Domů     Svět dětství se rozplynul
Svět dětství se rozplynul
3 minuty čtení

Když se ohlédnu zpátky, vzpomínky na mé dětství jsou jako roztrhané střípky, které nikdy úplně nedají dohromady celkový obraz.

Přesto, i když se snažím vzpomínat, mám pocit, že někde v hlubinách té minulosti je stále něco, co mi uniká. Měla jsem rodiče, kteří mě milovali. Svět se změnil tak náhle, když jsem je ztratila jako malá. Byla jsem dítě, ale na to nikdy nezapomenu.

Den, kdy se zastavil čas

Bylo mi šest, když rodiče zemřeli. Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera, přesto uplynulo tolik let. Byl to obyčejný podzimní den, kdy jsem si hrála venku se svou sestrou.

Měly jsme se vrátit domů na oběd, ale když jsme otevřely dveře, ucítila jsem, že něco není v pořádku. Můj otec ležel na zemi a moje maminka stála vedle něj.

S očima prázdnýma jako nebe před bouřkou. „Maminko, co se děje?“ zeptala jsem se jí, ale ona nic neřekla. Tatínek se nehýbal a já tušila i v tom raném věku, že se něco změnilo.

Čekala jsem na ně

Jakoby i moje srdce přestalo bít, když se otec už neprobudil. Maminka byla v šoku. Než jsem to zpracovala, stala jsem se sirotkem.

Maminka to nezvládla a spáchala sebevraždu. Pamatuji si, jak jsem se dívala na jejich prázdné místo u stolu a čekala, až se vrátí. Marně.

Samota mezi cizími

Po jejich smrti jsme šly se sestrou k babi a dědovi. Byli milí, přesto to nebyli moji rodiče. Cítila jsem jejich lásku, ale zároveň jsem věděla, že už nikdy nebudu mít tu rodinu, jakou jsem měla předtím a jakou měly jiné děti.

Otec a matka byli mými hrdiny, moji ochránci, kteří mě nikdy nenechali ve strachu. Bez nich jsem zůstala sama.

Navždy ztracená v tichu

Ano. Ticho po rodičích zůstalo. Vzpomínky na naši rodinu, na naše rozhovory, smích a tiché noci, kdy jsme všichni seděli u stolu, se najednou tak vzdálily a já jsem si říkala, jestli to byla někdy pravda.

Tak málo času jsme na sebe měli a já neskrytě záviděla ostatním dětem, že mají své rodiče. Teď, když jsem stará, a když se dívám na své vlastní děti a vnoučata, vím, že už nikdy nebudu úplně stejná.

Mám svou rodinu, lásku, ale někde v mém srdci zůstala prázdnota, kterou žádný čas nezaplní. Ta ztráta mě provází po celý život.

Marie V. (75), Brno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může