedalo mi to. Sama jsem se po pár měsících rozhodla zavolat. Telefon byl hluchý. Pátráním jsem se dostala k její sestře. A ta mi oznámila, že Petra už není mezi námi.

Srdce se mi zastavilo. Nemohla jsem uvěřit, že to opravdu udělala. Spolykala prášky. Moje milovaná kamarádka. A já tolik spoléhala, že ji zachráním. Dodnes na ni vzpomínám se slzami v očích.

Anna V. (68), Teplice

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud