Domů     Osud mi je postupně sebral
Osud mi je postupně sebral
5 minut čtení

Zpočátku se to zdálo jako sen, který se splnil, a mnohé ženy mi i záviděly. Tři děti, milující manžel, spokojená rodina. Jenže pak mi to osud všechno bral.

Připadala jsem si jako neporazitelná. Měla jsem děti, muže a dům, který jsem milovala. Můj život byl zkrátka pohodlný a krásný. Ale až do chvíle, než přišel ten telefonát. Ten změnil vše.

„Přivezli Adama,“ slyšela jsem našeho známého, který pracoval jako lékař v nemocnici. Vzal to na sebe. Nechtěl, aby dříve přišla policie a sdělila nám tu zprávu. „Měl nehodu na motorce. Nebylo mu pomoci.

Kdyby přežil, byl by zcela jistě upoután na lůžku,“ snažil se mne svým způsobem klidnit. Nebudu vám lhát. V tu chvíli jsem se zastavila. Dýchala jsem, ale nevnímala jsem vzduch.

Už to nebylo jako dříve

Srdce mi zůstalo stát a ve chvíli, kdy jsem se pokusila znovu nadechnout, jsem cítila, jak mi v hrudi něco jakoby praská. A vedle manžel. Musela jsem mu to říct, ale nešlo to. Tak jsem předala telefon. Zasáhlo ho to stejně. Náš první syn, Adam, odešel.

Bylo mu 18 let. Měl před sebou celý život. Proč? Měl sny, které navždy zůstanou neuskutečněné. A já? Zůstala jsem s prázdnotou v srdci a se vzpomínkami, které bolestivě připomínaly to, co už nikdy nebude. Nesoustředila jsem se na to, že mám zbytek rodiny.

Rozhodl jiný řidič

Adam byl můj první, moje radost. Nikdy jsem si nepřipustila, že bych ho mohla ztratit. Proč také? Ale přece. Ztratil kontrolu na motorce. Jel příliš rychle, a když do něj narazil jiný řidič, bylo po všem. Sice to byla vina druhého řidiče, ale Adam jel rychle.

To už je jedno. Moje srdce se rozpadlo na tisíc kousíčků a já jsem od té chvíle byla jiná. Vím to. Proč? Proč právě on? To jsem si opakovala bez vědomí toho, co nás ještě potká.

Bolest, která zůstává

Uplynulo pár let. Zvykla jsem si žít s tou prázdnotou, ale stále jsem se probouzela s myšlenkami na svoji rodinu. Místo po Adamovi se logicky nikdy nezaplnilo, to ani nikdo nechtěl.

Ale měla jsem ještě muže a další dva syny. Pro ně jsem tu byla dál. Jinak jako matka nevím, co bych dělala, mít jen jedináčka. Byli tu ještě Tomáš a Pavel. Moji kluci.

Dělal si srandu z věku

Tomášovi se blížila padesátka. Byl vždy vtipálek, takže ten rok, kterého se spousta lidí bojí, shazoval. Měl řeči, že už je jednou nohou v hrobě, že číslovka s koncem –sát asi už znamená, že bude sát jen tekutou stravu. Dělal si z toho legraci, aniž by kdokoli z nás tušil, co osud chystá.

Druhá rána osudu

Měli jsme rodinné setkání, slavili jsme jeho narozeniny. Oslava to byla podařená. Když si ale dnes uvědomím, že mu lidé právě v narážce na jeho věk dávali i „kondolenční“ přání, dokonce tam byl dortík ve tvaru rakvičky… Snad to nepřivolali.

Po pár týdnech Tomáš, který byl vždy plný energie, vtipu a neustále šířil kolem sebe radost, začal být unavený. Šel k lékař a diagnóza nás ochromila. Rakovina. Bohužel v pokročilém stadiu.

Nemoc silnější než my

Ačkoliv jsem stále doufala, že to bude nějaká špatná noční můra, která se vytratí, pravda byla neúprosná. Přece by nás nepotkala ta hrůza podruhé… Rakovina byla silnější než my. Po pár měsících trápení byl konec. Tak rychlé to bylo. Tomáš zemřel.

Když odcházel, byl u něj Pavel. Bratr, který v tom okamžiku ztratil nejen sourozence, ale i kus sebe. My s mužem jsme byli s Tomášem několik dní a nocí. Pavel nám sám řekl, ať si na den odpočineme.

Bohužel Tomášův stav se natolik zhoršil, že jsme nebyli u konce. Další místo v životě, které už nikdy nikdo nezaplní.

Ztráta, která přišla nečekaně

Zůstali jsme tři. Já, Pavel a manžel. Pavel měl svoji rodinu. I Tomáš, jen byl rozvedený, ale s vnučkami jsme se vídali. Ta původní jednotka, tedy já s mužem a s dětmi, se ale rozbila. Když jsem se dívala na Pavla, věděla jsem, že se bojí.

Nebyl to už ten veselý kluk, kterého jsem znala. Stal se mužem, který ztratil své dva velké bratry. Měl svoji rodinu, dceru, kterou miloval, ale věděla jsem, že ani to nestačí, aby byl imunní vůči bolesti, která nás všechny sužovala. Však jsem to poznala.

To už by snad stačilo!

Tři roky poté přišla další rána. Manžel měl autonehodu v autě. Je to spousta let, a když tu mám na řádcích svůj život, už nemůžu dopsat, že i ten další muž v mém životě už není. Zůstala jsem sama.

Můj manžel, který mě vždycky držel, když jsem padala dolů, byl pryč. Ano, byl tu Pavel a jeho rodina. Ale znáte to. Nechcete zasahovat dětem do jejich života. Manžel a mé děti, ti byli mým světem, byli převážně pryč. A tak tragicky.

Dům plný vzpomínek

Ten krásný dům se najednou stal místem, které mne i sužovalo. Už nebyl tak živý jako dřív. Každý kout mi připomínal něco krásného, ať už to byl Adamův smích, Tomášův smysl pro humor nebo manželova laskavost. Byli tu se mnou.

Ve všech těch stěnách, které najednou odrážely moje vzpomínky. Někdy jsem chtěla utéct, ale pochopila jsem, že utéct od strastí osudu zkrátka nejde. A tak nějak přežívám. Kdyby nebylo posledního syna…

Alena L. (71), Klatovy

Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do