Hlídali jsme tu fretku neradi, naši sousedé nás ale přemluvili, když jeli na dovolenou. Kousala, škrábala a v noci dělala rámus. Stala se ale nakonec naší hrdinkou!
Naši sousedé měli doma fretku. Říkali jí Matylda. Oni sami si ji nepořídili, domů ji tehdy přinesla jejich dcera Zdenička, už ani nevím odkud. Dva roky s ní všude chodila, venku na vodítku, aby se fretka proběhla.
Ta udělala vždycky kličku na hřišti našeho sídliště a zase přiběhla ke své paničce. Vypadala mile, sousedka si ale stěžovala, že Matylda dělá v noci rámus, běhá po své kleci, a taky zapáchá tak, že jí musí dvakrát týdně koupat. A co je nejhorší − kouše!
Když byla fretka malá, nemohli doma chodit bosi, protože jim „lovila“ prsty na nohou. Když seděli na gauči u televize, kousala je do boku, šplhala jim po zádech a vlezla do vlasů, kde se zamotala. Sousedé nebyli z tohoto domácího mazlíčka nadšení. Jenže jejich Zdenička Matyldu nedala.
Postaráme se
Fretka se v průběhu let hodně zklidnila, nebyl z ní takový poděs, jako dřív. Pak se ale Zdenička zamilovala, otěhotněla a vdala se a odstěhovala.
Fretce Matyldě tehdy bylo už šest let, byla to tudíž už stará dáma, ale mít ji v bytě s malým miminkem se Zdenička neodvážila! A tak jejím rodičům Matylda zůstala doma. To srdce, aby ji nechali na pospas osudu, sousedé neměli. Tak zůstala fretka u nich.
Matylda už tehdy byla celkem čistotné zvíře, které se koupalo rádo a chodilo na záchůdek jako kočka. Jenže sousedé si chtěli dopřát dovolenou u moře. S flaškou domácí slivovice, bonboniérou a klecí s fretkou nám zazvonili u dveří. A my nedokázali odmítnout.
„Jistě, že se vám o ni postaráme,“ říkala jsem, když jsem od nich přebírala klec s Matyldou. Jenže fretka v našem bytě běhala, šplhala a kousala. A smrděla, protože od nás nebyla na koupání zvyklá.
Cítila plyn
Do příletu sousedů scházely dva dny, když jsme seděli ten večer u televize. Matyldu jsme nechali běhat, aby v noci nedělala rámus. Ona se ale najednou začala chovat divně. Točila se na zadních, pískala, pak se koulela po zemi sem a tam.
Sousedka říkala, že Matylda takhle tančí, ale dělá to jen tehdy, když cítí nebezpečí. Udělala to prý jednou na chalupě, když začalo hořet v kůlně.
Ta myšlenka se mi usadila v hlavě, ještě chvilku jsem se dívala na Matyldu, jak se kroutí, a pak jsem běžela do kuchyně, kde se mi v hrnci už hodinu líně táhl vývar. Plynový sporák najednou zhasl.
Skočila jsem k oknu a otevřela ho, vypnula plyn a běžela vyvětrat celý byt. Matylda věděla, že jsme v nebezpečí. Kdybychom u té televize usnuli, už jsme se nemuseli vzbudit. Matylda nás zachránila, a za to jsme jí vděční.
Anna (67), Ostrava
