Domů     Osud mi je postupně sebral
Osud mi je postupně sebral
5 minut čtení

Zpočátku se to zdálo jako sen, který se splnil, a mnohé ženy mi i záviděly. Tři děti, milující manžel, spokojená rodina. Jenže pak mi to osud všechno bral.

Připadala jsem si jako neporazitelná. Měla jsem děti, muže a dům, který jsem milovala. Můj život byl zkrátka pohodlný a krásný. Ale až do chvíle, než přišel ten telefonát. Ten změnil vše.

„Přivezli Adama,“ slyšela jsem našeho známého, který pracoval jako lékař v nemocnici. Vzal to na sebe. Nechtěl, aby dříve přišla policie a sdělila nám tu zprávu. „Měl nehodu na motorce. Nebylo mu pomoci.

Kdyby přežil, byl by zcela jistě upoután na lůžku,“ snažil se mne svým způsobem klidnit. Nebudu vám lhát. V tu chvíli jsem se zastavila. Dýchala jsem, ale nevnímala jsem vzduch.

Už to nebylo jako dříve

Srdce mi zůstalo stát a ve chvíli, kdy jsem se pokusila znovu nadechnout, jsem cítila, jak mi v hrudi něco jakoby praská. A vedle manžel. Musela jsem mu to říct, ale nešlo to. Tak jsem předala telefon. Zasáhlo ho to stejně. Náš první syn, Adam, odešel.

Bylo mu 18 let. Měl před sebou celý život. Proč? Měl sny, které navždy zůstanou neuskutečněné. A já? Zůstala jsem s prázdnotou v srdci a se vzpomínkami, které bolestivě připomínaly to, co už nikdy nebude. Nesoustředila jsem se na to, že mám zbytek rodiny.

Rozhodl jiný řidič

Adam byl můj první, moje radost. Nikdy jsem si nepřipustila, že bych ho mohla ztratit. Proč také? Ale přece. Ztratil kontrolu na motorce. Jel příliš rychle, a když do něj narazil jiný řidič, bylo po všem. Sice to byla vina druhého řidiče, ale Adam jel rychle.

To už je jedno. Moje srdce se rozpadlo na tisíc kousíčků a já jsem od té chvíle byla jiná. Vím to. Proč? Proč právě on? To jsem si opakovala bez vědomí toho, co nás ještě potká.

Bolest, která zůstává

Uplynulo pár let. Zvykla jsem si žít s tou prázdnotou, ale stále jsem se probouzela s myšlenkami na svoji rodinu. Místo po Adamovi se logicky nikdy nezaplnilo, to ani nikdo nechtěl.

Ale měla jsem ještě muže a další dva syny. Pro ně jsem tu byla dál. Jinak jako matka nevím, co bych dělala, mít jen jedináčka. Byli tu ještě Tomáš a Pavel. Moji kluci.

Dělal si srandu z věku

Tomášovi se blížila padesátka. Byl vždy vtipálek, takže ten rok, kterého se spousta lidí bojí, shazoval. Měl řeči, že už je jednou nohou v hrobě, že číslovka s koncem –sát asi už znamená, že bude sát jen tekutou stravu. Dělal si z toho legraci, aniž by kdokoli z nás tušil, co osud chystá.

Druhá rána osudu

Měli jsme rodinné setkání, slavili jsme jeho narozeniny. Oslava to byla podařená. Když si ale dnes uvědomím, že mu lidé právě v narážce na jeho věk dávali i „kondolenční“ přání, dokonce tam byl dortík ve tvaru rakvičky… Snad to nepřivolali.

Po pár týdnech Tomáš, který byl vždy plný energie, vtipu a neustále šířil kolem sebe radost, začal být unavený. Šel k lékař a diagnóza nás ochromila. Rakovina. Bohužel v pokročilém stadiu.

Nemoc silnější než my

Ačkoliv jsem stále doufala, že to bude nějaká špatná noční můra, která se vytratí, pravda byla neúprosná. Přece by nás nepotkala ta hrůza podruhé… Rakovina byla silnější než my. Po pár měsících trápení byl konec. Tak rychlé to bylo. Tomáš zemřel.

Když odcházel, byl u něj Pavel. Bratr, který v tom okamžiku ztratil nejen sourozence, ale i kus sebe. My s mužem jsme byli s Tomášem několik dní a nocí. Pavel nám sám řekl, ať si na den odpočineme.

Bohužel Tomášův stav se natolik zhoršil, že jsme nebyli u konce. Další místo v životě, které už nikdy nikdo nezaplní.

Ztráta, která přišla nečekaně

Zůstali jsme tři. Já, Pavel a manžel. Pavel měl svoji rodinu. I Tomáš, jen byl rozvedený, ale s vnučkami jsme se vídali. Ta původní jednotka, tedy já s mužem a s dětmi, se ale rozbila. Když jsem se dívala na Pavla, věděla jsem, že se bojí.

Nebyl to už ten veselý kluk, kterého jsem znala. Stal se mužem, který ztratil své dva velké bratry. Měl svoji rodinu, dceru, kterou miloval, ale věděla jsem, že ani to nestačí, aby byl imunní vůči bolesti, která nás všechny sužovala. Však jsem to poznala.

To už by snad stačilo!

Tři roky poté přišla další rána. Manžel měl autonehodu v autě. Je to spousta let, a když tu mám na řádcích svůj život, už nemůžu dopsat, že i ten další muž v mém životě už není. Zůstala jsem sama.

Můj manžel, který mě vždycky držel, když jsem padala dolů, byl pryč. Ano, byl tu Pavel a jeho rodina. Ale znáte to. Nechcete zasahovat dětem do jejich života. Manžel a mé děti, ti byli mým světem, byli převážně pryč. A tak tragicky.

Dům plný vzpomínek

Ten krásný dům se najednou stal místem, které mne i sužovalo. Už nebyl tak živý jako dřív. Každý kout mi připomínal něco krásného, ať už to byl Adamův smích, Tomášův smysl pro humor nebo manželova laskavost. Byli tu se mnou.

Ve všech těch stěnách, které najednou odrážely moje vzpomínky. Někdy jsem chtěla utéct, ale pochopila jsem, že utéct od strastí osudu zkrátka nejde. A tak nějak přežívám. Kdyby nebylo posledního syna…

Alena L. (71), Klatovy

Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po