Holky si myslely, že s Milošem spolu chodíme, ale nebyla to pravda. Překážela nám v tom taková nepříjemná věc.

Seznámili jsme se na diskotéce v kulturním domě. Pořadatelé pouštěli dovnitř jen mládež, která již dovršila šestnáctý rok, což nebyl můj případ, bylo mi teprve patnáct. A tak mě takový tlustý, na první pohled zlý chlápek seřval a vyhodil.

Smutně jsem courala venku a dychtivě nahlížela do oken, kudy proudilo světlo a střípky smíchu, když tu se jedno pootevřelo a vynořila se natažená ruka. „Pojď,“ pravil tajemný hlas, „pomůžu ti.“ Vyškrábala jsem se na římsu a skočila do sálu, šťastná jako blecha.

„Díky,“ pravila jsem mládenci, který mi umožnil proniknout na diskotéku. Hned pak jsme si spolu zatancovali. Hráli bezvadné pecky, ty největší hity. Od té doby jsme byli s Milošem přátelé. Vídali jsme se každý týden na diskotéce.

Holky si myslely, že spolu chodíme. Ale my jsme spolu nechodili. Překážel nám v tom jeden delikátní problém. Miloš byl menší než já. Možná si řeknete, to je toho. Jenomže byla jiná doba a odchylky od normálu byly vnímány jako nežádoucí.

Dneska je to fuk a lidé se naopak snaží na sebe upozornit výstřednostmi, tehdy jsme ale všichni drželi ústa a krok. Kdybychom se na ulici bývali chytili za ruku, lidé by měli řeči, úplně to slyším. Prcku, koukej vyrůst. Hele, není to tvůj mladší bratříček? A tak všelijak podobně.

Byl to fešák, ale…

V srdci mi klíčila láska a chystala se sílit a kvést, ale hlava radila, zapomeň. Lidé se nám budou smát. Zmítala jsem se v pochybnostech. Milošovi to slušelo, i holky to říkaly.

Měl oči modré jako čekanky, husté kaštanové vlasy a fotbalové nohy, tvarované do písmene O. Jen ta výška, to byl problém. Trápila jsem se. Opravdu přijdu o lásku z takových malicherných důvodů?

Všechno se vyjasnilo

Někdy v té době mi povídá starší ségra: „Hele, ségra, chodíš s tím Milošem, nebo nechodíš? Někdo říká, že ne, někdo že jo. Ráda bych se v tom vyznala.“ Zabodla jsem oči do země a všechno poslušně vyklopila. Že ho miluji.

Ale že nemá patřičnou výšku a že se bojím, že se nám budou lidé smát. Rozesmála se na celou ulici. „Koukni, co máš na nohou,“ houkla. Podívala jsem se dolů. Obula jsem si, jako pokaždé, lodičky na podpatku. Uhodila jsem se do té své tupé hlavy: „A jo. Vidíš. No nejsem já husa?“ Ségra se soucitně usmála.

Naše láska kvetla

Pak jsme si s Milošem fakticky domluvili rande a já přišla ve cvičkách Jarmila, kterým se říkalo jarmilky. Naštěstí bylo teplo, začínalo už jaro. I v mojí duši. Abych nezapomněla, Milošovi bylo tehdy teprve šestnáct, a tak ještě o kousek vyrostl.

Lenka P. (67), Vyškov