Tu noc jsem si chtěla zkrátit cestu, a to se mi málem stalo osudným. Ze tmy se vynořili dva muži, kteří mi chtěli ublížit. Někdo mi ale pomohl.

Je tomu už téměř dvacet let, co se mi ten příběh stal, a já na něj stále musím myslet. Přijela jsem tenkrát ke známým do Radotína na oslavu narozenin. Bylo to v zimním období, kdy je tma brzy. Spěchala jsem, protože jsem měla zpoždění.

Bujará oslava už dávno začala. A tak jsem si chtěla zkrátit cestu málo osvětlenou částí této okrajové Prahy. Když jsem si myslela, že mám ten nejhorší úsek za sebou, najednou se vedle mě objevili dva cizí chlapíci.

Nemluvili česky nebo byli tak opilí, že jsem jim nerozuměla ani slovo, jeden z nich mě začal dotěrně osahávat, zatímco druhý mi bral kabelku.

Chtěla jsem začít křičet, ten vlezlý chlap mi ale rukou zakryl pusu, zatímco druhý hrabal v mé peněžence. Marně jsem se snažila bránit. Nakonec mě chytli oba a vlekli do křoví.

Vystoupila z mlhy

Už jsem se loučila se životem, když se najednou zvedla z trávy nedaleko nás mlha a rychle se k nám blížila. Čím byla blíž, tím jasněji nabírala obrysy ženské postavy.

Byla jsem už přidušená, dělaly se mi mžitky před očima, ale i tak jsem viděla, jak ta žena v bílém srazila oba chlapíky na zem, a pak mnou prudce zatřásla. Cítila jsem ledový chlad, celá jsem se roztřásla zimou, což mě probralo k životu.

Sebrala jsem kabelku i peněženku a utíkala, co mi nohy stačily. Ještě jsem se ohlédla a viděla, jak si ten cár mlhy letí vzduchem směrem k řece. Nebyl ale čas přemýšlet nad tím, co jsem to vlastně viděla.

Na oslavu jsem dorazila celá schvácená a všem vyprávěla, co se mi stalo. Známá zavolala policii, přijeli, vyslechli mě, a protože se mi v podstatě nic nestalo, tak zase odjeli − ty dva chlapíky, kteří mě přepadli možná ani nehledali.

Nicméně jsem se dozvěděla od místních, že nejsem ani zdaleka první případ, kdy se žena v noci dostala z problémů díky záhadnému mlžnému přízraku paní v bílém.

Jen pověra?

Byla to údajně paní Filoména z Radotína. Dobrá žena bohatého měšťana, která před mnoha a mnoha pomáhala sirotkům a ženám v nouzi. Dokonce i v místní kronice o ní je prý zmínka, já o ní ale neslyšela nikdy.

Ten zážitek se mi ale v průběhu života do vzpomínek stále vrací. Mnohokrát se mi o bílé paní, která vystoupí z mlžného oparu zdálo. Většinou to bylo před úplňkem. Nikdy jsem z ní neměla strach, naopak jsem byla ráda, že je v mé blízkosti. Cítila jsem se díky tomu více v bezpečí.

Bála jsem se otočit

Jednou se mi ale zdálo, že se duch objevil u nás doma i ve dne. Když jsem měla dvouletou dcerku hodně nemocnou. Stála jsem u sporáku a vařila dcerce čaj. Náhle jsem ucítila závan studeného vzduchu.

Pak se mě něco zlehka dotklo a v hlavě jsem uslyšela hlas, jak mi říká, abych nakoupila ještě další bylinky, smíchala je a to dávala dcerce pít třikrát denně. Byla jsem paralyzovaná a bála se ohlédnout.

Když jsem přestala vnímat blízkost toho chladu, otočila jsem se. Přízrak za mnou nestál. Ty bylinky jsem přesto koupila a čaj své dceři uvařila. Dávala jsem jí ho pít třikrát denně a její stav se lepšil. Brzy byla jako rybička.

Zuzana (59), Praha