Domů     Jak ten čas neskutečně letí…
Jak ten čas neskutečně letí…
5 minut čtení

Sedím v kuchyni, koukám z okna a sleduji, jak se stíny prodlužují. Venku je podzim, stromy jsou obalené zlatými listy, ale já vidím jen šeď.

S manželem jsme vychovali dvě děti, syna s dceru. Snažili jsme se jim dopřát vše, co nám bylo kdysi odpíráno. Kvalitní vzdělání s možností studia v zahraničí. Oba jsou velmi chytří a skutečně si našli své životy v zahraničí. Bohužel, daleko ode mě.

Když odjížděli, slibovali, že se budou vracet, že si je užiju, až se mi to nebude líbit! „Mami, vždy nám navaříš, my přijedeme, vše ti sníme a zase vyletíme z hnízda,“ smáli se.

Slíbili mi ale, že zůstaneme stále v kontaktu. Ale sliby zůstaly jen sliby. Teď už jsou vzácní hosté v mých dnech, jako by se ztratil i ten most, který nás kdysi spojoval.

Nepatřím do jejich světa

Jednou za čas dostanu pohlednici, to když si ze svého nového bydliště vyrazí na dovolenou. Daří se jim dobře, tak cestují často. Vždy je na ní něco krásného, ale nikdy ne o mně.

A když se ozvou po telefonu, vždycky mají tolik práce a tolik povinností, že mi stihnou jen v rychlosti sdělit, co toho mají, a na mě se ani nezeptají. A když už, tak jen: „To ty se máš, ty už máš svůj klid!“ Nebo také oblíbená věta:

„Mami, musíš pochopit, že tady je práce, děti, škola…“ slyším hlas syna z telefonu, když jsme si naposledy volali. „Já vím, že tě to bolí, ale my tady máme prostě hodně závazků.“

Neřekla jsem nic

Co by taky? Co bych měla říct? „Tak přijedete, až budete mít čas?“ To by neznělo přece jenom pateticky? „Je to v pořádku,“ řekla jsem místo toho. „Jen si dejte pozor na sebe, mně nic nechybí.“ V tu chvíli jsem věděla, že se stejně nic nezmění.

Nezměnilo se totiž nic ani ve chvíli, ani když před třemi lety zemřel jejich otec, můj milovaný manžel. Jeho absence mě tíží víc, než jsem si kdy uměla představit. Když odešel, zůstala jsem tu sama, jako dům bez duše.

Vzpomínám, jak jsme spolu prožili všechno, co si jen člověk může přát. Mnoho radosti, starosti, smích i tiché noci, kdy jsme spolu seděli, bez potřeby slov. Teď už to ticho ve mně roste jako nějaký temný mrak. Už nikdy neuslyším jeho hlas.

Už nikdy neuslyším, jak mi říká: „Neboj, Hani, všechno bude v pořádku!“ Vím, že to říkal jen proto, aby mě utěšil, ale přesto, někdy mi ta slova scházejí.

Jsem se svou bolestí

A vzpomínka na jeho poslední dny mě rozpláče. „Nezlob se, že jsem takový starý, zahořklý chlap,“ říkával mi. „Ale nic mě nebolí tolik jako pomyšlení, že tě nechám samotnou.“ To byla jeho poslední slova. Věděla jsem, že to myslí vážně.

Ale nezůstala jsem jenom sama. Zůstalo po něm to ticho. A někdy to ticho křičí víc než slova. Zdraví mi už také tolik neslouží. Bolí mě každé ráno vstát z postele, jak moje tělo ztrácí svou pružnost.

Klouby a páteř mají svůj vlastní rytmus bolesti, který si vybírá svou daň. Nikdy jsem si nemyslela, že budu žít takto. V osamění a bolesti.

Když jsem byla mladší, nikdy mě nenapadlo, že se jednou budu dívat na svět skrze okno, aniž bych měla s kým sdílet všechny ty malé radosti, které život ještě přináší.

Nechci se ráno probouzet

„Jak to zvládáš?“ ptá se mě sousedka, když mě potká na chodbě. „Jsi silná, ty to zvládneš,“ dodává. Já už ale nechci! Ale co jiného bych měla dělat? Ráno je nejhorší. Jak se vzbudím, chvíli jsem v domnění, že všechno je v pořádku.

Ale jak se posadím na posteli, zůstanu chvíli takhle, s hlavou plnou myšlenek na dřívější časy. A vlastně se mi už ani nechce probouzet.

Učím se s ním žít

Pak si vzpomenu na to, jak se syn se svou rodinou smál u stolu, jak jsme všichni společně jeli na výlet. A pak přijde ta bolest. Nejen fyzická. I ta vnitřní. Jsem sama, děti jsou daleko a manžel už není. Přemýšlím o tom, co je to osamělost.

Není to jen o tom, že člověk nemá nikoho vedle sebe. Je to i o tom, že kolem vás není žádná podpora. Že jste tak malí v tom velkém světě, že se najednou ztrácíte. Mám sice ještě zahrádku, která mi dává smysl, ale potom se vrátím domů a ticho mě zase zahltí.

Přijde večer a já si zapálím svíčku. Je to zvláštní, ale právě v těchto chvílích se mi zdá, že se všechno kolem mě zpomalí. Chvíle, kdy si připomínám, že život má i své krásné části.

Kdy si vzpomenu, jak manžel cosi kutil a děti běhaly po zahradě, jak jsme se smáli. A teď je všechno pryč, ale to ticho je moje. A já se s ním učím žít.

Hana Š. (76), Kladno

Související články
3 minuty čtení
Trápila jsem se otázkou, zda mladým vyklidit pole a nechat jim svůj dům, nebo zůstat a bojovat. Nakonec jsem se rozhodla. Nikam se nehnu! Už zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu břečku do dřezu a znovu zapnula rychlovarnou konvici – ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit. A nic! Zaťala jsem bezmocně ruce v pěst. Zase jsem byl
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do