Domů     Žádný krasavec, ale jen můj
Žádný krasavec, ale jen můj
5 minut čtení

Je hezká a chytrá. Ale taky dost namyšlená. Myslí si, že jí musí patřit všechno, nač si ukáže. Tentokrát se ale zmýlila. Já se s ní dělit nehodlám!

Udělala si ze mě svoji důvěrnici. Pořád se mi s něčím svěřuje a vylévá si srdce. Je to tím, že všichni ostatní zaměstnanci se jí trochu bojí. Má je ve své moci. Uděluje a odebírá prémie, zadává práci a taky ji hodnotí.

Šla mi na nervy

Ředitel si jí považuje a dělá, co jí na očích vidí, čehož si je náležitě vědoma. Mně na jejím mínění moc nezáleží, protože si jsem jistá, že práci bych si vždycky našla. Umím totiž díky rodičům tři světové jazyky, a to hodně dobře.

V dětství jsem totiž měla možnost navštěvovat mezinárodní školy, a tak jsem svoje znalosti měla od dětství dobře zažité. Jenže, všechno má svůj rub a líc. Ta její holčičí tajemství mě už dost otravovala!

Znala jsem nazpaměť seznam jejích bývalých i současných milenců i stav konta. Můj dlouholetý partner byl zaměstnaný v našem sesterském podniku jako služební řidič. Pracoval jinde a také se jinak jmenoval, protože jsme nebyli manželé.

Chtěla mého přítele

Ale právě jeho si má šéfová vyhlédla. „Kláro, ten chlap je tak hezký. Charismatický! Je to jen řidič, ale má ohromné znalosti. A taky svaly, “ básnila a já začala tušit zádrhel. „A jaké má vlasy? A jak chodí oblečený?“ špitla jsem a očekávala katastrofu.

Přišla hned o chvíli později. „No, vlasů moc nemá, ale sluší mu to! Na sobě mívá vždycky bílou košili. Ale pěknou, většinou nějakou bavlněnou s kapsami na hrudi. Nebo měl taky ze lnu, muchlanou. Ta byla nádherná!“ básnila a mně se chtělo zakřičet: „No tu jsem mu taky kupovala já!“

Bála jsem se

Horečnatě jsem přemýšlela. Když jí řeknu pravdu, okamžitě si z ní udělám úhlavního nepřítele. A když neřeknu nic, možná se tu trpkou pravdu brzy dozví. Nevěděla jsem, jak se zachovat. Nezbývalo, než všechno příteli říct a společně vymyslet plán.

Zprvu se smál, ale viděla jsem, že je polichocený. Pokládala jsem to za zlé znamení. Co když mě za ni skutečně vymění? Jak už jsem říkala, byla opravdu hezká a atraktivní. Navíc byla chytrá. Vychytralá! Musela jsem jí svého přítele nějak zprotivit. Znechutit!

Muselo se jí udělat špatně, když na něho jen pomyslí! Ale co? Co by ji mohlo roztrpčit natolik, aby ho nechala na pokoji? Nakonec mě napadla jen taková banalita.

Byla zdrcená

„Paní šéfová, tak nevím, zda vám to mám říkat. Třeba to nic neznamená…“ nahodila jsem udičku a rybka se chytla: „No jen povídejte, mě zajímá všechno!“ Chvilku jsem dělala drahoty a potom jí tu svoji lež vyklopila: „Slyšela jsem toho vašeho oblíbeného řidiče.

Měl pleš, tak to musel být on! Bavil se s kolegou o vás. Prý máte hrozně velký zadek. On prý zadky nesnáší!“ Pozorovala jsem, jak šéfová bledne a rudne, zelená i žloutne. Byla jako chameleon. Skoro jsem se bála, že ji klepne.

Vystřelila z mojí kanceláře jako šílená. Vydala jsem se za ní. Byla u sebe a nalévala si z luxusního minibaru nějakou vodku. Nebo něco bezbarvého, ale rozhodně alkoholického, soudě dle vůně. Byla úplně v šoku.

Začala sportovat

„Já a zadek? To tedy ne. Lže! Vymýšlí si. Já měla vždycky ten nejhezčí na fakultě,“ vykřikovala a hned si nalévala znovu a znovu. Druhý den přišla v nabírané sukni, asi aby ten zadek schovala. O mém příteli už nemluví. Bojím se, aby nedostal výpověď!

Ale nebyla by to ona, kdyby neudělala něco, s čím jsem vůbec nepočítala. Začala běhat a požadovala, abych tuhle ošklivou činnost provozovala s ní. Nebylo zbytí. Musela jsem si koupit nejmodernější úbor a začít běhat.

Zhubla jsem o pět kilogramů a přítel si mě nemůže vynachválit. Prý mi to ještě nikdy takhle neslušelo!

Bude se vdávat

Ale šéfce ten její nápad zrovna moc neprospěl. Z toho běhání jí vždycky vyhládlo a ona začala holdovat nezdravým jídlům, kterým se před tím obloukem vyhýbala. Začala přibírat a ten vymyšlený zadek se stal skutečností. Opravdu jí narostl do dost obřích rozměrů.

Z mojí nevinné lži vznikl velký problém. Skoro jsem začala mít výčitky svědomí. Naštěstí zasáhl snad sám osud. Při jednom běhání si šéfka poranila kotník tak nešťastně, že musela do nemocnice na operaci. Dostávala malé porce a začala hubnout.

Při vizitě sbalila primáře a bude se konečně vdávat. Snad mi přítel zůstane. Za týden jsme totiž všichni sezváni na svatební oslavu i s partnery…

Klára T. (56), Chomutov

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud