V životě jsem hodně prožila. Vychovala jsem děti, viděla jsem vyrůstat vnoučata, přišla jsem o rodiče a s manželem jsme si vytvořili náš vlastní svět.

Ale teď, když se dívám zpět, mám pocit, že některé věci stále zůstávají nevyřešené. Některé rány, které byly v minulosti zasazeny, stále bolí. Moje mladší sestra Hana je pro mě jedním z těch nevyřešených ostnů v mém srdci.

Jiný osud

Je to paradox, protože jsme vyrůstaly společně, sdílely jsme spolu pokoj a spolu prožívaly dětství, které mělo být plné lásky. Jenže to tak prostě nebylo. Byla jsem o šest let starší a na sestru se těšila.

Bohužel s jejím příchodem se nepojila jen radost, ale dočkala jsem se mnoha zklamání. Hana odmala chtěla být středem pozornosti a byla schopna proto udělat cokoliv. Byla vzteklé a zpupné dítě, které dělalo scény doma i na ulici.

Když ji to chytlo, válela se kdekoliv po zemi, řvala, kopala rukama nohama. Na všech rodinných fotkách je oteklá od breku s nasupeným výrazem. Ona prostě odmala byla tím rodinným pokladem.

Nafrněná a rozmazlená

A také jím zůstala. Matka vždy Haničku jen vychvalovala, ji matka vždy také finančně podporovala. To, že zůstávala sestra doma i po třicítce, byl pro matku znak toho, že je s nimi ráda.

Vůbec ji nenapadlo, že možná dceru rozmazlila, a ta si díky tomu stále nemůže najít ženicha. Všichni s ní vydrželi jen pár měsíců a pak zdrhali, co jim síly stačily. Až jako starší jsem začala chápat, že má životní cesta a cesta mé sestry budou zcela odlišné.

Byla vždy suverénní a plna iluzí o tom, jaký život by měla žít. Byla zodpovědná, ale její zodpovědnost spočívala spíše v tom, že nikdy nemusela opravdu stát na vlastních nohou.

Nakonec si našla muže, který ji uživil, a najednou měla všechno, co si přála rovnou dvakrát. Od manžela i od rodičů. Peníze, dům, děti, vše bylo jako v pohádce. Nejde o to, že bych jí snad cokoliv z toho záviděla, vůbec ne.

Jde o to, jak povýšeně, zle až hnusně se ke mně začala chovat. Začala mnou opovrhovat, přitom ona si vlastní prací nikdy nevydělala vůbec nic.

Pomýlené hodnoty

Vše vždy dostala. Matka k ní vzhlížela, protože si také vždy přála být bohatá, což naše rodina nikdy nebyla. Bohužel to bylo v době, kdy inteligence a vysoké školy nebyly nijak zvlášť ceněné.

Ostatní v rodině se jí vždy přizpůsobovali a byli jí nakloněni víc než mně. Byla totiž „ta mladší“, „ta roztomilá“, ta, která nikdy neudělala nic špatně. Vždycky, když se něco stalo, to byla moje chyba.

Když jsme byly starší a já se o něco pokusila, vždycky byla ta, která mě zpochybňovala. Ať už se jednalo o práci, vztahy nebo jiné věci, vždycky mě srážela dolů a zle se mi posmívala.

Pomluvila každý můj krok

Když jsem se vdala, byla to moje sestra, kdo mě přesvědčil, že moje volba nebyla ta správná. Když jsem měla děti, ona byla ta, která se vždycky k tomu stavěla s nadhledem, jako by si myslela, že jsem si zbytečně zkomplikovala život.

S časem to začalo být stále těžší. Po letech, kdy jsem se snažila držet rodinu pohromadě a zároveň si udržet i vlastní život, moje sestra stále žila ve své bublině, kde vše fungovalo tak, jak chtěla ona.

Vůbec si neuvědomovala své chyby, kterých se v životě dopouštěla, a rozhodně neřešila, kdo za ně zaplatí.

Pokrytecká intrikářka

Nakonec proti mně začala štvát i naše rodiče a moje děti. Nijak jsem se nebránila: „Kdo by věřil takovým hloupostem,“ myslela jsem si. To jsem se ale spletla. Stokrát opakovaná lež se stane pravdou a mojí sestře se povedlo narušit rodinné vztahy.

Nechápala jsem, co z toho má. Došlo mi to až po smrti táty. Ona chtěla celé dědictví jen pro sebe. Dokázala intrikovat roky dopředu, aby dosáhla svého. A to i přesto, že měla vše.

Zdraví už nemám nejlepší, síly mi ubývají, ale jestli bych někde nemohla čekat zastání, tak to je rozhodně u sestry. Tohle není o žárlivosti, ale o zklamání z toho, jak nenávistné vztahy mohou být v rodině. A z mého hlediska úplně bezdůvodně.

Hluboké zklamání

Jsem si jistá, že jsem sestře nikdy neublížila, a když mě požádala, byla jsem tu vždy pro ni. Přesto je úplně jiná než já. Tedy doufám. Její bohatství není výsledkem jejích kvalit, ale její vyčůranosti.

Proto jí nezávidím, nedá se závidět taková povaha, i když ona je tak možná šťastná. Mně se tomu ale nedaří uvěřit. Naše vztahy jsou definitivně zpřetrhány. Nechybí mi v životě, až mě to děsí.

Ale vlastně jsem nepotkala za celý svůj dlouhý život nikoho zlejšího a povrchnějšího, než je Karolína. Přesto se jí podařilo vychovat tři kluky, kteří jsou úplně jiní než ona. Zdá se, že měli to štěstí, že její geny je zázrakem minuly.

Nebo možná má sestra nemá tak hrozný charakter, jen ji máma zničila svojí výchovou a opičí láskou.

Blanka H. (68), Kolín