Domů     Osud mi je postupně sebral
Osud mi je postupně sebral
5 minut čtení

Zpočátku se to zdálo jako sen, který se splnil, a mnohé ženy mi i záviděly. Tři děti, milující manžel, spokojená rodina. Jenže pak mi to osud všechno bral.

Připadala jsem si jako neporazitelná. Měla jsem děti, muže a dům, který jsem milovala. Můj život byl zkrátka pohodlný a krásný. Ale až do chvíle, než přišel ten telefonát. Ten změnil vše.

„Přivezli Adama,“ slyšela jsem našeho známého, který pracoval jako lékař v nemocnici. Vzal to na sebe. Nechtěl, aby dříve přišla policie a sdělila nám tu zprávu. „Měl nehodu na motorce. Nebylo mu pomoci.

Kdyby přežil, byl by zcela jistě upoután na lůžku,“ snažil se mne svým způsobem klidnit. Nebudu vám lhát. V tu chvíli jsem se zastavila. Dýchala jsem, ale nevnímala jsem vzduch.

Už to nebylo jako dříve

Srdce mi zůstalo stát a ve chvíli, kdy jsem se pokusila znovu nadechnout, jsem cítila, jak mi v hrudi něco jakoby praská. A vedle manžel. Musela jsem mu to říct, ale nešlo to. Tak jsem předala telefon. Zasáhlo ho to stejně. Náš první syn, Adam, odešel.

Bylo mu 18 let. Měl před sebou celý život. Proč? Měl sny, které navždy zůstanou neuskutečněné. A já? Zůstala jsem s prázdnotou v srdci a se vzpomínkami, které bolestivě připomínaly to, co už nikdy nebude. Nesoustředila jsem se na to, že mám zbytek rodiny.

Rozhodl jiný řidič

Adam byl můj první, moje radost. Nikdy jsem si nepřipustila, že bych ho mohla ztratit. Proč také? Ale přece. Ztratil kontrolu na motorce. Jel příliš rychle, a když do něj narazil jiný řidič, bylo po všem. Sice to byla vina druhého řidiče, ale Adam jel rychle.

To už je jedno. Moje srdce se rozpadlo na tisíc kousíčků a já jsem od té chvíle byla jiná. Vím to. Proč? Proč právě on? To jsem si opakovala bez vědomí toho, co nás ještě potká.

Bolest, která zůstává

Uplynulo pár let. Zvykla jsem si žít s tou prázdnotou, ale stále jsem se probouzela s myšlenkami na svoji rodinu. Místo po Adamovi se logicky nikdy nezaplnilo, to ani nikdo nechtěl.

Ale měla jsem ještě muže a další dva syny. Pro ně jsem tu byla dál. Jinak jako matka nevím, co bych dělala, mít jen jedináčka. Byli tu ještě Tomáš a Pavel. Moji kluci.

Dělal si srandu z věku

Tomášovi se blížila padesátka. Byl vždy vtipálek, takže ten rok, kterého se spousta lidí bojí, shazoval. Měl řeči, že už je jednou nohou v hrobě, že číslovka s koncem –sát asi už znamená, že bude sát jen tekutou stravu. Dělal si z toho legraci, aniž by kdokoli z nás tušil, co osud chystá.

Druhá rána osudu

Měli jsme rodinné setkání, slavili jsme jeho narozeniny. Oslava to byla podařená. Když si ale dnes uvědomím, že mu lidé právě v narážce na jeho věk dávali i „kondolenční“ přání, dokonce tam byl dortík ve tvaru rakvičky… Snad to nepřivolali.

Po pár týdnech Tomáš, který byl vždy plný energie, vtipu a neustále šířil kolem sebe radost, začal být unavený. Šel k lékař a diagnóza nás ochromila. Rakovina. Bohužel v pokročilém stadiu.

Nemoc silnější než my

Ačkoliv jsem stále doufala, že to bude nějaká špatná noční můra, která se vytratí, pravda byla neúprosná. Přece by nás nepotkala ta hrůza podruhé… Rakovina byla silnější než my. Po pár měsících trápení byl konec. Tak rychlé to bylo. Tomáš zemřel.

Když odcházel, byl u něj Pavel. Bratr, který v tom okamžiku ztratil nejen sourozence, ale i kus sebe. My s mužem jsme byli s Tomášem několik dní a nocí. Pavel nám sám řekl, ať si na den odpočineme.

Bohužel Tomášův stav se natolik zhoršil, že jsme nebyli u konce. Další místo v životě, které už nikdy nikdo nezaplní.

Ztráta, která přišla nečekaně

Zůstali jsme tři. Já, Pavel a manžel. Pavel měl svoji rodinu. I Tomáš, jen byl rozvedený, ale s vnučkami jsme se vídali. Ta původní jednotka, tedy já s mužem a s dětmi, se ale rozbila. Když jsem se dívala na Pavla, věděla jsem, že se bojí.

Nebyl to už ten veselý kluk, kterého jsem znala. Stal se mužem, který ztratil své dva velké bratry. Měl svoji rodinu, dceru, kterou miloval, ale věděla jsem, že ani to nestačí, aby byl imunní vůči bolesti, která nás všechny sužovala. Však jsem to poznala.

To už by snad stačilo!

Tři roky poté přišla další rána. Manžel měl autonehodu v autě. Je to spousta let, a když tu mám na řádcích svůj život, už nemůžu dopsat, že i ten další muž v mém životě už není. Zůstala jsem sama.

Můj manžel, který mě vždycky držel, když jsem padala dolů, byl pryč. Ano, byl tu Pavel a jeho rodina. Ale znáte to. Nechcete zasahovat dětem do jejich života. Manžel a mé děti, ti byli mým světem, byli převážně pryč. A tak tragicky.

Dům plný vzpomínek

Ten krásný dům se najednou stal místem, které mne i sužovalo. Už nebyl tak živý jako dřív. Každý kout mi připomínal něco krásného, ať už to byl Adamův smích, Tomášův smysl pro humor nebo manželova laskavost. Byli tu se mnou.

Ve všech těch stěnách, které najednou odrážely moje vzpomínky. Někdy jsem chtěla utéct, ale pochopila jsem, že utéct od strastí osudu zkrátka nejde. A tak nějak přežívám. Kdyby nebylo posledního syna…

Alena L. (71), Klatovy

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Starý strom varoval před nebezpečím
skutecnepribehy.cz
Starý strom varoval před nebezpečím
Ten dům byl jako prokletý, svým obyvatelům přinášel jen trápení. A přitom stačilo tak málo! Podívat se na stromy, které rostou v jeho okolí. Už mnoho let se zabývám prací s ener­giemi, zejména objevováním léčivých míst, která působí na lidský organismus. Vybudovala jsem si ve svém okolí celkem dobrou pověst. Lidé se na mě často obracejí s prosbou o pomoc.
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
epochanacestach.cz
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
Největším pokladem a turistickým lákadlem jsou různobarevné vulkanické pláže. Na Santorini najdete Bílou oblázkovou pláž, Rudou pláž nebo Černou s jemným sopečným pískem hebkým jako samet. Nepříliš velký ostrov, který má pouhých deset tisíc obyvatel, je ve skutečnosti do moře propadlá sopka, na jejímž vrcholu se jako malé drahokamy třpytí modrobílé domečky. Její sopečný původ není nijak
Kávovo-banánové smoothie
tisicereceptu.cz
Kávovo-banánové smoothie
Snídaně, která vás nasytí a spolehlivě probere k životu. Potřebujete 4 lžičky mleté kávy 4 banány 4 lžíce medu 600 ml mléka 4 lžíce čerstvě nastrouhaného kokosu nebo kokosových vloček Na
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
iluxus.cz
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
Pouze do 21. července můžete využít slevy na chytré telefony, ventilátory, hodinky, náramky a další výrobky Xiaomi. Nejlevnější špičkový telefon Redmi Note 14 stojí jen 3 599 Kč. Oficiální e-shop spol
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
epochaplus.cz
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
V indickém Dillí se bojuje s opicemi pomocí kartonových atrap, zatímco v Singapuru můžete dostat pokutu za nespláchnutý záchod. Věděli jste, že Helsinky jsou domovem jedovatých pavouků, nebo že v Seattlu žije víc psů než dětí? Prozkoumejte s námi ty nejbizarnější a nejméně známé aspekty světových metropolí, které vás zaručeně pobaví i překvapí. Svět je
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
nasehvezdy.cz
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
Jedna z největších záhad našeho showbyznysu je možná odhalena! Kdo je tolik utajovaným novým partnerem herečky Veroniky Žilkové (63)? Hvězda seriálu ZOO se snažila mlžit, jak mohla. „To je tajný,“ o
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
enigmaplus.cz
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
Pojem karma slyšel snad každý, ale co přesně znamená? Je to jen mystický koncept z východních filozofií, nebo skutečný zákon příčiny a následku, který ovlivňuje naše životy? Karma je často spojována s
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
21stoleti.cz
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
Je to hotový archeologický poklad. Odborníkům se podařilo objevit tisíce artefaktů, pocházejících z různých časových období. Z dávných sídlišť a pohřebišť. A za pár let? Po stejné zemi, která v sobě j
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
epochalnisvet.cz
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
Ve dne putují od kostela ke kostelu v mnišském rouchu a v noci se zase scházejí v podzemí Palerma a spřádají temné plány. Jsou odhodláni mstít se za bezpráví, jehož se vlivní bohatí dopouštějí na chudých a slabých obyvatelích města. Alespoň tak společenství Beati Paoli líčí některé pověsti. Existovalo vůbec? A bylo jejich cílem skutečně
Moqueca rybí guláš
nejsemsama.cz
Moqueca rybí guláš
Brazilská moqueca (čti: mokéka) na první pohled guláš možná nepřipomíná, navíc je v ní ryba, v překladu jde ale o přípravu dušením stejně jako guláše – a chutná prostě báječně. Tak ji vyzkoušejte. Potřebujete: ✿ 500 g filetů tresky ✿ 2 lžíce olivového oleje ✿ 1 cibuli ✿ 3 stroužky česneku ✿ 1 žlutou papriku ✿ 1 červenou papriku ✿ 1 rajče
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
historyplus.cz
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
Mladý holič si právě ostří břitvu, kterou má za chvíli oholit italského fašistického vůdce, když vtom z vedlejšího pokoje zaslechne, jak duceho milenka telefonuje. Ač neúmyslně, z hovoru se dozví, že Mussolini měl dát svou první ženu i syna zabít injekcí. Co teď? Pokud někdo zjistí, co právě slyšel, kulka ho nemine. Zalehne proto do